Článek
Poprvé se tahle legenda představila 4. července 1957 a správně se jmenuje Nuova 500. Navrhnul jí Dante Giacosa, který byl odpovědný i za předchozí model 500 s přezdívkou Topolino. Vzhled karoserie ovšem stvořil Hans Peter Bauhof a úkol konstrukčního týmu zněl jasně – motorizovat Itálii miniautem, které se vejde do každé úzké uličky. To se povedlo a nejen to. Fiat 500 se stal ikonou, po motorizaci přijal funkci ideálního druhého auta v rodině, později zase skvělého studentského auta, dnes stylovky. Legenda byla na světě…
Název odkazoval na půllitrový objem vzduchem chlazeného řadového dvouválce, který měl přesně 480 ccm a výkon 13 koní, později se opravdu objevil přesně půllitr a nakonec i šestistovka z nástupce 126 s výkonem 23 koní. Původní verze dokázala jet až 85 km/h. Roztomilý Fiátek se vyráběl převážně dvoudveřový, často i se stahovací střechou nad předními sedadly. Na první pohled nebyl tolik odlišný od typu 600, ale bylo to plnohodnotné miniauto. Fiat 500 měl přesvědčit zájemce o motocykl nebo skútr, že si mají raději pořídit auto. Také měl přetáhnout zákazníky mrňousům jako je BMW Isetta, třeba i krásně nízkou spotřebou. Cenový rozdíl však nakonec nebyl příliš výrazný, jen 100 tisíc lir, tedy tři průměrné platy tehdejšího dělníka. Tovární banka ovšem nabízela slušné možnosti financování.
Při představení poslal Fiat do ulic Turína padesát šedivých aut s řidiči v bílých kombinézách. Šlo o první spartánské dvoumístné verze s výklopnými okny. Už tehdy si ale majitelé mohli připlatit za odmlžování předního okna, tmavě modrou barvu a bílé bočnice pneumatik. Auto se však dočkalo kritiky za vibrace od motoru, hlučnost ve vysokých otáčkách a příliš nízký výkon. Už po třech měsících tak Fiátek dostal stahovací okna a po dalších dvou měsících i nový karburátor a dva koně v motoru navíc. To už zvládl 90 km/h. Fiat navíc tuto úpravu provedl zdarma i všem majitelům původní verze, pro nové zákazníky tu však byla možnost si slabší provedení koupit za nižší cenu. V roce 1965 předělal Fiat panty dveří dopředu.
Carlo Abarth si vzal pětistovku také do parády. Předělal jí na verzi Abarth 695 (podle objemu převrtaného motoru) s výkonem 40 koní. Další zajímavou verzi bylo kombi Giardiniera s větší celkovou délkou (rozvor narostl o 10 cm) a motorem naplocho pod podlahou kufru. Aby se agregát uchladil, mělo auto otvory v zadních sloupcích. Dělala se i dvoumístná užitková verze s objemem 1000 litrů a nosností 200 kg.
V sedmdesátých letech se dokonce více než 2000 kusů prodalo i v tehdejším Československu. V roce 1970 za něj Mototechna chtěla 49 tisíc korun, o rok později zlevnila na 47 tisíc. Dle dnešních statistik by mělo být možné potkat na silnicích nějakých 1500 kusů. Od roku 1972 byl na trhu nástupce – hranatý Fiat 126. Jeho výroba je u nás známá díky polské verzi z továrny FSM. O tři roky později byla výroba typu 500 ukončena. Se všemi verzemi i z licenční produkce značek Autobianchi a Puch se počet vyrobených kusů vyšplhal přes 4 miliony. Všechny dodnes vypadají neskutečně sexy a patří k mým oblíbeným youngtimerům.