Článek
Jednu takovou Alfu má i můj kamarád Honza a já vám jí dnes představím. Jde o hranatý sedan 155, který se vyráběl od roku 92 do roku 97, a z bran továrny vyjelo přes 192 tisíc těchto vozů. Nahradil typ 75 s rozložením transaxle a předcházel nesmírně populární předokolce 156. Jeho přísně klínovitý design s vynikajícím součinitelem odporu vzduchu (pouze 0.29) navrhnul Ercole Spada (stojí třeba také za modely Giulia, Giulietta a Junior, sesterskými Lanciemi Dedra a Delta, Fulvia, Kappa nebo Flaminia, Fiatem Tipo, Nissanem Terrano II a BMW 7 E32 a 5 E34, nebo třeba Fordem GT70). Typ 155 se nabízel pouze jako čtyřdveřový sedan. Vznikl na platformě Tipo Tre, která posloužila dalším koncernovým sourozencům. Má tedy motor vepředu a pohon předních, případně všech kol vycházející z Delty Integrale a pojmenovaný Q4. Paleta motorů byla široká, kromě 2,5 dieselu a dvoulitru turbodieselu tu byly na výběr benzínové čtyřválce od 1,7 do 2,0 litru. A pak vidlicový šestiválec Busso o objemu 2,5 litru, který bude zajímat nás.
Přesto si to model 155 po svém uvedení na trh od fanoušků schytal. Typ 75 je znám jako poslední pravá Alfa, tohle je vlastně už převlečený Fiat, jen předokolka. Automobilka si to u tifosi trochu vyžehlila účastí v závodech cestovních aut, kde brutálně ospojlerovaný typ 155 vyhrával. V roce 1995 se představil facelift, přezdívaný kvůli svým širším blatníkům wide-body. Kromě atraktivnějšího vzhledu se fanoušci dočkali i výrazného zlepšení v kvalitě použitých materiálů, rozloučit se ale museli s verzí Q4, která se v této variantě vyráběla pouhý rok. Objevilo se také několik speciálních verzí a Alfa poslala typ 155 i do motorsportu, konkrétně do šampionátů BTCC a DTM. Jména Larini, Tarquini a Nannini prostě k Alfě Romeo 155 patří stejně neodmyslitelně, jako zbarvení Martini.
Šestiválec OHC dosahoval výkonu 164 koní a točivého momentu 216 Nm a rozechvíval nadšence napříč Evropou. Jednalo se o půl litru zmenšený motor 3,0 z typu 164 s úhlem válců 60 stupňů. Maximálku udávala Alfa až 215 km/h, v rozšířené verzi však s tímto motorem vzniklo pouhých 7198 kusů. Když jste si chtěli hodně vymýšlet, mohli jste si připlatit i za elektronicky nastavitelné tlumiče se dvěma režimy. Auto má manuální pětistupňovou převodovku a pohon pouze předních kol. Přední náprava je typu MacPherson a zadní vlečná. Přesto zde podvozek prošel úpravami, stejně tak motor, který má jiné vačky. Tahle 155 je tak silnější a ovladatelnější než sériový kus. Navíc si někdo hrál s motorem i po vizuální stránce a jeho části barvil na modro, aby ladily k interiéru, ale o tom později.
Pár slov by si zasloužil ovšem i muž, který téhle Alfě propůjčil jméno – Franz Engstler. Německý rodák z Kemptenu (1961) začínal ve Formuli 3. Poté se přesunul do DTM a pak do závodů Supertouring v Německu a v Itálii. Později přestoupil mezi elitu v European Superproduction. Následovaly šampionáty V8 Stars, holandské, ruské a asijské cesťáky a nakonec WTCC, kde sedla BMW 320 TC a má na kontě i jedno vítězství. Tituly má z let 2000 (Německé cesťáky), 2005 a 2006 (ATCS) a 2007 (Divize I Procar). Slavné je však jeho působení v cesťácích za volantem Alfy Romeo 155.
