Značka Chevrolet je chutí pravé Ameriky

Historie Chevroletu a General Motors je spjatá už od samého začátku. William Durant, americký obchodník a zakladatel General Motors se spojil se švýcarským závodníkem a strojním inženýrem Louisem Chevroletem, který měl vizi stavět velká, rychlá a spolehlivá auta. Durant měl v hlavě plán, jak na nich co nejlépe vydělat. Partnerství nějakou dobu výborně fungovalo a šestiválcový „Classic six“ se stal prvním produkčním vozem se slavným emblémem Chevroletu. Měl pozoruhodný řadový šestiválcový motor s postranními ventily, hlavou válců ve tvaru T „T-head“ a dvojicí vačkových hřídelí, která každá ovládala svou řadu ventilů. Měl objem 4,9 litru, 40 koní výkonu a stál hodně peněz, 2 500 dolarů.

V době těsně před první světovou válkou se obchodní partneři Billy Durant a Louis Chevrolet nadobro rozešli. Chevrolet dostal vyplacený podíl, Durant směl používat jeho jméno i servisní síť. Kdo by jen tušil, že se logo se jménem Chevrolet bude montovat na chladičové stěny automobilů ještě více než jedno století poté. Durant chtěl konkurovat Fordu, chtěl nabízet menší a levnější lidový automobil. A to se také povedlo. Jednoduchá marketingová hesla zafungovala. „Prohlídni si, vyzkoušej a kupuj,“ hlásalo jedno z těch velmi typických. A pod ním byste našli obrázek černého uzavřeného dvoudveřového Chevroletu se zvýrazněnou cenovkou na plakátě. Nový vůz stál pouhých 490 dolarů!

To se psal rok 1915 a Chevy, příznačně podle své cenovky označený jako „Series 490“ se stal prvním opravdu masově vyráběným automobilem v michiganské továrně. Ve skutečnosti se všech asi půl milionu automobilů montovalo v různých továrnách po celé USA. Měl čtyřválcový motor s obsahem 2,8 litru o výkonu zhruba 20 koní, ale modernější rozvod ventilů OHV než například podobně výkonný čtyřválec Henryho Forda. Jenže vůz Henryho Forda se vyráběl na sériových linkách a byl vždy ještě o něco levnější než Durantův Chevrolet. Ještě jednou se Durant pokusil vyrobit i luxusní roadster na dlouhém rozvoru šasi a přímo s vidlicovým osmiválcem OHV. To byl vůz série D a onen skoro čtyřicetikoňový osmiválec byl prvním americkým V8 OHV motorem na světě. Zajímavostí zůstává, že Chevrolet až do roku 1955 jiný motor typu V8, kdy se konečně zrodil dnes tak vžitý pojem „Chevy V8“, nepostavil.

Během třicátých let stavěl Chevrolet samé řadové šestiválce, spíš střídmější, ale velmi spolehlivé vozy typu Standard Six. Byly však nesmírně úspěšné, a to i v prvních poválečných letech. Klíčem byla nízká cenovka, a jestli kdy Chevrolet ztrácel na Ford v dobách slavného Modelu T, tak v době před druhou světovou válkou válcoval „modrý ovál“ svou nabídkou šestiválce za cenu čtyřválce, které Ford neuměl konkurovat.

Dovolím si lehce přeskočit čtyřicátá léta a vrhneme se rovnýma nohama mezi pestrobarevné káry let padesátých. To byla doba, kdy americké rodiny žily svůj sen o novém bydlení, vlastním automobilu a pohodlném životě plným komfortu a hojnosti. A tahle konzumní éra plná hypoték, aut na splátky, grilovaček na zahradách s bazény v satelitních městečkách byla okořeněna krásnými velkými kárami plnými chromu a množstvím dvoutónových laků na přání. Takový byl Chevrolet Bel Air. Francouzské slovo „belleaire“ znamená něco jako laskavý, zkrátka milý název k milému vozu.

V prvních letech výroby vyjížděl z bran továren Chevroletu s řadovým šestiválcem 3,9 litru o výkonu 115 koní a dvoustupňovým automatem Powerglide. V dobových testech měřili velkému dvoudveřovému kupé zrychlení z nuly na sto, ale auto bylo rádo, že se vešlo do dvaceti sekund. Byl to docela šnek, ale ve své době a v reáliích provozu raných padesátých to bylo úplně jedno. Auto umělo plynout krajinou a z autorádia, které hrálo tehdy ještě velmi populárního Binga Crosbyho, se linul jazz.

Chevrolet se dramaticky změnil v roce 1955, zrovna tak jako na hudební scéně vystřídal rock’n’roll do té doby stále populární jazz. Kapela Bill Haley & His Comets dominovala hitparádám se svým legendárním „Rock around the Clock“ a Chevrolet instaloval do svých vozů konečně velký osmiválec o rozvodu OHV. Měl objem 4,6 litru a výkon dostatečný na to, aby druhá generace modelů Bel Air s ploutvičkami nebyla pomalá. Přibyla čtyřdveřová verze a nebývale bohatá paleta barev. Oblíbené byly zejména světle modré barvy kombinované se střechou odstínu slonové kosti anebo různé kombinace červené a krémové. Možností byla tehdejším katalogu Chevroletu celá řada. Auta byla rychlejší, měla víc chromu a bublala přesně tak, jak si u pravé Ameriky všichni přejeme.

