Článek
Novou zbraň postavila Tatra pro sezonu 1967. To už automobily 603 měly za sebou několik startů na slavném maratonu De la Route na Nürburgringu, při kterém se závodilo 84 hodin v kuse. V roce 1965 obsadily Tatry první a druhé místo, v roce 1966 byly na druhém a třetím místě. Pro rok 1967 uvedla automobilka typ 603-2 B5 Marathon. S tím se na start postavila trojice Adolf Vermiřovský, Alois Mark a Stanislav Hajdušek a dojela na třetím místě ve třídě a čtvrtém celkově. Tatra pak auto nasadila na okruh v Brně a kupodivu i na Rally Šumava, pak ovšem závodní projekt ukončila.
Speciál se od pohlavárských černých limuzín odlišoval na první pohled zářivou oranžovou barvou (měl ale černou kapotu), snížením a absencí nárazníků. Podvozek však příliš upraven nebyl, protože auta tenkrát jezdila na závody po ose. Nejzvláštnější je ale ejektorové chlazení, které má na zádi dvě obří „trumpety“ připomínající nějaké tunerské výfuky. Tady ovšem nejdou zplodiny, ale vzniká tu podtlak a motorovým prostorem proudí vzduch mnohem rychleji. Závodní Tatra 603 tak nepotřebovala ventilátory, aby se uchladila a dosahovala výkonu 170 koní (s ventilátory jen 150 koní).
Ejektory ale dělají pořádný rámus, což víte moc dobře, pokud jste viděli televizní pořad Legendy Jakuba Rejlka nebo navštívili osobně slavnost Legendy a poslechli si to hromové burácení naživo. Stojí to za to, i když vám v úších řádně zalehne. Když se tahle Tatra pustila na Nordschleife, věděly to všechny vesnice v okolí. A na Marathon de la Route pořadatelé Tatru s trumpetami ani nepustili. I bez nich totiž vydává motor 105 decibelů (víte, jak otravná je sbíječka? Většinou má o pár decibelů méně), což se přibližuje starým Formulím 1. Vůbec to ale nevadilo a automobily Tatra se v polovině 60. let v zeleném pekle třikrát umístily mezi nejrychlejší pěticí v absolutním pořadí, svou kategorii ale vyhrály. Závodilo se tehdy 3 a půl dne, což si dnes nikdo nedokáže ani představit. Pak však přišel politický zákaz a se závodními aktivitami Tatry byl konec.
Po ukončení závodních aktivit bylo auto přestavěno a sloužilo na ministerstvu, jiná závodní Tatra zase sloužila v JZD Bruntál. V devadesátých letech se Hajduškovi synové rozhodli závodní speciály najít a zrenovovat. Automobilka si nechala jen jeden automobil se závodním motorem pro testovací účely. Ten správný se našel zarostlý na jedné zahradě a byl s majitelkou vyměněn za pojízdnou Škodu 100.
Následná renovace trvala dva roky a často na ní pracovali pamětníci starých časů. Úplně při ní omládl a zázračně se uzdravil i bývalý závodník Hajdušek. S hotovou a zrenovovanou Tatrou se projel, ale už prý na něj bylo ovládání moc těžké. Dnes je totiž vůz mnohem tvrdší, protože na závody už nejezdí, ale nechává se vozit na přívěsu. V autě je také ochranný rám, který dříve nutný nebyl.
Kromě veteránských soutěží ale díky Johnu Hauglandovi byla domluvená i účast na festivalu Goodwood Revival. Pořadatelé Tatru na festivalu chtěli, ale dle pravidel smějí na start pustit jen auta vyrobená do roku 1960. Stačilo ale masku auta předělat na tříoko z modelu 1-603. Sice bylo ošklivé řezat do hotového auta, ale za účast to stálo, protože Tatra budila velký ohlas a svým řevem připomínala prý Spitfire. Nakonec z toho byly tři účasti na legendárním festivalu a vždy se starou maskou. V Česku ale speciál potkáte jen s tou původní, aby odpovídal dobové specifikaci.
