Článek
Asi bude lepší začít tím známějším z této dvojice, tedy kabrioletem. Přesný název je Polski Fiat 126P Bosmal Cabrio. Je z roku 1993 a údajně je to nejmenší čtyřmístný kabriolet na světě. Věřil bych tomu, ať sem patrál sebevíc, nic drobnějšího jsem nenašel. Když bychom chtěli rozklíčovat slovíčko Bosmal, dojdeme k vysvětlení, že šlo o vývojové oddělení polského automobilového průmyslu, tedy obdobu našeho ÚVMV. Kabrioletů tam vzniklo přibližně 500 kusů a většina z nich se prodala v Německu, Rakousku a zemích Beneluxu. Ono taky kabriolet stál zhruba dvojnásobek běžné verze, což v zemích RVHP bylo za trochu té zábavy až moc.
Zadní kapota ukrývá dvouválcovou OHV o objemu 652 ccm. Ta má úsměvný výkon 30 koní, a to s pomocí karburátoru Weber. Motor však pochází již z modernizovaných verzí, takže má elektronicky řízené zapalování a neřízený katalyzátor. Maximálka je 105 km/h, což řadě mechaniků nestačilo. Pokud si seženete upravené vačky a zvýšíte kompresi, vytáhnete prcka až na 120 km/h. Převodovka je čtyřstupňová a nemá synchronizovanou jedničku. Takže zase jedno z aut, co vás naučí meziplyny. To byste do malucha neřekli, co? S nárůstem výkonu byly pochopitelně vylepšeny přední kotoučové brzdy, které jsou nyní italské. Tam totiž díly na Fiátky seženete lépe. Hřebenové řízení zase pochází z poslední verze Fiatu 126 označované ELX.
Lehce se vylepšil i vzhledu Bosmalu, když mu majitel Petr pořídil kola Borbet. Jinak má kabriolet velký ochranný oblouk, který tak nějak patří k té době a bezrámová okna. Jen oblouk by ale na pevnost nestačil, takže prahy jsou vyšší, protože jimi vedou výztuhy, stejně tak byl vyztužen rám předního okna. Uvnitř je to prostě trochu stísněné, ale to k Maluchům prostě patří. Nasoukat pravou nohu pod volantem chce trochu cviku. A to je tu vlastně prostoru víc, protože chybí střecha a vy sedíte na polské parodii sportovní sedačky – látce, která je natažená na trubkách. Možná to vypadá hezky, ale zrovna příjemně se na tom nesedí, což vadí i Petrovi, který plánuje koupit sedadla z obyčejné verze. A třeba sundá i ten dřevěný dekor, v Maluchu působí spíš komicky, zvlášť vedle přístrojového štítu s velkými spínači u budíků. Trojhranná okna k ventilaci v předních dveřích zůstala, ale u kabria se stejně dá větrat i jinak a lépe.
Motor je umístěn vzadu a pohání zadní kola. Tím ale asi veškerá podobnost s Porsche 911 končí. Snad ještě záludnost auta na kluzkém povrchu může rané Carrery připomínat. Jenže to se kabrioletu až tak netýká, protože s tím asi moc za deště či na sněhu jezdit nebudete. A ačkoliv tohle není ten největší motor, který jsem kdy řídil, jeho zvuk je celkem příjemný. Jízdní dynamika však nepatří k největším a kdyby si jej Petr nepořídil z nostalgie a lásky k Fiatům, asi by ho jeho vlastnosti a výkony nepřesvědčily ke koupi. Objektivně to totiž opravdu žádný zázrak není. Je ale potrhlý a ulítlý a budí pozornost a právě proto se mi vlastně líbí. Jednoduché auto, se kterým je zábava, to je prostě správný youngtimer.
