Článek
Koncepty jsou často jen hliněné napodobeniny budoucích (převážně silničních) aut, jejichž funkčnost se omezuje pouze na ujetí několika málo metrů, nutných během představení. Velká sláva, nějaké to megalomanské prohlášení výkonného ředitele, cvakání fotoaparátů, tiskovka a hotovo.
Mazda Furai při představení v roce 2008 sklidila slušné ovace
To ale neplatí v případě Mazdy. Ta představila na autosalonu v Detroitu v roce 2008 koncept, který – dle očekávání, koncepty to mají koneckonců v popisu práce – svým vzhledem uchvátil odbornou i laickou veřejnost. Na tom by v zásadě nebylo nic zvláštního, jenže tento koncept, nesoucí název Furai (japonsky „Zvuk větru“), doopravdy jezdil. A jak!
Wankel nenáviděný a milovaný
Na to, že rotační motor není technologicky žádnou novinkou, se mu do všeobecného povědomí příliš prorazit nepodařilo – z těch známějších vozů, které poháněl Wankelův rotační motor, zmiňme třeba Citroën GS Birotor, NSU Ro80 a koncept Mercedes-Benz C111, o kterém jsme si pověděli nedávno.
Částečně je to také proto, že výrobci zpravidla od prvotního návrhu upustili kvůli nákladnému vývoji – výjimečnost wankelu byla zároveň jeho Achillovou patou. Třeba již zmíněné NSU od wankelu dalo ruce pryč, protože muselo – automobilka nabízela opravy rotačních motorů v rámci záruky, a to se zkrátka nedalo utáhnout věčně. Jedinou společností, která se wankelu dodnes nevzdala a která zároveň jako jediná tento komplikovaně jednoduchý (či snad jednoduše komplikovaný?) motor dokázala dotlačit ke komerčnímu úspěchu, je právě japonská Mazda.
A znalci jistě ví, že nešlo o žádné plečky – byl tu úžasný sporťák Mazda Cosmo, jehož ceny dnes na trhu běžně dosahují i hodnoty 100 tisíc dolarů. Z těch současnějších potom nelze opomenout kultovní sporťák Mazda RX-7, který vznikl celkem ve třech generacích a který je dnes mezi znalci rovněž velmi ceněný – tedy pokud se jedná o zachovalý kus.
Závodní Mazda RX-7 generace FC3S závodila velmi úspěšně v americkém seriálu IMSA
Když je řeč o RX-7 – věděli jste, že s ní Mazda také docela slušně závodila? V americkém seriálu IMSA jde ve skutečnosti o jedno z vůbec nejúspěšnějších aut všech dob. Ano, pravda, krátký a intenzivní zápřah motoru snese i wankel, závodní motory se mnohdy stejně musí po každém závodě rozebrat tak či onak. Jenže Mazdě se podařilo probořit hranice nejen v otázce rychlosti samotné, ale i ve vytrvalosti – o úspěchu Mazdy 787 v Le Mans jste už jistě četli.
V silničních vozech Mazdy s rotačním motorem si pak samozřejmě všichni vzpomeneme ještě na model RX-8, který byl spíše duchovním než přímým nástupcem legendární „sedmičky“. Ve světě závodů si však rotační motor dal na dlouhá léta pauzu. To se ale změnilo v druhé polovině první dekády 21. století…
Furai na scénu vtrhl jako vítr
Když se matný, kovově šedý koncept Furai představil v roce 2008 na Autoshow v Detroitu, všichni byli uchváceni. Zároveň nad ním však většina mávla rukou se slovy „Jako dobrý, ale z toho stejně nic nebude“. Bylo. Uprostřed karbonového těla Furai byl plně funkční třírotorový atmosférický motor, který jezdil na čistý líh (tedy E100) a který vyprodukoval až 460 koní výkonu – takže je tedy všem jasné, že tento koncept se na rozdíl od jiných dokázal rozjet i na vyšší rychlost než rychlost chůze. Koneckonců poslouchejte ten zvuk!
