Článek
Ano, ta cenovka je šílená. „Maestro“, jak se mnohdy v branži Horaciovi Paganimu přezdívá, si zkrátka umí říct slušnou sumu za své dílo, zejména v tomto případě. Ale pojďme si říct dvě důležité věci. Jsme opravdu rádi, že v dnešním světě auta někdo dělá tak, jako právě pan Pagani. Je to čistá vášeň. Věda jde ruku v ruce s uměním, jak říká sám Maestro. A ta druhá důležitá věc je, že se absolutně nemusíte stresovat, že na ni pravděpodobně nikdy nevyděláte – uhodli jste, všechny (tři) kusy jsou už prodané.
A i když vypadá jako závodní auto z komiksu (a také tak zní), stále je to stará škola. Má dokonce i tak archetypickou součástku, jako je manuální převodovka. Dokonce jí zůstal důvěrně známý 7,3l dvanáctiválec bez přeplňování. A jasně, že má zadní náhon. A ty detaily. Tak třeba ráfky jsou z kovaného hliníku, aby byly lehké jako pírko. Navíc k tomu mají paprsky z každé strany jiné lakování, takže auto vypadá z každého úhlu pohledu malinko jinak. Asi se Horacio bál, aby se Barchetta hned tak neokoukala. Musí být obtížné žít v takovém strachu.
Jinak je to klasické Pagani. Detaily, umění, a karbon kam se podíváš. Vlastně bychom měli říct „karbotanium“, které vzniklo kombinací karbonu a titanu. Běžný karbon má totiž občas tendence se tříštit na hromadu střepin, přídavek titanu tento problém řeší při zachování nízké hmotnosti a vysoké pevnosti materiálu. Není divu, že se hmotnost udržela na baletčích 1250 kg. Výkon znám není, ale vězte, že to bude hodně přes šest set koní. Proslýchá se, že ono magické číslo by mohlo začínat i sedmičkou.