Když se řekne Chevrolet, osobně si ihned představím jeden velmi starý model od Bburaga, který mám doma už od dětství a několikrát se se mnou i stěhoval. Je stále ve vitríně v obýváku. Karoserie má bronzovou metalízu s bočními výplněmi v barvě slonové kosti. Uhádli jste. Je to Chevy Corvette první generace. Jméno Chevrolet pro mě znamená především symbol pro tento nestárnoucí sportovní vůz. Pickupy si člověk rád propojí se jménem Ford, luxusní limuzíny s Cadillacem či Lincolnem a velké fullsize koráby zase s Buickem nebo Oldsmobilem. Ale Chevy znamená především Corvette.

V roce 1953 přišlo na trh první opravdu kompaktní dvoumístné sportovní auto, které mělo spíš evropské rozměry i skromný řadový šestiválcový motor. Karoserie byla vyrobena z plastů laminovaných skelným vláknem, pokrokové šasi bylo s nezávislým zavěšením předních kol. Byl to nádherný roadster. První dva roky si musel vystačit s řadovým šestiválcem „Blue flame“ o výkonu nějakých 150 koní, ale už pro sezonu 1955 dostal pod kapotu 4,6litrový osmiválec a výkon s každým modelovým rokem stále stoupal. V USA se objem počítá na kubické palce a tenhle motor jich měl rovných 283. A modelový ročník 1957 měl díky mechanickému vstřikování paliva systému Ramjet úplně přesně takový i výkon. Zkrátka na jeden kubický palec objemu připadal jeden kůň výkonu. Byl to i velmi dobrý slogan automobilky.

Corvette se s každým modelovým rokem vylepšovala a dostávala i luxusní výbavu, o které se nám v té době v Evropě ani nesnilo. Přibyla elektrická okénka, klimatizace a hydraulicky ovládaná skládací střecha. To byla na konci padesátých let velká inovace. Rok 1963 znamenal další historický milník, přišla druhá generace, kterou si všichni pamatujeme jen jako Stingray. A tenhle ostrý „rejnok“ podle svého jména byl miláčkem všech Američanů. Ve „Vette“ Stingray jezdívali astronauti od NASA a s nostalgií na něj vzpomínal v jednom milém rozhovoru i komik Jerry Seinfeld spolu s bývalým americkým prezidentem Barrackem Obamou. V původní „Vette“ Stingray ’63 se spolu svezli na pozemcích okolo Bílého domu.

Třetí generace přišla na trh v šedesátém osmém a její tvary přesně kopírovaly tehdejší módu klasické coca-colové lahve. Dvojice zadních kulatých lamp, dlouhá kapota a mrkačky, to vše zůstalo pak na dlouhá léta hlavním poznávacím znakem vozů Corvette. Stoupal výkon i objem motoru. Ty nejvýkonnější mohly mít pod kapotou až sedm litrů – „big block“ o výkonu dost přes čtyři sta koní. Ve skutečnosti byly výkony Chevrolettů Corvette před ropnou krizí daleko větší než v celých osmdesátých a devadesátých letech. Až s příchodem ostré Z06 v páté generaci Corvette, poslední, která ještě měla výklopné přední světlomety, se výkon opět vrátil tam, kde byl před ropnou krizí.

Dnes už jsou výkony opět jinde a Corvette je ve své poslední osmé generaci opravdu brutálně rychlým autem. Dokonce i motor se z místa pod charakteristickou dlouhatánskou přední kapotou přestěhoval dozadu za řidiče a tvůrci totálně překopali vše, co legendární americký sportovní vůz charakterizovalo. Jemné elegance a kompaktních rozměrů první generace Chevrolettu Corvette asi již legendární „Vette“ znovu nikdy nedosáhne. I proto mám ono autíčko modelového ročníku 1957 ve velikosti 1:18 stále vystavené mezi ostatními automobilovými skvosty ve své vitríně.

Slavnou éru kupátek s obrovskými burácejícími V8 motory nelze opomenout. To byla auta, která se dala koupit rovnou ze showroomu dealerství, po zajetí a první výměně oleje se šlo rovnou postavit na start „dragstripu“, zapálit zadní gumy a pak vyrazit, jak nejrychleji jste uměli. A byla tu slušná šance na vítězství. V rodokmenu Chevroletu mají tahle auta zkratku „SS“, která znamená super sport. Hrdě je nosila na přední mřížce chladiče různá auta značky, ať už legendární velká a zlá Impala nebo kompaktní, ale o to brutálnější Nova či Chevelle. I ponycar pro sekretářky, líbivý Chevrolet Camaro, velký soudobý konkurent Mustangu se pochlapil a ve svém „SS“ provedení dostal pod kapotu velký šesti a půl litrový motor.