A nejen to. Mazda Furai byla schopná i v zatáčkách. Její šasi pocházelo přímo ze závodního prototypu Le Mans třídy LMP2, takže to s ní automobilka opravdu myslela vážně. Krom toho Furai mohl být první vlaštovkou tehdy zbrusu nového designového stylu Nagare, který se nakonec objevil pouze na MPV Mazda 5.
Mazda Furai byla víc než jen koncept. Šlo o pravověrné závodní auto!
19. srpna 2008. Mazda svůj koncept s nevyčíslitelnou hodnotou zapůjčí nejznámějšímu motoristickému médiu na světě – ano, správně, britskému časopisu Top Gear. Mazda přepravila kovově šedý koncept s červeno-černými polepy na bývalou leteckou základnu Bentwaters. Mělo jít hlavně o propagační fotky a jako bonus se mohli hoši z Top Gearu „trochu svézt“ – za volant na nějakou dobu usedl také bájný ochočený závodník Stig.
Všechno probíhalo hladce. Šéfredaktor Charlie Turner si během ježdění všimne drobného modrého plamenu při podřazování a napadne ho, že by z toho být skvělé fotky. Společně s fotografem se rozhodnou, že půjdou udělat ještě jedno poslední kolo. Nikdo neměl ani nejmenší tušení, že to nebude jen poslední kolo onoho dne, ale také poslední kolo nadobro…
Furai doprovázená dodávkou, ze které byly pořízeny fotografie, se společně vzdalují od zbytku štábu, mechaniků… a také od požárního týmu. A nejen to – asfalt na letišti v Bentwateru se přesně uprostřed ranveje mírně zvedá, což se později ukázalo být osudným faktorem. Turner situaci později popsal zhruba takto: „Za tím zvýšeným horizontem jsme Marka dohnali, když v tom se najednou něco šeredně pokazilo. Zvuk Furai se změnil z rachotu připomínajícího prototyp Le Mans na… něco jako raněného a úpějícího slona.“
Tovární jezdec Mark Ticehurst, sedící tou dobou ve Furai, na to však opět šlápnul a začal se vzdalovat – v rachotem zmítaném interiéru patrně změnu tónu nezaregistroval. V tom Turner a fotograf Lee Brimble zahlédnou plamen. Nikoli modrý, ale oranžový. „Oheň! Proboha, ono to hoří!“ Turner podřazuje a ždímá z dodávky i toho posledního koně, aby kolegu ve Furai dohonil. Bohužel, i závodní auto prodělávající infarkt je pořád rychlejší než dodávka. Nakonec se podaří Furai dohonit, Ticehurst vypíná motor a utíká ven z auta. Šéfredaktor Turner později popsal, že mezitím už byl celý motorový prostor v plamenech. Jenže záchranný tým a požárníci přes vyvýšený horizont nic z toho neviděli…
Najednou se čas stane relativním. Vteřiny ubíhají jako minuty, minuty ubíhají jako hodiny. Přivolaný tým dorazil na místo za 8 minut, ale i přesto už bylo pozdě a uhašení Furai byla jen taková formalita – z nedocenitelného závodního konceptu, který je na světě jediný, zbyla už jen skulptura karbonového popela. V původní podobě zůstala jen část zádi a přítlačné křídlo. Fotografie vám sem bohužel dát nemůžeme. Existuje jich jen pár a BBC (mateřská společnost Top Gearu) si je dost střeží.
Mazda ostatky konceptu Furai kupodivu nezlikvidovala ani nerozprášila ve větru – tým z designového studia Mazdy zpopelněný závoďák naložil a převezl do sídla v Irvine v americké Kalifornii, kde pravděpodobně leží dodnes.
Pravda, koncepty nemívají dlouhý život, ale vikingský pohřeb asi čekal málokdo… Je o to větší škoda, že tento byl plně funkční a mohl se významným písmem zapsat do historie motorsportu. A i kdyby ne, stejně byl senzační.
Tehdejší vrchní návrhář Carlos Salaff k události pro americký magazín Road & Track řekl tohle: „Bylo to pro mě smutné, vložil jsem do toho projektu celé své srdce. A když do něčeho vložíte srdce, vytvoříte si k tomu vztah. Když potom na vlastní oči vidíte, jak je váš výtvor zničen a za jakých okolností, bolí to. Hodně to bolí.“