Vedle ale už čeká druhý kousek, kvůli kterému jsem si udělal výlet do podještědí. Jde o polskou reakci na nastupující kapitalismus – tedy pokus o plážové letní vozítko. Nevím, kde se to ve státech bývalého východního bloku bralo, ale vygooglete si Trabant Tremp, Lada Bora nebo MTX Beach Buggy. A zkusili to i Poláci, kteří vzali jako základ svůj Maluch 126P a vytvořili Waderu. To divné slovo označuje v polštině alfa samici ve vlčí smečce. Proč, to vědí jen Poláci. Původní firma, která Waderu vytvořila a prodávala hotová auta, záhy zkrachovala a nástupnická společnost pak nabízela celý kit jako sadu pro rekonstrukci starých Fiatů a mělo je vyrábět družstvo invalidů. Právě z jednoho takového kitu je i tahle Wadera. To vezmete jednoho Poláka s přeceňovanou šikovností, kladivo, kleště, bindry, lepicí pásku a vodku, radši hodně vodky, a zavřete to na zimu do garáže. Na jaře si pak jen stačí vyzvednout váš nový stylový automobil a přihlásit jej do provozu. To jde v Polsku lehce, v Německu těžce a draho a u nás to prostě nejde. Ještě že můžete toho namyšleného byrokratického floutka umravnit dovozem již přihlášeného auta z jiného členského státu EU. Právě díky tomu je tedy jedna Wadera i u nás.
Můžeme jí brát jako předchůdce dnešních SUV. Má vlastně samonosnou karoserii, platformu z osobního auta, malinký motůrek z doby, kdy ještě slovo downsizing nikdo neznal, a pohon jediné nápravy (zadní!). Range Rover se kasá s SUV kabrioletem ale Wadera tu přitom byla dávno před ním. A možná je i stylovější. I když své mouchy má - cvočky na přidělání střechy zvoní, dveře zase drnčí, takže o jízdním komfortu lze mluvit jen s povytaženým obočím. Alespoň že spoj střechy a rámu nad čelním oknem je vymyšlen lépe, takže za deště Wadera těsní lépe, než Bosmal Cabrio, i když ani tak nebudete zcela v suchu.
Ani s tuhostí Wadery to není zcela růžové, i když chybějící střechu se konstruktéři snažili dohnat trubkovým rámem za předními sedadly. Vzhledově má připomínat asi Jeep, a to asi hlavně její svislé prolisy na masce. Petr je tady vylepšil černými samolepkami, díky kterým vypadá o dost lépe. Běžně je však Poláci nechávali jednobarevné, takže auto působilo trochu tupě. Na zádi zase nešlo použít původní světla, takže dárcem se stala stará Fiesta.
Jízdní vlastnosti s celkem dobrým rozvržením hmotnosti původního Fiatu 126 byly obětovány ve prospěch vzhledu. Zda to byla vyrovnaná výměna, zůstává otázkou. Například přesunutí rezervy z pod přední kapoty (která je pevná a tak tu na rozdíl od běžné 126P nemáte zavazadlový prostor) na rám, který je až za autem chování moc nepomohlo. Těžiště se zadokolce posunulo ještě více dozadu. A tak si i se skromným stádem 23 koní můžete užít nějakou tu legraci za rozumné peníze. Překonat totiž u spotřeby cifru 6 litrů je dost těžké, spíš skoro nemožné. Na povely volantem se však malý předělaný fiátek snaží reagovat okamžitě a ve finále je jízda s ním ještě příjemnější, než s klasickým kabrioletem. A i ta menší praktičnost je spíš sympatičtější. Snad jen motor by mohl být lépe odhlučněn, ale plast jej akusticky příliš neodfiltruje.
Nakonec musím uznat, že jsem se za volantem Wadery bavil. A jelikož to je i její primární účel, musím říct, že obstála. Petrovu přezdívku Antiauto si snad ani nezaslouží. Jistě, má spoustu objektivních much, ale když přijmete její samoúčelnost, je to zábava. A o tu jde při vlastnictví youngtimeru především. Navíc ať už za jejím volantem, nebo za volantem Bosmalu Cabrio, v obou případech budete budit pozornost všech okolo.
Za zapůjčení vozu děkuji Technickému muzeu v Liberci.
Foto: Mikka
Polski Fiat
Ač si řada lidí myslí, že tahle automobilka je produktem socialistického hospodářství, její základy se datují do roku 1932. K poválečnému obnovení došlo v roce 1960, kdy se připravoval do výroby v polské licenci Fiat 125. Nešlo ovšem o pokrokový projekt jako u Lady, polský sedan dostal pod kapotu zastaralé motory z typu 1300/1500. Ke konci výroby se navíc potýkal s tak mizernou kvalitou, že po vypršení smlouvy Italové zakázali použití jména Fiat v názvu. Jiný příběh ale má malý 126P. Tam se naopak výroba z Itálie postupně přesunula výhradně do Polska. Pod značkou Polski Fiat se ovšem vyráběly také typy 127P, 128P (šlo o třídveřové kupé 128 3P), 131P a 132P.