Článek
Firebird je pravděpodobně nejslavnějším modelem automobilky Pontiac, která již dnes bohužel neexistuje. Technicky sdílel vždy techniku se sesterským modelem Chevrolet Camaro, který přežil dodnes. Pontiac se začal prodávat v roce 1967 a definitivně z trhu zmizel poslední Firebird v roce 2002. Vždy byl ale Pony Carem s klasickou koncepcí motoru vpředu a pohonu zadních patnáctipalcových kol. První generace se vyráběla jen dva roky a byla reakcí na prodejní úspěchy Mustangu. Ta druhá byla ve výrobě od roku 1970 do roku 1981.
My si ale dnes představíme třetí generaci, která se vyráběla od roku 1982 do roku 1992 jako kupé a kabriolet (upravováno karosárnami pro dealery). V nabídce byl jak základní čtyřválec s výrazně nižší spotřebou (u Firebirdu poprvé), tak dospělácká V8. Zlatý střed představoval motor 2,8 V6, který pohání i červený kousek na fotkách. Auto je hladší a elegentnější a pochopitelně také lehčí díky plně samonosné karoserii o 230 kg, takže i se stejně výkonnými motory bylo rychlejší než předchůdce. Velký důraz byl kladen na aerodynamiku, která se ladila ve větrném tunelu, právě proto tu jsou milované osmdesátkové mrkačky, výrazně zkosené čelní sklo a také zadní spojler, který se montoval právě až podle výsledků zkoušek. Chvíli se i uvažovalo, že to bude předokolka, ale nakonec koncern od této myšlenky upustil a vyvinul novou platformu pro klasickou koncepci.
Pontiac nový Firebird vyráběl jako nízké kupé s výklopnou zádí (další novinka tohoto modelu) ve čtyřech verzích – základní Base, lepší S/E, rychlejší Formula a vrcholný Trans Am, který svým názvem odkazoval na americkou závodní sérii. Ten měl většinou upravené řízení, podvozek a vyšší výkon. Od běžných verzí se většinou lišil i specifickou kapotou, spojlery a koly (tady jsou ale liťáky z sesterského Camara), ve výbavě byly i mlhovky. V roce 1985 se auto modernizovalo, dostalo jiné nárazníky a světla a pod kapotu vstřikování paliva. Mnou testovaný kousek je z roku 1989, kdy se Pontiac mohl chlubit výrobou nejrychlejšího amerického sporťáku (Corvette ZR-1 přišla až v následujícím roce). A jestli něco vypadá úplně senzačně, tak je to ten obrovský orel na kapotě.
Uvnitř se Pontiac snažil připodobnit trochu kokpitům stíhaček. Vlastně to bylo pochopitelné, podobné sporťáky totiž piloti F-16 milovali a rádi si je pořizovali. I na ty tuhé pásy asi byli zvyklí, kvůli vahadýlku se navíc jejich sevření v náklonu prostě nepovolí. V konkrétním autě je navíc topení určené pro kanadský trh, které funguje rychleji, abyste se na mrazivém severu zahřáli a donutili tu kočku vedle vás shodit kabát. Černý útulný interiér funguje na posádku pozitivně dodnes. Tříramenný volant měl uprostřed logo Firebirdu a za příplatek kožený věnec. Vůbec, znaky Firebirdu s orlem jsou tu všude okolo. Ručka je na středovém panelu posunutá do strany směrem ke spolujezdci. Jen řadička je vyměněná a tak svíráte v ruce oko. Spolu s plyšovými kostkami to ale k autu prostě skvěle pasuje. Z čelního skla pak na řidiče dohlíží samotný rock’n’rollový král Elvis a neustále se vrtí do rytmu.
Jízdně je Firebird třetí generace dost neamerický. Znáte ty posměšky, jak Amíci umí stavět jen stroje rychlé v přímce – F-16, raketoplány a Muscle cars? No tak to u třetího Firebirdu neplatí, ten skvěle brzdí i zatáčí. Řízení je vybaveno posilovačem a to trochu odebírá tu bezprostřednost. Vpředu Pontiac použil upravené zavěšení MacPherson, vzadu je sice klasická pevná náprava, ale už s vinutými pružinami. Celkově je auto poměrně tvrdé a tak na českých silnicích docela trpí. Ovšem jízdně funguje skvěle a oproti starším houpavým korábům je to úplně jiná Amerika.
Jistě, leckdo by mohl namítnout, že bez osmiválce (small-block Chevrolet) to není pořádná Amerika. Ale ten pravděpodobně nikdy s Firebirdem nejel, protože i vidlicový šestiválec 2,8 litru je skvělý. Má vícebodové vstřikování (Pontiac jej u této generace použil vůbec poprvé), náporové chlazení, katalyzátor a dosahuje výkonu 135 koní. Tady pravděpodobně ještě více, protože byly vyměněné svody. Vznikl vlastně zkrácením originálního small-blocku. A stále má senzační dunivý zvuk, ze kterého vám může naskočit husí kůže.
Když tenhle Firebird v roce 1992 končil, nahradila ho nová, devadesátkově kulatá verze, která vydržela do roku 2002. To bylo ale naposled, kdy Firebird existoval, v páté generaci Camaro osiřelo a dnes s Mustangem a Challengerem bojuje samotné. Je to škoda, protože odkaz sporťáku z Poldy a Bandity a KITTa z Knight Ridera tak nemá dnešního pokračovatele. Byť se mi KITT úplně nevybavoval, když jsem za jeho volantem seděl. A asi ani majiteli ne, ten se do něj zamiloval jednou v noci, když Fireird projel okolo. Servis je ale trošku složitější a třeba čelní sklo stojí 7 tisíc korun a občas prosakuje vnější těsnění bezrámových bočních oken. Ale každé starší auto má to svoje.
Nejslavnější
Nejslavnějším Firebirdem je bezesporu KITT. Přesněji tedy Knight Industries Two Thousand - inteligentní mluvící Pontiac se spoustou funkcí, který pomáhal Michaelu Knightovi řešit případy bezpráví v seriálu Knight Rider. Pokud si ale na tenhle seriál chcete uchovat příjemné vzpomíky, nepouštějte si jej v dospělosti. Jen tak bude tenhle hrdina ve vaší mysli nadále senzační.