Článek
Statistiky z druhé poloviny sedmdesátých let o nehodách nebyly vůbec příznivé. Zavedení rychlostních limitů se nijak neprojevilo (také byly zavedeny z důvodu ropné krize, ne kvůli nehodovosti, až vám zase budou politici něco nalhávat) a zhruba 300 lidí umíralo zbytečně na silnicích jen proto, že se k nim pomoc nedostala včas. Ústav pro výzkum motorových vozidel, odborní lékařští poradci a mělnická pobočka firmy Metalex tedy vyvinuli společně speciální rychlý zásahový automobil MTX 1600 RZP-T.

Speciál se svou výbavou a jeho posádkou byli schopní zachraňovat a vyprošťovat osoby při dopravních nehodách, lokalizovat požáry a poskytovat první pomoc před příjezdem sanitky (tehdy většinou zoufale pomalé Škody 1203). Prototyp byl hotový na jaře 1979 a používal jej benešovský hasičský sbor v systému Autovoc. To byla síť telefonického tísňového volání na hlavních silničních tazích, konkrétně toto auto sloužilo hlavně na prvním úseku D1 mezi Prahou a Mirošovicemi. Další automobily měly být dodány do Tábora a Českých Budějovic, čímž by byla pokryta silnice E55 s hustým provozem.

Na první pohled v autě poznáte kombi Lada VAZ 2102, který se ale v Metalexu dočkal řádné kůry. Místo původní dvanáctistovky je pod kapotou šestnáctistovka z typu 2106, ovšem naladěná tak, jak v MTX upravovali motory pro soutěžní rally speciály, tedy na výsledných 110 koní. Ze soutěžních speciálů vycházel i podvozek a ochranný rám pro posádku. V Metalexu ovšem chtěli maximální výkon i v nepříznivém počasí, takže olejová vana byla vybavena ohřívačem, který teplotu oleje i u odstaveného auta udržoval na 40°C. V autě byla také větší baterie o kapacitě 75Ah, druhý menší akumulátor pak napájel přídavné osvětlení.
Vepředu mělo auto odtlačovací hliníkový štít s pryžovými díly tlumícími náraz. Na něm pak byla přídavná dálková a mlhová světla. Další dva přídavné halogenové světlomety byly na střeše, místo tam bylo i na dva hledáčky a výstražný maják. Uvnitř MTX namontoval vlastní anatomická sedadla a tříramenný volant. Přístrojová deska byla ze sedanu 2103. Další důležité ukazatele byly uprostřed palubní desky. Spolujezdec ovládal vysílačku a radiotelefon. Zadní sedadla v autě nebyla, prostor byl oddělen silovou sítí a bylo v něm uloženo záchranářské vybavení.

Přesněji šlo o titanové hydraulické vyprošťovací kleště, trojici velkých práškových hasicích přístrojů a dvojici menších kapalinových, dvě vyprošťovací lana, páčidlo, sekáč na plech, ocelový hrot, molitanovou matraci, přikrývky, dlahy, protišokovou soupravu, dýchací přístroje, skládací nosítka a ochrannou stříšku. Do auta byly dány i čtyři dopravní kužele.

Zkušební provoz systému Autovoc byl spuštěn až v roce 1981. Byly vyrobeny jen dva automobily. I ty ale sloužily výborně a podle statistik zlepšily podíl zachráněných účastníků dopravních nehod o 15 %. Metalex však od záchranářských aut neupustil a později se vrhnul do úprav dalších aut, zejména sanitek, které měly nahradit silně zastaralé Škody 1203.



