Článek
Druhá generace Scirocca vznikala v továrně Karmann v německém Osnabrücku. Nízké třídveřové kupé s motorem vpředu navrhnul Herbert Schäfer, který výrazně zvětšil prostor v přední i v zadní části vozu a oproti předchozí generaci i snížil aerodynamický odpor. Použil přitom platformu A1 z modelu Golf/Jetta. Motory byly výhradně zážehové (v té době bylo diesel mezi sporťáky sprosté slovo) od objemů 1,3 po 1,8 litru. Kromě čtyř nebo pětistupňového manuálu se používal i třístupňový automat.
Nakonec bylo Scirocco nahrazeno modelem Corrado. Dnes je tu však opět a to ve své třetí generaci. Mně se ale nejvíce líbila ta druhá, placatá verze s gumovým křídlem uprostřed zadního okna a velkým nápisem SCIROCCO pod ním (který bohužel po modernizaci zmizel). Je mi fuk, když přítelkyně tvrdí, že vypadá jako rakev, podle mě vypadá prostě dobře. Zvláště, kdybyste potkali některou ze speciálních edic s unikátním lakem karoserie a polstrováním interiéru.
V roce 1984 se ještě nepoužívalo slovo facelift, ale přesto se Scirocco dočkalo pár změn. Například se použilo menší dojezdové rezervní kolo, díky kterému se zvětšil zavazadlový prostor i palivová nádrž. Jeden velký stěrač byl nahrazen párem menších. V nabídce ale stále byly motory jak s karburátorem, tak se vstřikováním. Všechny měly 8 ventilů, i když firma Oettinger vyvinula pro motory systém 16V, který automobilka adaptovala a nabízela na několika trzích od roku 1985. O čtyři roky později se už na trhu objevil nástupce, typ Corrado. Scirocco ovšem na výrobních pásech vydrželo až do roku 1992.
Znamená to, že většina kousků téhle generace je vlastně stejně stará, jako já. A jelikož mám k Volkswagenu celkem pozitivní vztah a k Golfu a Sciroccu obzvlášť, vždycky se za ním otočím. Nejvíc se mi vždycky líbilo právě druhé Scirocco se svou přísnou a extrémně nízkou hranatou karoserií a nasupenou kolmou přední částí. A čest svému jménu dělá i jeho šířka. Ačkoliv nejsem zrovna příznivec masivního upravování aut, ty na konkrétním Sciroccu zas tak moc nevadí. Jedná se o dobový styl úprav, který má na starších autech své kouzlo. Trochu to vypovídá o té době. Dneska potkat Scirocco bez nějakých odporných laminátových nástavců a M3 zrcátek je opravdu výjimečné. Vždyť mu bohatě stačí ten originální dobový spojler na zadním skle. Tady byl ale vzhled vylepšen jen originálním bodykitem, který je dost decentní v porovnání s ostatními auty osmdesátých let, kdy různé obří lemy kol, mega spojlery a boční žebra ve stylu Ferrari Testarossa dost frčely.
Několik drobných úprav je i v interiéru, několik jinak nabarvených detailů a nahrazení pár doplňků prostě kdysi frčelo. Mnohem víc mne ale mrzí fakt, jak se za volant docela špatně vejdu. Ačkoliv je sedačka opravdu velice nízko, musím si poměrně dost naklopit opěradlo, abych byl v příjemné vzdáleností od střechy. To je dost překvapující, protože pokud se vejdu do první Miaty nebo staré Alfy Spider, tak v interiéru Scirocca jsem zradu nečekal. Ještě že jsou sedačky krásné a díky dobrému vytvarování i pohodlné.
Nás ale bude zajímat, jak Scirocco jezdí. Přeci jen má svá léta a design, který nesedne každému, takže je potřeba, aby v jízdě obstálo. Když totiž ani ve své nejsilnější verzi nenaplní sportovní ambice, bude jeho vzhled pro smích. Nic takového ale nehrozí, s osmnáctistovkou je totiž tenhle Němec opravdu silný. S lehkou karoserií si poradí hravě a díky velice nízkému podvozku vám dovolí s autem ostřejší jízdu. Podvozek má za sebou také nějakou tu úpravu, auto je mnohem tvrdší než originál a sedí i níž nad zemí. Právě díky tomu je ale v zatáčkách krásně ovladatelné a dodá vám velký pocit sebejistoty. Za chvíli si začnu zvykat a cítím se za jeho volantem jako ve velmi známém autě. Asi to bude tou dávnou dobou, kdy jsem takhle starý Volkswagen měl, nebo jen tím nízkým posezem, který mi už ale vůbec nevadí. Pokud natrefíte na kvalitní nerozbitou silnici s hladkým povrchem, je jízda s takto decentně upraveným podvozkem opravdu krása. Jeho limity ale pochopitelně objevíte na výmolech a nerovnostech, případně na městských retardérech. I tak by se ale jízdní vlastnosti daly označit za sportovní. Rozhodně, když se na něj podíváme měřítkem doby. Jistě, stále je to jen předokolka s motorem vpředu, což je pro sportovní jízdu limitující, ale funguje to výborně a bavíte se i tak.
Scirocco druhé generace jsem chtěl dlouho vyzkoušet, patří totiž mezi mé oblíbené automobily od chvíle, kdy jsem v sedmnácti zahájil výběr potencionálního prvního auta. Když ale usedáte do svého automobilového snu (byť už se jedná o doby minulé a dnes máte ve vysněných úplně jiná auta), vždy se bojíte, zda vás auto nezklame. To ale není případ Scirocca, které je hezké, dobře jezdí, dobře se řídí a jako správný Volkswagen má výborně ergonomicky zvládnutý interiér. Díky tomu se jedná o výborný youngtimer, který můžete krásně používat každý den.
Na tomto článku jsme spolupracovali s Retro-auta.cz.
Foto: Mikka
Nástupci
Druh generace Scirocca se prodvala od roku 1981, kdy nahradila lehkonohou prvn verzi. Už vpočtcch se u Volkswagenu pracovalo i na nstupci, kter byl nakonec představen ještě vroce 1988. Auto bylo natolik nov, že změnilo i jmno na Corrado. Bylo ale dražš a menš, takže sv zkaznky si nachzelo i souběžně doprodvan Scirocco, jehož vroba běžela do roku 1992. Když se však Corrado vroce 1995 poroučelo do důchodu, zbylo po něm przdn msto. To Volkswagen zaplnil až vroce 2008 se třet generac Scirocca, kter navzala na koncept IROC.