Před třemi lety zemřela Sabine Schmitz, Královna Ringu

I ti, kteří se o auta moc nezajímají, ji nejspíš znají jako moderátorku pořadu Top Gear, kde si střihla jednu sezonu. Nebo alespoň viděli památné video Top Gearu, kde zajela neuvěřitelný čas s, teď se držte, naftovým Fordem Transit!

Ti, co se zajímají, moc dobře vědí, že přezdívku Královna Ringu nosila zaslouženě, na trati v Zeleném pekle (tak se říká Staré smyčce Nürburgringu, Nordschleife, chcete-li) nebyla rychlejší žena. A rozhodně patřila mezi nejrychlejší závodnice vůbec. No a je v Česku i pár takových, kteří od ní kdysi dostali strašně za uši, to, když se ohradili, že je na Nordschleife přece nebude vodit a učit nějaká blondýna, zvlášť když oni mají ta nejlepší sportovní auta a ona je tam s benzinovým šestiválcovým Mondeem. Sfoukla je jako svíčku.

Já ji potkal už jako slavnou závodnici. Když v roce 1996 a 1997 vyhrála čtyřiadvacetihodinovku v Zeleném pekle, tehdy ještě s BMW M3 E36, tak jsem sice věděl, že Nordschleife existuje, ale nenapadlo mě, že bych tam někdy mohl jezdit, nebo dokonce závodit. A že bych třeba se Sabine někdy mohl dělat rozhovor. A když ta příležitost o pár let později přišla, to, když jsem se s ní setkal právě na Nordschleife, vrazil jí časopisy do ruky a jestli by měla chvilku, tak byla strašně, ale strašně milá a že za dvě hodiny, protože teď musí ještě udělat pár koleček s BMW M5 jako Ring Taxi. Pak jsme si dvacet minut povídali, Caterham řídit nechtěla, že prý nemůže, ale pak sama sehnala fixu, aby se mi podepsala na kapotu…

Právě to, jak byla milá, usměvavá a bezprostřední, bylo snad ještě víc než její závodnické schopnosti. A to je co říct, protože na světě není a nebylo moc rychlejších závodnic, jestli tedy vůbec. Celý svět se o ní pak dozvěděl v roce 2004, když si ji pozval do Top Gearu slavný Jeremy Clarkson, kterému pomohla dostat se na Nordschleife s naftovým Jaguarem S-Type těsně pod deset minut.

Sama to pak zvládla v tom samém autě o propastných 47 vteřin rychleji a traduje se, že tým Top Gearu potřeboval jako doprovodné auto dvakrát silnější S-type R a jako řidiče bývalého testovacího jezdce Jaguaru, aby tu jízdu mohli vůbec natočit. Jeremyho pak vzápětí ještě zpražila, že stejně rychle jako on by to ona zajela klidně i s dodávkou. A v další sérii se o to pokusila – nakonec jí chybělo pouhých osm vteřin. I tak to byl senzační výkon.

Jistě i tato epizoda jí pak pomohla k tomu, aby se sama stala příležitostnou moderátorkou pořadu poté, co byla parta kolem Clarksona odejita. „Byla to skvělá zkušenost, měla jsem za sebou už spoustu jiných podobných věcí, třeba v pořadu D Motor na německém kanále DMAX nebo Turbo na německé televizi Sport1, ale Top Gear byl prostě jen jeden,“ říkala poté, co BBC rozpustila i partu kolem Evanse. A věděli jste, že se spekuluje o tom, že chvíli byla i tajemným mužem v bílé kombinéze jménem Stig?

To, že Sabine byla právě tak dobrá zrovna na Nordschleife, nebylo náhodou, ale místem narození. Na svět přišla 14. května 1969 do rodiny hoteliéra, který provozoval rodinný podnik Hotel am Tiergarten v městečku Nürburg. Malý hotýlek pod hradem uprostřed pohoří Eifel, přímo v srdci jednoho z nejslavnějších a nejnebezpečnějších závodních okruhů světa.

Takže základka, hotelová škola, someliérský kurz… Ale také klíčky od rodinného BMW a tatínek, který svoje tři dcery od patnácti let nechával řídit. Jenže zatímco dvě sestry neměly tolik zájmu ani talentu, tak Sabine závodnímu světu propadla naplno.

Vítězila v závodech místních seriálů CHC a VLN, v roce 1998 dokonce získala titul v celém seriálu VLN. Pak přišla ta dvě vítězství ve čtyřiadvacetihodinovce – stala se první a zároveň poslední ženou, která to dokázala.

Jenže závodění ji neživilo. A ani ten rodinný hotel, i když tam občas vypomáhala. Stala se nejrychlejší taxikářkou světa, byla jednou z těch, která řídila BMW M5 na Nordschleife. „To bylo skvělé období. Platili mi za to, že jsem jezdila s M5, jak nejrychleji jsem uměla. Lidé výskali, brečeli, zvraceli a já vlastně pořád trénovala. Od jara do podzimu, sucho, mokro, ráno i večer…“

A právě všechna ta odjetá kola se jistě podepsala na tom, že znala doslova nejen každý metr trati, ale stačilo i mrknout na nebe a tušila, jaké pneumatiky zvolit. Podle vlastních slov najela na Nordschleife nějakých 30 tisíc kol. I díky tomu pak mohl její onboard z mokrého startu s Porsche 911 působit až nadpozemsky. Byť pravda je taková, že se s rychlejším autem probíjela z hloubi startovního pole.

V létě 2020 přišel zlom, Sabine Schmitz otevřeně přiznala, že už delší dobu bojuje s rakovinou. „Vážení přátelé profesionálního motoristického sportu, mnozí z vás si pravděpodobně říkali, proč jsem byla na startovní listině za volantem našeho Porsche ve VLN, ale nakonec jsem do závodu nenastoupila. Dlužím vysvětlení všem fanouškům. Od konce roku 2017 bojuji s agresivní rakovinou. Můj zdravotní stav se zlepšil, ale teď se to opět vrátilo s plnou silou. Musím být silná a statečná, abych zvládla další léčbu, díky všem za podporu.“

Když před třemi lety svět obletěla zpráva, že Sabine Schmitz ten souboj s rakovinou prohrála, sevřel se mi žaludek a vyhrkly mi slzy. Jednapadesát let. Věčný úsměv. Radost z řízení. A také měla psa – berňáka. A koně.

Oficiální stránky slavného německého okruhu psaly: „Nürburgring ztratil tu nejslavnější závodnici. Bude nám chybět její veselá povaha. Odpočívej v pokoji.“ A podobně se vyjádřil i Jeremy Clarkson: „Hrozná zpráva o Sabine Schmitz. Tak vřelý člověk…“

Už jsou to dva dlouhé roky a tahle ztráta stále bolí. A nejen, když jsem na Ringu, kde byla za největší hvězdu – to z ní ale zároveň udělalo nesmrtelnou ikonu.