Právě proto vzniklo několik hranatých Alf s jeho podpisem a úpravami. A já sem rád, že kousek s pořadovým číslem 198 (Engstler čísloval všechna jím upravená auta popořadě) má pod kapotou šestiválec Busso. Ten totiž vyniká mnoha vlastnostmi, ale začnu zvukem, který je božský. Jestli má některý vidlicový šestiválec nádherný zvuk, je to právě ten z dílen Alfy Romeo a pokud budete mít Alfu s ním, bude každá jízda akustickým potěšením. Jeho dunivé bublání a ostré práskání prostě dokáže rozechvět každou buňku v těle a naježit vám chlupy na rukou (nebo holkám vytvořit husí kůži).
Navíc jde o verzi po faceliftu s rozšířenými blatníky. Engstler vlastně vzhled nijak výrazně neupravoval, sériová 155 prostě po modernizaci vypadala dost sportovně. Její celkové šípovité proporce s nízkým čumákem a zvedajícím se zadkem působí dodnes dynamicky. A přitom je to vlastně lego, které sdílí platformu s hromadou dalších modelů – od Alfy ještě 145, 146, GTV a Spider, od Fiatu Tipo, Tempra, Bravo, Brava, Marea a Coupé a od Lancie Delta a Dedra. A to jsem asi ještě něco určitě zapomněl. Teoreticky se dá říct, že si na 155 můžete přišroubovat kterýkoliv z těchto čumáků (proč to ještě nikdo nezkusil s přídí GTV/Spider?).
A co teprve vnitřek! Nelze začít ničím jiným, než sedačkami. Jsou tu modré skořepiny. Ano, rozumíte dobře, MODRÉ! Ale ne nějak decentně tmavě modré, tady jsou prostě regulérně zářivě pastelkově modré semišové skořepiny a stejně modrá zadní lavice. To je tak osmdesátkově cool (ano, auto je z devadesátek), že se musím neustále usmívat. Asi při tom vypadám jako idiot, ale ta barevnost je boží. Kromě nich je tu však perfektní interiér, ergonomicky naprosto precizně zvládnutý a orientovaný na řidiče. Palubku zkrášluje karbonový dekor, který je další známkou úprav Engstler. Ve výbavě nechybí elektrické ovládání všech oken a klimatizace. Rádio v autě je sice starší Phillips, ale jde o to nejlepší, co tahle firma v roce 1995 nabízela.
Svým jízdním projevem vás Alfa Romeo 155 dokáže potěšit i dnes, napřílad perfektně čistým řazením, nebo komunikativním řízením, díky kterému hned víte, co se na silnici děje. Nepřehání to ovšem s tvrdostí podvozku, takže je i celkem dost komfortní. Což je fajn, protože přiliš tvrdé auto si prostě na našich silnicích nikdy plně nevychutnáte. Takhle je úžasně použitelná pro každý den, což je senzační. Perfektní je také čitelnost jejího chování. Právě asi díky tomu je svezení s touhle Alfou něco nadstandardního. Sice vypadá jako obyčejná hranatá škatule, jako běžný nudný sedan, ale přitom je to prostě krásně se chovající Alfa Romeo s charakterem, která ovšem zvládne na nerovnostech házet zadkem a předvést pravý italský temperament.
Zbývá tedy rozseknout ten velký otazník, stojí Alfa Romeo 155 za to jako youngtimer? Za sebe musím říct, že rozhodně ano. Sice výchozí atributy nejsou až tak lákavé, je to předokolka a v podstatě jen upravený Fiat Tipo. Jenže pokud jí takto odsoudíte a nevyzkoušíte, okradete se v případě šestiválcové verze o auto, které by mohlo charakter rozdávat na potkání. I když to není podle pravověrců taková ta „pravá poctivá Alfa“, stále je to Cuore Sportivo se vším všudy. A to se nám na Garáži líbí.
155 Q4 Enstler
Franz Engstler se angažoval tak v pravch dalš zajmav verze sedanu 155 - Q4. Šlo o srii homologačnch sedanů pro šampiont CIVT. Pod kapotou byl přeplňovan dvoulitr Lampredi Twin Cam, kter poslal 190 kon na všechna kola. Zjednodušeně řečeno šlo o převlečenou Lancii Delta Integrale, i když se technicky automobily v mnoha detailech lišily. Špičkově vybaven sedan měl maximlku 225 km/h.