Trucky od GM, to byla vždycky parketa divize GMC. Předloni dokonce oslavily sto let své existence. Pickupy i SUV mají obrovskou tradici a GM některé z nich pojmenoval GMC a na jiné, typicky méně luxusní verze lepil odznáčky Chevroletu. Se starým hranatým GMC S15 Jimmy (alias Chevrolet Blazer) z konce osmdesátek jsem procestoval část Evropy, a bylo to dokonce mé (samozřejmě ojeté) nejlacinější SUV, co jsem kdy vlastnil. Stálo pár desítek tisíc, zrezlé bylo jen málo a velký šestiválec o objemu 4,3 litru si vpředu pod hranatou kapotou jen předl.

Suburban byl ale jiná liga. Ten už od půlky třicátých let přepravoval rodiny, které se početně rozrůstaly, a postupně se vyvinul v luxusní rodinné auto, které se stalo nezbytnou součástí americké kultury. Není to tak dávno, co jsem v bílém, skoro dvacet let starém Suburbanu již deváté generace strávil pár týdnů a nesmírně jsem si užíval jeho pohodlí a příjemnou atmosféru na palubě. Do našich českých podmínek se možná úplně nehodí, ale spolehlivě dokáže okouzlit. Miliony prodaných kusů ve všech dvanácti generacích budiž toho důkazem.

Historie Chevroletu je tak dlouhá a obsáhlá, že by z tématu mohl vzniknout seriál na pokračování. Kvalitních a obecně uznávaných aut vyrobil celou řadu a stále má značka Chevrolet světu hodně co nabídnout. Najde se však i auto, kterým dokonale šlápli vedle – Chevy Corvair. Byla by vysloveně škoda se v souvislosti s historií značky Corvairu vyhnout. Osobně přiznám, že se mi tohle auto, vyrobené velmi netradičně s plochým šestiválcem umístěným vzadu, docela líbí. Najde se v něm víc než jen náznak německého inženýrství a vzhledově mi Corvair lehounce připomíná německý Karmann Ghia. Na poměry amerických aut není velký a brumlání plochého šestiválce o objemu 2,3 litru má návykový zvuk.

Tvůrcem auta byl Ed Cole, otec slavného motoru V8 „Small block“ a musí se nechat, že části konstrukce byly na rok 1960 skutečně pokrokové. Plochý šestiválec měl hliníkové hlavy válců, byl lehký a karoserie měla poprvé v historii značky čistě samonosnou konstrukci. Motor byl umístěn vzadu, před ním stála převodovka a všechna kola měla nezávislé zavěšení. Zadní náprava však byla typické kyvadlové konstrukce, jakou bychom tehdy našli na VW Brouku anebo tehdy populárním Renaultu Dauphine. Tady se rodil problém jinak veřejností velmi dobře přijetého vozu. Vždyť Corvair zvítězil dokonce v anketě o americký automobil roku 1960.

Jízdní vlastnosti však byly pro americké řidiče až příliš záludné. Výrobce doporučoval foukat vyšší tlak v pneumatikách vzadu než vpředu (mimochodem tohle dodnes platí i u vozů Porsche 911), aby eliminoval náhle vzniklou přetáčivost (jako druhotnou reakci po prvotní nedotáčivosti vzniklé příliš rychlým nájezdem do zatáčky). Mnoho řidičů ale dokázaly první Corvairy pěkně vyškolit a mnozí se v něm i nabourali. Americký publicista Ralph Nader pak v roce 1965 vydal knihu „Unsafe at any speed“, tedy volně přeloženo – nebezpečný v každé rychlosti, která stála velkou měrou za silnou negativní reklamou jinak velmi zajímavého auta.

Chevrolet chtěl původně Corvair nabízet jako konkurenci Mustangům, ale my už dnes víme, že se tahle strategie nepovedla. Model Corvair se ale podařilo modernizovat v roce 1965, ve verzi Monza měl silnější motor o objemu 2,7 litru, vzhled se přiblížil trošku ke Camaru a zadní náprava už dostala kinematicky výhodnější závěs s úhlovými rameny, obdobné řešení, jaké v té době používalo i Porsche.

Chevrolet je zkrátka studnice plná zajímavých automobilových příběhů. Spoustu z nich jsme vynechali, vůbec jsme se nestihli podívat do aktuální doby, ale to podstatné zaznělo. Chevrolet patří k americké kultuře stejně tak dobře jako ony hot dogy s kečupem, cheeseburgery s nakládanou okurkou uvnitř a Strýček Sam s tím svým velkým kloboukem posetým hvězdičkami signalizujícími státy na americké vlajce. U nás se bohužel pravé Chevrolety (ty korejské nepočítám) nikdy oficiálně neprodávaly, ale naštěstí se ze Států dají jakékoli modely dovézt a já už se nemůžu dočkat, až poprvé uvidím a uslyším úplně novou Corvette, která je sice možná hodně kontroverzní, ale pořád nese slavné logo nejúspěšnějšího amerického sporťáku všech dob.