Fiat Tipo 1,4 - delší cesta k symbióze

Nový Fiat Tipo je čerstvou novinkou letošního roku, kterou ale budeme možná na silnicích potkávat častěji, než bychom čekali. Fiat na něm aplikuje novou strategii vysoké užitné hodnoty za nízkou cenu a tak novinka startuje na přiměřených 281 300 korun. Očividně si to tak plánuje rozdat s domácím matadorem – Škodou Rapid.

Předpoklady jsou dobré, hned na první pohled vypadá celkem obstojně. Asi bych nemluvil přímo o nějakém designovém směru, ale rozhodně je tam patrná inspirace novinkou 124 Spyder nebo třeba starším, ale vzhledově nesmírně vydařeným Grande Puntem. Po vzhledové stránce se Fiat asi bude ještě chvíli hledat, ale kolmá podseknutá příď a maska s malými čárkami je rozhodně krok správným směrem. Možná to chtělo trochu méně zakřivení u víčka nádrže, ale to jen, kdybych chtěl být hodně velký hnidopich. Naopak třeba prolis na střeše má něco do sebe. Výsledek vypadá dobře a jsem rád, že to není další pětistovka, ale svébytný model.

Víc než tvar a křivky jsou pro potencionální kupce důležité praktické věci. Jednou z nich je třeba i prostorný kufr, který poskytuje objem 520 litrů. Je to sice o 30 litrů méně, než domácí matador, ale na nedostatek prostoru si patrně při převážení nákupu stěžovat nebudete. A kdyby přece, stále je tu možnost sklopit zadní opěradla. Fiat se sice nechlubí objemem zavazadelníku v tomto případě a budete se muset smířit i s vysokým schodem mezi podlahou a sklopenými opěradly, ale to vám při těch několika příležitostech asi nebude výrazně vadit. To spíš zalitujete neobložené horní části zavazadelníku (kam ovšem běžně není vidět) a chybějícímu úchytu pro snazší zavření (toho asi zejména v deštivých dnech, kdy bude záď auta špinavá.

Ještě prostorněji vypadá Tipo v prostoru pro posádku. Zadní sedadla poskytují dostatek místa před koleny i dospělým lidem. O trochu horší je to vzadu s prostorem nad hlavou, pokud jste také obdaření vyšším rozhledem, což je ale v daném segmentu standardní. Jinak jsou sedadla pohodlná, zejména opora stehen je výborná. A velkou porci chvály si zaslouží i přední sedadla, které jsou pohodlná a poskytují i v základní výbavě příjemné boční vedení. Navíc výškový rozsah nastavení sedadla řidiče je opravdu velký, v nejnižší poloze jsem si připadal skoro až utopeně. Není problém najít si opravdu pohodlnou pozici za volantem, který je také nastavitelný. Navíc má klasický kulatý věnec z na dotyk velice příjemného plastu a velký střed s logem Fiat. Za jediný ergonomický přešlap tak považuji příliš nízko umístěnou dveřní loketku a spínače předních oken až příliš vpředu, neustále jsem si kvůli tomu otevíral ta zadní.

Celkově interiér pochopitelně necílí na luxus, takže tu najdeme jen částečně měkčenou palubní desku a plastovou lištu s imitací hliníku. Ale budiž, nějaký ten odlišně barevný prvek v interiéru je vždycky dobrý a v téhle cenové relaci si nemůžeme moc vybírat. Pozitivní je vysoko umístěné rádio, které je tak příjemně v periferním zorném poli řidiče. Ovládat ho lze na volantu, jen asi budete chvilku hledat spínače umístěné zezadu na ramenou u páček. Mimochodem páčky jsou zezadu z nějakého důvodu žebrované. Stejně jako rádio, i manuální klimatizace s velkými spínači jsou prvky základní výbavy. Dole na středovém tunelu je hluboký kastlík s konektory USB a AUX pro připojení vašeho telefonu, jen jej nenechávejte v autě, kastlík nelze zavřít a skrýt tak telefon před zraky nenechavců. Hodně prostoru na úschovu skýtá i loketka.

Zbývá už jen nastartovat a probudit k životu základní benzínovou čtrnáctistovku s výkonem 95 koní. Je příjemné, že v dnešní downsizingové době v Tipu nenajdete přeplňovaný tříválec ale starý dobrý atmosférický čtyřválec. Prostorově ale moc náročný není, což oceníte třeba při výměně žárovek, ke kterým je výborný přístup. Trochu mne zarazilo jen sání vzduchu, které je ukončené přímo v prostoru motoru. Při jízdě se ale Tipo netváří, že by mu to nějak vadilo. Takřka stokoňová čtrnáctistovka s točivým momentem 127 Nm působí trochu oldschoolově, ale nakonec jsem si na ní tak zvykl, že bych o ní i uvažoval. Je to jako za starých časů, maximální výkon si musíte zasloužit a točit motor o něco více, než je v dnešní přeplňované době zvykem. Pásmo středních otáček při běžné klidné jízdě stačí, na předjíždění si ale nachystejte styl „za tři plnej“. Řadit se vám bude naštěstí dobře, byť hlavice mi připadala možná až příliš velká. Vtipné je i zapínání její manžety na knoflíček, alespoň se bude snáze měnit. Řevu motoru se bát nemusíte, jednotka je kvalitně odhlučněná. Na dálnici ve 130 km/h je nejhlasitějším (a nejotravnějším) zvukem svist větru kolem zrcátek.

Jelikož Tipo necílí na nadšence do svižné jízdy, má spíše pohodlně nastavený podvozek. Na českých silničkách to cílová skupina zákazníků jistě ocení, protože z nich každý kanál či výtluk nevytluče duši. Spíše hrbol zaregistrujete akusticky. Jen trochu opatrně s brzdami, zpočátku mi přišly dost jedovaté, byt později tento pocit odpadl. To ale přisuzuji spíše na vrub tomu, že jsem si zvyknul. Také řízení není nijak gumové, byť je posilovač nastaven dost aktivně. A to si ještě můžete více pomoci sepnutím modu city, se kterým se ještě snadněji parkuje a manévruje, což ocení zejména ženy a dívky za volantem.

Nakonec jsme se tedy s Tipem našli. Jistě, pod vší tou vystajlovanou slupkou je to turecký sedan z továrny Tofas, ale svým staromilským charakterem a atmosferickým zážehovým čtyřválcem mě vážně dostal. Pokud bych potřeboval prosté, levné, prostorné a jednoduché auto na přepravu z jednoho místa na druhé, dost vážně bych o Tipu uvažoval. Jistě, najde se u něj pár drobných much, ale v těch reálných věcech za konkurenty nezaostává. Pokud tedy sháníte podobný vůz, určitě Fiat Tipo zařaďte na seznam vhodných kandidátů, třeba vás přesvědčí.

Autor: Martin Tolar

Také s modelem Tipo Fiat navázal na kříšení slavných jmen minulosti. Po číselných modelech 500 a 124 Spyder přišlo na řadu Tipo. S hatchbackem téhož jména jsme se setkali už v roce 1988. O rok později navíc populární pětidveřový hatchback získal cenu Car of the year. Později se objevila i třídveřová verze. S nejvýkonnějším motorem – šestnáctiventilovým dvoulitrem, bylo Tipo rychlejší, než Golf GTI druhé generace. Také na platformě prvního Tipa vznikl sedan a kombi, ten už se ale jmenoval Tempra.