Znáte české motocykly? Bylo jich mnoho!

Orion není jen česká čokoládová hvězda, libozvučná značka patřila i motocyklům ze slánských dílen Viléma Michla. Proč je nazval Orion, se asi už nedovíme, ale jejich motocyklová hvězda zářila několik desetiletí, než skončila ve třicátých letech, protože nemohla konkurovat velkosériové produkci domácí Jawy a motocyklům z dovozu. Navzdory úspěchům byla malosériová výroba nerentabilní, a tak se Michl zaměřil na jinou strojírenskou produkci.

Hospodářská krize třicátých let znamenala konec, ale protože byl Michl slušný podnikatel, po bankrotu v roce 1932 vše rozprodal a dělnictvu vyplatil odstupné. Po jeho smrti v srpnu 1936 byla továrna ve Slaném definitivně zlikvidována, syn zakladatele Zdeněk Michl přešel do konstrukčního oddělení automobilky Aero.

Vilém Michl (1859–1936) se od mládí věnoval cyklistice, ale nedostatek jízdních kol (byla z dovozu) ho vedl k zahájení jejich výroby ve Slaném. Stalo se tak v roce 1894 a byla to první továrna na velocipedy v českých zemích. Od jízdních kol byl už jen krůček k prvním motocyklům, takže první s motorem vlastní konstrukce Orion 2 HP vyjel už v roce 1902, uháněl rychlostí až 50 km/h a stal se základem dlouhé řady motocyklů Orion, jež se vyráběly téměř tři desetiletí.

Vilém Michl byl sám nejen továrníkem, ale také zdatným konstruktérem. Pro svoji továrnu vyrobil parní stroj 15 HP, jenž transmisemi poháněl čtyřicet obráběcích strojů. Jeho motocykly Orion sílily, a tak nebylo divu, že prokazovaly své přednosti na závodech.

Již v roce 1904 dojel závodník Růžička sedmý do vrchu Semmering, později vítězily hlavně v půllitrech a třistapadesátkách, sólo i se sidecarem. Zlaté medaile vozili jezdci ze soutěží, vyhrávali na okruzích, do vrchu i na ploché dráze. Vítězství dobývali synové Viléma Michla (měl tři) i tehdy známí závodníci Václav Liška, Jaroslav Melzer, Jaroslav Kotek, František Holoubek a další. Nabídka vyvrcholila v roce 1928 typy C5 (dvoudobá třistapadesátka), čtyřdobými pětistovkami F58 a šestistovkami F68, vrcholem byl právě sportovní typ F58A, jaký jsme viděli letos na Zbraslavi.

Jeho motor, stojatý jednoválec o objemu 496 kubických centimetrů (vrtání x zdvih 85 × 88 mm), dostal moderní ventilový rozvod OHV, a právě tento motocykl se stal častým vítězem závodů. Na jeho konstrukci už pracoval syn zakladatele Zdeněk, zatímco jeho bratr Vilém junior často vyhrával. Vzrůstající konkurence a vysoká cena (jdoucí ale ruku v ruce s vysokou kvalitou) ovšem Orion zastavily. Podnikatelská a konstrukční činnost Viléma Michla seniora byla obdivuhodná. Kromě motocyklů a jízdních kol vyráběl měřicí přístroje, stacionární i letecké motory, traktory a motorové pluhy.

Další jméno Walter patřilo nakonec automobilům a leteckým motorům, méně je známé, že před postavením továrny v Jinonicích začínal Josef Walter v pražském Smíchově výrobou jízdních kol, motocyklů a tříkolek. Motory byly stojaté jednoválce a vidlicové dvouválce, rovněž vznikl nespočet typů, první motocykl Walter po dvouletém vývoji vyjel v roce 1902, o rok později se rozběhla výroba. V roce 1910 přibyly tříkolky, které dosáhly mnoha sportovních úspěchů, přestože nebyly pro sportovní výkony stavěny.

Josef Walter a jeho syn Jaroslav zůstali dvěma kolům věrní i po Josefově odchodu z akciové společnosti, kterou na základě jeho továrny vytvořila podnikatelská rodina Kumperů. Když Walter zcela přešel na výrobu automobilů a leteckých motorů, ve výrobě jeho tříkolek v licenci pokračovala pražská firma Šibrava. Původ v konstrukci Walter má také pěkný velkoobjemový dvouválec Itar 710, určený pro armádu, jehož výrobu po první světové válce na základě licence převzala společnost Josefa Janatky (Automontage J. Janatka) z pražských Radlic.

Před 100 lety se u nás představily také první skútry značky ČAS, což značilo Českou automobilní společnost. Za vývojem byl sportovní nadšenec Jiří Rechziegel, syn významného českého architekta a stavitele Edvarda Rechziegela, sám automobilový závodník (dvakrát jel Rally Monte Carlo s vozy Praga), sportovní pilot a činovník Autoklubu Republiky Československé. První ČAS vyjel v roce 1921 s agregátovým motorem Walter o objemu 146 kubických centimetrů a výkonu necelých 2 HP, uloženým nad zadním kolem.

U druhého typu se motor přesunul dopředu na podlážku před jezdce, zvětšil se na 180 kubických centimetrů a poháněl zadní kolo kloubovým hřídelem! S tímto vozidlem zajel Jirka Rechziegel závod Zbraslav–Jíloviště 1922 průměrnou rychlostí 53 km/h! Dost jsem o jeho kouscích v dětství slyšel, jeho synovec Edvard III byl spolužákem mého tatínka a společně se věnovali elektrotechnice (Edínek měl několik československých patentů).

Další konstruktéři používali libozvučná jména jako třeba Satan nebo Perun, jiní svá příjmení Poustka nebo Jelínek, další světové označení Motor Company a podobně. Vznikaly menší série nebo jednotlivé kousky a prototypy, ale činnost těchto nadšenců je potěšitelnou ukázkou tvůrčí invence a bohaté historie motocyklové konstrukce u nás.