Článek
Tohle je špička americké automobilové produkce – luxusní sedan Town Car automobilky Lincoln, který je jeden z posledních s tradiční americkou koncepcí. Má tedy motor vpředu, pohon zadních kol a prostornou karoserii fullsize posazenou na rámu. Vyráběl se od roku 1980, kdy nahradil typ Continental, do roku 2011, kdy jej vystřídal typ MKT. Oblíbili si ho zejména majetnější důchodci nebo hotely pro své taxíky, často se také prodlužoval na dlouhé limuzíny.
Lincoln je luxusní divizí americké automobilky Ford a protiváhou ke Cadillacu, který tuto pozici zastupuje u koncernu GM. Ostatně z názvu Cadillacu se Lincoln také inspiroval, protože Town Car je vlastně anglickým překladem názvu de Ville, který detroitská značka vyráběla od padesátých do devadesátých let. Jméno Town Car se objevilo poprvé v roce 1959, kdy označovalo stupeň výbavy modelu Continental. Samostatným modelem se pak Town Car stal v roce 1981 a od té doby vznikly tři generace. A vyjma prvních dvoudveřových modelů z roku 1981 výhradně jako luxusní čtyřdveřový sedan. Druhá generace, která je i hrdinou dnešního testu, se objevila v roce 1990 (vývoj probíhal od roku 1985) a získala ocenění Auto roku magazínu Motor Trend. Od roku 1996 šlo o nejdelší sériově vyráběný sedan v USA.
Oproti předchůdcům byla změna designu u této generace radikální, spousta tradičních prvků musela zmizet. Novinkou bylo okno v C-sloupku, a orientace světel do šířky. Výrazně se ale snížil aerodynamický odpor, i když znáček na kapotě zůstal. Z nabídky zmizela možnost mít vinylovou střechu a kola byla výhradně na hliníkových litých discích. Během let pak Town Car střídal masky i světla, aby vždy lépe ladil s aktuálními trendy. Větší změny prodělal koncem roku 1994, kdy se na trh dostala verze pro modelový rok 95.
Techniku, tedy hlavně platformu Panther, sdílí Lincoln se sedany Mercury Grand Marquis a Ford LTD Crown Victoria. Jde o nejdéle vyráběnou platformu v USA a právě Fordů se pochopitelně prodalo nejvíc. Cílovými trhy byly USA a Kanada, nakonec je ale možné Town Car potkat po celém světě a jeho prodejní čísla překvapila i samotnou automobilku. Není divu, nadčasový design Gaila Haldermana strhává oči kolemjdoucích dodnes. Nebo, že by to byly jen ty obří rozměry čtyřdveřového sedanu? Vždyť tradiční evropské limuzíny na něj ztrácejí i půl metru.
Bohatá výbava je to, oč tu běží. Lincoln do nového modelu investoval 650 milionu dolarů a do posledního centu to tady cítíte z každé součástky, na ničem se nešetřilo. Uvnitř byla nejprve podobnost s levnějšími sourozenci jasná, ale postupně se jim kvalitou materiálů vzdaloval. Koncepce šestimístného interiéru však zůstala zachována, vyklopené loketní opěrky vytvoří opěradlo pro prostředního pasažéra a ještě v nich je úložný prostor. Kožená sedadla jsou velmi pohodlná, na předních bez bočního vedení se můžete krásně rozvalit. Už v roce 1989 měl Town Car ve standardu dva přední airbagy jako tehdy čtvrté auto na světě (po Mercedesech třídy S a SL a Porsche 944, které je ovšem vždy měly za příplatek). A i vzduchový podvozek se dodával do všech Town Carů, aby vyrovnával auto v případě naložení kufru. Od roku 1991 nahradil Lincoln zadní bubny kotoučovými brzdami, další rok bylo ABS už ve standardní výbavě. A po zastrčení klíčku se vám sedadlo automaticky přisune k volantu do vaší nastavené pozice a vy skvěle uvidíte na digitální přístrojovku. Kufr můžete otevřít tlačítkem zevnitř vozu, dálkovým ovládáním nebo i kódovým zámkem na dveřích, takže se nemusíte namáhat nějakou manipulací s víkem (to se pak pomocí elektromotorů sametově dovře, čímž odpadá nežádoucí třískání při zavírání). Do něj uložíte cokoliv a kohokoliv, není divu, že si mafiáni Town Car tak oblíbili. Drobnějších odkládacích prostor na nože, pistole a koňské hlavy je pak v interiéru také dost, to se nemusíte bát žádné mafiánské zásilky. Zmíněný kódový zámek je vůbec zajímavý, když nemáte u sebe klíčky, stejně se do auta dostanete. Vlastně tak zmizelo riziko, že si klíčky zabouchnete uvnitř.
