Článek
Audi původně v rally nasazovalo předokolky 80 GTE, pak se teprve objevilo Quattro, které patřilo mezi speciály skupiny B. Pro nižší kategorii A se ale nějaký model také hodil, aby měl tým možnost zkoušet mladé jezdce. A tak bylo v roce 1983 homologováno Audi 80 Quattro, které bylo postavené na základech sedanu generace B2. Stig Blomqvist vyhrál na Švédské rally několik erzet a získal skvělé druhé místo. Pod kapotou byl stejný pětiválec o objemu 2,1 litru, postrádal však turbodmychadlo. Výkon tedy klesnul na 195 koní, což při hmotnosti 1140 kg nebylo zrovna velké číslo.
Brzy se objevila i verze 90 Quattro s větším motorem, ale výkon příliš nevyrostl. S tímhle autem hodně startoval Rudi Stohl a na šotolinových soutěžích se několikrát dostal i na stupně vítězů. Následně Audi upustilo od karoserie sedan a homologovalo typ Coupe Quattro, který vypadal jako klasický speciál skupiny B. Technicky bylo ale shodné právě se sedanem 90 Quattro, jen se snížila hmotnost na 1080 kg. I když mělo vlastně ještě lepší podvozek shodný s modelem Quattro A1. Prvním startem tohoto modelu byla Švédská rally 1986, kdy Gunnar Petterson skončil druhý za Ericssonem se sedanem 90 Quattro. Auto bylo velmi oblíbené ve Skandinávii a dvakrát to jeho jezdci dotáhli až na stupně vítězů v mistrovství světa.
Pro rok 1987 pravidla zakázala speciály skupiny B a Audi vybíralo nové sportovní náčiní. Na výběr bylo buď Coupe Quattro, nebo velký sedan 200 T Quattro s přeplňovaným motorem, který do té doby závodil na okruzích. Ačkoliv se předpokládal výběr Coupé, několikadenní testování překvapivě potvrdilo, že sedan 200 je o několik vteřin na kilometr rychlejší. Sedan sice vážil o 200 kg více, ale nabízel 40 koní navíc. A ještě v něm Audi používalo šestistupňovou převodovku a větší brzdy z béčkového speciálu.
Walter Röhrl byl spokojen hlavně s průběhem výkonu, který nastupoval krásně hladce. Zrychlení velkého sedanu na stovku zabralo dvojnásobek času než Sport Quattru S1, navíc musel Röhrl upravit i svůj jízdní styl. Jízda v zatáčkách musela být čistější a motor bylo třeba držet stále v otáčkách, aby neklesl výkon. Pak totiž těžký sedan (Röhrlovo auto v Monte Carlu vážilo 1372 kg)rychle zpomaloval. Nakonec z toho bylo skvělé třetí místo za dvojicí Lancií Delt.
Největší úspěch přišel na Safari rally 1987. Tam mělo auto vyšší výkon (250 koní), ale také přídavný rám a větší palivovou nádrž. Hmotnost byla tehdy gigantických 1800 kg. Audiny se zpočátku držely vzadu, jejich chvíle měla ale ještě přijít. Auta soupeřů totiž odpadávala po technických problémech a Audiny postupovaly vzhůru výsledkovou listinou. Když Waldegaarda vyřadil ucpaný chladič jeho Toyoty Supra, dostal se Hannu Mikkola na první místo. Za ním byl druhý Kenneth Eriksson s Golfem GTI, toho ale začaly stíhat další technické problémy. Mikkola tak svůj náskok udržel a soutěž vyhrál, navíc se Audi stalo první čtyřkolkou, které tuhle soutěž opanovalo (předchozí ročníky vyhrála béčková Celica Twin Cam Turbo, která měla pohon jen zadní nápravy). Navíc Röhrl dojel druhý a vybojoval pro Audi double.
Audi nastupovalo na starty jen sporadicky a objevilo se pak až na Acropolis rally. To byl stý start Mikkoly v Mistrovství světa a on dokázal dojet třetí za Lanciemi. Na domácí finské soutěži ovšem havaroval už v úvodu. Pak se tovární tým oficiálně stáhl, jedno z aut soukromě pilotoval Armin Schwarz, který na RAC dojel pátý. V rally to ale úplný konec značky nebyl, homologovány byly ještě sedan 90 Quattro postavený z generace B3 a kupé S2 Quattro, které si budou pamatovat i čeští diváci z dob, kdy jej u nás pilotoval Emil Triner.
