Článek
S příchodem přísnějších emisních norem bylo potřeba snižovat škodlivé emise spalovacích motorů. Již od zavedení emisní normy Euro 4 byly některé vznětové motory vybaveny filtrem ve výfuku, který zachytával drobné škodlivé pevné mikročástice na porézním materiálu poloprůchodných kanálků filtru. Jelikož se filtr pevných částic principem své funkce zanáší (na fotce), je potřeba ho pravidelně regenerovat, zjednodušeně řečeno vypálit.
Řídicí jednotka v intervalu mezi 300 až 1 000 km podle kapacity filtru a stylu jízdy krátkodobě zvýší dodávku nafty, čímž vzroste teplota ve výfuku a zachycené částice shoří. K tomu jsou ale potřeba vhodné jízdní podmínky, převážně ustálená jízda vyšší rychlostí po dálnici několik kilometrů. Proto některé vznětové motory provozované převážně po městě nezvládnou filtr (DPF) úspěšně regenerovat, a dochází tak k jeho úplnému ucpání či nevratnému poškození. Od emisní normy Euro 6 je potřeba částicovým filtrem vybavit i některé benzinové spalovací motory (tyto motory využívají filtrační systémy se zkratkou GPF).
Čištění filtru pevných částic a jeho kontrolka
Lidé se ze strachu z pokut za jízdu s nefunkčním filtrem pevných částic někdy pokouší tento vyčistit v domácích podmínkách. Filtr technicky vzato je možné pomoci speciálních rozpouštědel oživit, hrozí ovšem poničení vozidla.
Před zanesením filtru pevných částic varuje speciální kontrolka ve voze. Piktogram je žlutý obrázek výfuku.
