Článek
Honosí se slavným jménem Bertone a nemá se zač stydět. Milovník geometrie Marcello Gandini právě do téhle targy převtělil svůj největší um a stvořil přísně hranatý roadster s nádhernými mrkačkami (světla se mimochodem ovládají kolíbkovým spínačem u levé ruky). Možná právě proto dostalo auto do názvu i jméno designového studia. A vlastně díky Bohu za to, protože kdyby autu zbyla jen první polovina jména, znělo by to dost chaoticky - vždyť si to řekněte sami – Fiat X1/9.
Nový roadster měl být technicky příbuzný s typem 128. Jenže to byla předokolka, což se pro plánovaný sporťák moc nehodilo. Gandini tedy vzal platformu malého Autobianchi A112 začal připravovat svou představu s názvem Runabout. Už tenhle název odhaluje, že hlavní inspiraci pro design hledal u závodních člunů. Auto se od počátku navrhovalo tak, aby Fiat zůstal úspěšný na americkém trhu. Výsledkem je dvoumístný roadster s motorem uprostřed a přísně hranatými tvary, který vypadá božsky. Díky velkému ochrannému oblouku navíc plní ty nejpřísnější bezpečnostní limity, další výztuhy se pak schovávají ve vysokých prazích. Mezi ním a čelním sklem je odnímatelný střešní díl targa, který se krásně vejde pod přední kapotu a pod ním ještě zbyde nějaký zavazadlový prostor. Navíc je lehoučký a manipulaci s ním zvládne člověk sám. Jak vidíte sami, jde o jednu z akčních edic, které dostaly polepy na karoserii a v tomto případě i barevný interiér. Celkově je pak auto nesmírně maličkaté, což si naplno uvědomíte, až když u něj stojíte.
Otevřený X1/9 měl původně třináctistovku OHC z typu 128 (75 koní a 99 Nm) umístěnou uprostřed napříč před zadní nápravou. Její výkon šel na zadní kola. Z důvodu výrazně odlišné konstrukce Fiat zavrhnul název 128 Spider a ponechal původní označení, kdy X1 znamená osobní automobil a devítka číselné pořadí projektu. Finálně se fanouškům představil 23. listopadu 1972. Auto po letech prodělalo modernizaci a dočkalo i modernějšího prostorného interiéru s pohodlnějšími sedadly s anatomickým tvarováním a integrovanou opěrkou hlavy, která poskytují skvělou oporu. Místa pro nohy bylo opravdu dost, ovšem pedály jsou mírně vyosené vpravo, aby se vyhly přednímu podběhu. Také přístrojovka byla vylepšena, i když řada prvků stále nezapřela původní Fiat 128. Naštěstí zůstal tak útulný, jako dříve a stále máte ideální pozici za volantem. Upravovalo se také řazení, jehož tuhost byla u prvních modelů kritizována. Stále ale zůstaly poměrně malé zavazadlové prostory vpředu a vzadu a miniaturní kastlík uvnitř. Do interiéru se díky páru dlouhých dveří opravdu dobře nastupuje. I když spíš máte pocit, že si tohle auto oblékáte.
Tichý tenhle Fiat opravdu není snad v žádném spektru otáček. Vzhledem k lehké karoserii ale podobné výkony stačí na slušnou svižnou jízdu, a tak se Fiat uchýlil k montáži kotoučových brzd na všech kolech. Hodí se, protože díky McPhersonu na obou nápravách je auto velmi stabilní v zatáčkách a vy si k němu začnete dovolovat víc a víc a rozhodně nebudete mít problém dostat se na maximálku 170 km/h. Akcelerace auta je velmi dobrá, za což vděčíme vstřikování. Přitom je ale i ve vyšších rychlostech slušně stabilní navzdory tomu, že se do něj nikdy nemontovaly stabilizátory. Je to způsobeno i skvělým vyvážením v poměru 41:59 mezi přední a zadní nápravou. Auto tak i v ostřejších zatáčkách sedí na silnici až překvapivě jistě.
Na klikaté silnici je tahle stylovka opravdu brilantní a není divu, že si vysloužila přezdívku „baby Ferrari“. Její ovladatelnost je přímo dechberoucí. A čím drsněji se k ní začnete chovat, tím lépe na vaše podněty reaguje. Byť modernizované řazení má poměrně hladký chod a na umístění rychlostí v kulise si zvykám. Trochu odporu se ale dočkáte od pedálů plynu a spojky, které jako by až důrazné zašlápnutí přesvědčilo, že po nich opravdu něco chcete. Brzdy jsou citlivé, podle Fiatu ale auto ani nepotřebovalo jejich posilovač. S citlivým a precizním řízením je pak na klikatých cestách fenomenální a funguje brilantně, takže vám nebude vůbec vadit, že nedosahuje nějakých extrémních rychlostí. Naopak se budete celou cestu smát a užívat si ten pocit z příjemné jízdy v živém autíčku s větrem ve vlasech.
Roadster od Fiatu byl navzdory elegantnímu sportovnímu designu celkem robustní a těší se slušné spolehlivosti. Tenkrát ještě Fiat platil za špičkovou automobilku, která vyhrávala tituly Auto roku jak na běžícím pásu. Navíc Fiat sázel na osvědčenou a prověřenou techniku ze standardních modelů, a tak byl tenhle sporťáček spolehlivý a případné opravy levné. Koncepce Targy navíc zajišťuje karoserii vysokou tuhost a slušnou pasivní bezpečnost, pevné zadní okno zase snižuje průvan v otevřeném autě. Svou koncepcí pak zadupal většinu konkurentů z Británie do země, protože výborně vyváženému Fiatu se leckdy všechny ty MG a Triumphy rovnat nemohly. Čekáte přetáčivost, ale Bertonka je do poslední chvíle neutrální a tak s ní můžete do zatáček rychleji. A do země konkurenci zadupal i praktičností.
Fiat X1/9 se vyráběl v domovské továrně do roku 1982, pak jeho produkci přebralo studio Bertone a nabízelo jej dál. Nakonec takto vzniklo 60 tisíc aut, celkový počet vyrobených kusů se pohybuje na hodnotě 200 tisíc vyrobených aut. Pokud se dnes s někým srovnává, bývá zmiňována Toyota MR2, která je ovšem o dvě generace mladší. Dobově mu tak nejpodobnější bylo spíš Porsche 914. Za přezdívku „Baby Ferrari“ se ale rozhodně stydět nemusí, právě tak skvělý tento Fiat doopravdy je, jen stojí o poznání méně. A já Vojtovi fakt závidím, že si může tohle skvělý auto užívat kdykoliv chce. Sice původně chtěl 128 SC, ale pak se naskytlo tohle auto a mně se zdá, že je to stejně lepší volba.
Konceptuální předobraz
Tvary Fiatu už dřvě představil koncept Runabout od Bertoneho. Tomu ale ještě techniku věnoval miniautomobil Autobianchi A112. Tvar přdě a sloupku s integrovanm ochrannm obloukem jsouale na prvn pohled identifikovateln. Tak umstěn motoru je stejn. Chybějc čeln sklo a zavazadlov prostor vzadu se z pochopitelnch důvodů na sriov model tak nedostaly.