Vstřikování paliva měl Lincoln dříve než jiné automobilky, stejně tak byly ve své době pokrokem i motory OHC a bezklíčový přístup. Když je řeč o motoru, nečekejte nic jiného než V8. Konkrétně jde o Modular SOHC o objemu 4,6 litrů, který spolupracuje se čtyřstupňovým automatem AOD s voličem pod volantem. S 1800 kilo těžkým autem nemá tahle strojovna moc práce, ale sportovní výkony zkrátka čekat nemůžete. Do auta se první rok dával pětilitr, brzy jej ale Lincoln nahradil tímto efektivnějším agregátem. Měl výkon 210 koní (dříve 150) a točivý moment 373 Nm (dříve 370), hlavně byl ale výrazně úspornější. Maximum krouťáku je ale výše, takže je potřeba jej víc točit, staromilci tak dávají přednost pětilitru. Je spolehlivý, skoro nesmrtelný, protože prý bez problémů zvládal najet půl milionu mil (800 tisíc kilometrů). Jeho chod vůbec nezaregistrujete, někdy na křižovatce přemýšlíte, zda vám to nechcíplo. Odhlučnění interiéru je příkladné a při povídání s lidmi na zadních sedadlech nemusíte vůbec zvýšit hlas.
Podvozek je skvělý pro někoho, kdo chce pohodlné auto a nic víc ho vlastně nezajímá. Postupem času ale řada z nás dospěje k názoru, že na běžné ježdění je to stejně ten nejdůležitější parametr. Lincoln vyžehlí většinu hrbolů a výmolů našich cest a elegantně se přehoupne i přes obrubník, když je potřeba, aniž by mu to nějak ublížilo. Vděčí za to vzduchovému podvozku. A jelikož je auto konejšivé a houpavé s velkými náklony v zatáčkách, vyžaduje se i od vás stejný přístup v ovládání. Preciznost v řízení nečekejte, takže se nebojte volantem pořádně kroutit a stejně tak pořádně šlapat na pedál (i když Lincoln na něj reaguje okamžitě), protože síly a krouťáku má osmiválec dost už těsně nad volnoběhem. Rychle ale většinou nepojedete, k tomuhle autu se to moc nehodí. Spíš pojedete maximálně plynule, abyste nemuseli moc přidávat ani brzdit a nenutili tak čtyřstupňový automat k mnoha činnostem. Pak ale máte i relativně rozumnou spotřebu kolem deseti litrů, což je na obrovské těžké auto se starým dobrým osmiválcem výborná hodnota.
Jízdní styl v takové americe musíte přizpůsobit autu, a to se vážně chová jinak než francouzská nákupní taška. Cokoliv totiž působí ve srovnání s Lincolnem sofistikovaně. Ale tady je to zbytečné, tady se rozvalíte v rozlehle prostorném interiéru a auto ovládáte jen jakoby mimoděk, protože ono po vás příliš práce nevyžaduje. Volant jde tak zlehka, že jej otáčíte pomalu jen myšlenkou. Pokud chcete trochu zpětné vazby, můžete nastavit tuhost posilovače do třech úrovní. Zbystříte asi jen ve městě, ale díky tvarům karoserie s přehlednými rohy víte, kde vám auto končí, a tak po pár kilometrech manévrujete lépe, než s nějakým prckem. Pouze výhled z úzkého zadního okna je o zvyku. Limitem jsou pak jen ta parkovací místa, kam se prostě tenhle koráb nevejde z fyzikálních důvodů, pokud se ale vejde, zajede tam líp než Saxo. Ve finále si budete pochvalovat celkovou jemnost auta.
Námi testovaný kus byl nahrazen v roce 1998 třetí generací. Výroba Town Caru a spřízněných modelů Mercury a Fordu byla definitivně ukončena v září 2011. V ten smutný den se definitivně uzavřela jedna z kapitol americké automobilové historie. Zanikla totiž výroba nejklasičtější ameriky – fullsize sedanu na rámovém podvozku s masivní V8, který se řídí tak božsky, že ty velké rozměry ani nepoznáte. Auto, ve kterém je pětihodinová cesta stejně málo únavná jako pětiminutové popojetí do vedlejší části města. Pokud nějaké auto definovalo tamní trh, bylo to spíše tohle než nějaký muscle car.
A ať už tyhle káry máte, nebo nemáte rádi, jisté je, že vás to stejně mrzí. Protože každý správný petrolhead miluje rozmanitost a nenávidí představu, že tyhle sedany, britské roadstery, italská miniauta a japonské off-roady musí vyklidit pozice nudným unifikovaným bezpohlavním crossoverům. Navíc ztrátou těchto aut jsme přišli o robustní, pohodlné, spolehlivé, jednoduché a hlavně obrovské auto, které v Evropě patřilo k levným ojetinám a dobře se dalo i v Čechách servisovat, pokud se seznámíte se správnými lidmi. A také o auto, se kterým ač se to nezdá, je každá jízda výjimečný zážitek, protože má charisma! Jistě, určitě nesplňuje požadavky někoho, kdo nemá k amerikám vztah, ale pokud ty vaše ano, pak je Lincoln skvělý.
Foto: Caddy
Čínská verze
Až někdy potkáte Lincoln v Číně, není to Lincoln, ale Hongqi CA7465. Za tímto názvem jak pro pračku se ukrývá licenčně vyráběná limuzína pro vládní představitele. Samotná značka má na kontě modelů víc, nejsou ale vlastní konstrukce. Čínské vedení muselo jezdit jen v tom nejlepším a tak se pod názvem Hongqi ukrývaly dříve sovětské limuzíny, po krachu ZILu převzaly štafetu převlečené Lincolny a Audiny.
