Článek
První trojka byla nástupcem přelomové Neue Klasse. Představila se světu v roce 1975 a učila lidi lásce k bavorským autům dalších sedm let. Automobilka jí stylově odhalila na mnichovském olympijském stadionu a poté jich vyrobila přes milion.
Design tvořili tehdejší mnichovští machři – Paul Bracq a Claus Luthé, kteří hojně využívali prvky předchozího modelu, přitom je ale dokázali přetavit do velmi moderního auta. Práci měli trochu snazší díky faktu, že v plánu byla jediná karosářská varianta – dvoudveřový sedan. Původně dostala hromadu chromu, v osmdesátkách její vzhled omladila hromada černých plastů. Preferuji tedy spíš starší verzi, ale i takhle má něco do sebe. Stále je dravá, což jí v kombinaci s menšími rozměry hodně sluší, dobře vypadají i zvolená kola. Jen je škoda té nenápadné barvy, nějaká veselá pastelová by tohle auto úplně proměnila.
Zase ale s barvou karoserie krásně ladí i zelenkavé polstrování v interiéru, což byl hezký prvek. U modelu E21 byla barva čalounění vždy podobná odstínu karoserie, škoda že od této filozofie BMW později upustilo. A také kliky dveří rafinovaně schované pod madlem si v jiném BMW nevybavuji. Pohodlná a kvalitně tvarovaná sedadla však zůstala a vy máte v interiéru opravdu příjemný pocit.
Generace E21 jako první představila takzvaný cockpitový interiér s přístroji natočenými směrem k řidiči. Je to krásný důkaz toho, kdo byl pro BMW v sedmdesátých letech důležitý a komu se mělo auto maximálně podřídit. Za volantem starých BMW jste neměli přežít, ale měli jste si užívat každý kilometr, abyste se zamilovali do té modrobílé vrtule na volantu s tenkým věncem a nikdy už si jiné auto nekoupili. A to je právě ten pocit, který v novém modelu 2 Active Tourer nemáte šanci zažít.
Základní modely měly točivé čtyřválce a fungovaly skvěle. BMW však už tehdy myslelo na milovníky brutální síly, a tak představilo šestiválce 320 a hlavně vrchol nabídky 323i, kterou mohu vyzkoušet dnes. Ty mají nádherný burácivý zvuk a při prošlápnutí vyplaší ptactvo v širém okolí. I když ale právě neběží, poznáte je pouhým pohledem, vždy totiž měly dva páry kulatých světel vpředu. Znalecky pak můžete omrknout kotoučové brzdy, které nahradily standardní bubny.
S velkým motorem se tenhle malý sedan (ano, první trojka je opravdu velmi kompaktní) rázem promění. Zatímco základní verzi jsem chválil za hbitost, obratnost a její točivý čtyřválec za živost, tady jsem byl ještě nadšenější. Velký motor už svým zvukem dává najevo, že síly má dost, možná až moc na tak malé auto. Trojka je s ním velmi rychlá a v přímce překvapí nejedno moderní auto. Jenže nebylo by to BMW, aby jim tohle stačilo. I šestiválcová E21 je tak krásně odladěná a nabízí přesné a komunikativní řízení s okamžitými reakcemi předních kol na pokyny volantu. Tak citlivé BMW dnes jen těžko najdete. Stačí jen brát ohled na těžkou strojovnu pod přední kapotou, ale jinak se můžete rychle vrhat i do zatáček. Obratnost auta ale ani s velkým motorem nezmizela.
Další zkušenost se starým BMW mi opět potvrdila, že čím hlouběji do její historie zabrousíte, tím nadšenější z jízdních vlastností jejich aut budete. Pravého nadšence ta auta nadchnou skoro v jakékoliv verzi a je jen na vás, jestli si vyberete obratné čtyřválce, nebo silné šestiválce. Já si ale dost dobře vybrat nedokážu, obě možnosti mají něco do sebe. Dost možná se však s E21 jezdí lépe, než s milovanou kultovní E30. A nechtějí jí zprznit tuneři, což je výhoda, až budete hledat jetý kousek.
Tento článek vznikl ve spolupráci s týmem Veteráni na Truc.
