Článek
Ještě v roce 1982 vyhrálo titul mistra světa v rallye auto s pohonem zadních kol, byl to Opel Ascona. Ale s příchodem čtyřkolek se všechno změnilo! Předpisy Skupiny B daly vzniknout mnoha děsivým strojům, Metrem 6R4 počínaje a Lancií Delta S4 konče. Tyto speciály zvládly kteroukoli silnici na světě a opanovaly cesty po celé planetě, od blátivých velšských lesů přes zatočené silničky na San Remu až po písečné tratě v keňské poušti. A na počátku všeho bylo Audi Quattro.
Hannu Mikkola byl od začátku u vývoje této legendy
V tehdejší době byla Skupina B populárnější než Formule 1 a jezdci byli superhvězdami. Svět se najednou naučil i ta nejkomplikovanější jména, jako třeba ta tři, která jezdila pro tým Audi: Stig Blomqvist, Walter Röhrl a Hannu Mikkola. A právě posledně jmenovaný byl tím, kdo se v roce 1983 stal s Audi Quattro mistrem světa a kdo přesně věděl, jak velké, těžké a nepříliš obratné, ale neuvěřitelně efektivní Audi s pohonem všech kol řídit.
Rychlý a spolehlivý Fin triumfoval pouze v téhle jediné sezóně, ale jeho výsledky byly přeto pozoruhodné. V seriálu MS byl třikrát druhý (1979, 1980 a 1984) a dvakrát třetí (1981 a 1982). Odjel 123 závodů, z nichž 18x vyhrál a 44x stál na stupních vítězů. Za svou kariéru vystřídal týmy Ford, Toyota, Audi, Mazda a Subaru.
Narodil se 24. května 1942 ve finském městečku Joensuu a jeho závodní kariéra začala ve Volvu PV544, když v sedmdesátých letech, tedy nezvykle pozdě, začal jezdit domácí soutěže. To auto si v jednadvaceti letech koupil tajně, aby to rodiče nevěděli. Jeho první vítězství v seriálu mistrovství světa přišlo na domácí finské Rallye 1000 jezer v roce 1974 ve Fordu Escort, ale světoznámým se stal o dva roky později, když zvítězil v epické rallye Světového poháru Londýn – Mexiko o délce bezmála 26 tisíc kilometrů. Na cestě oslavil své 28. narozeniny. Mezitím stihl vyhrát Rallye v Maroku (navigoval ho jistý Jean Todt, ano současný šéf FIA) s Peugeotem 504 a pak (opět) triumfovat v Rallye 1000 jezer, tentokrát s Toyotou Corolla.
Takhle nějak vypadalo Mikkolovo první závodní auto. Koupil ho tajně
Jeho kariéra trvala dlouhých jednatřicet let, a když v roce 1983 získal titul mistra světa, bylo mu 41 let. Dodnes je to nejstarší mistr světa v rallye a na tom už se nejspíš nic nezmění. „Hannu je jiný řidič než ostatní. Po celou dobu myslí na továrnu a na mechaniky,“ řekl o něm kdysi šéf týmu Audi Sport Herwart Kreiner v rozhovoru pro Audi Magazín. „Za celou dobu, co jezdil s Audi Quattro, měl jen dvě vážné havárie. Vždy se za ně omlouval.“ A sám Mikkola k tomu dodával: „Mladší řidiči mohou být možná rychlejší, ale dělají chyby. Devětkrát z deseti mohou zajet rychlejší čas, ale udělají chybu. A to je pak dohoním a předjedu.“ Mimochodem Arne Hertz, jeho dlouholetý spolujezdec, byl dokonce ještě o tři roky starší.
Hannu kromě své rychlosti totiž taky věděl jak pošetřit auto. Jeho poslední triumf přišel na Safari Rally v roce 1987 za volantem Audi 200 Quattro, což byl závodní vůz, který rozhodně neměl ambice na vítězství. „Ale on jel přesně na hranici jeho možností. Mohl jet rychleji, ale to by ho zničil,“ vzpomínal Kreiner.
Stejné kouzlo předvedl u na Safari Rallye v roce 1980, kdy se dokázal probojovat na druhé místo s autem, na které by si zrovna tady nikdo nevsadil – byl to Mercedes 450SLC.
Druhé místo na Safari rallye s Mercedes SLC? No páni!
Často se o něm mluvilo jako o klidné síle. Jednu dobu měl (jako mnoho jiných finských závodníků) problémy s alkoholem, ale pak se zklidnil a od roku 1976 nepil už vůbec. „Nikdy jsem moc nepřemýšlel o tom, co dělám, proč umím jet rychle a proč umím hodně slavit. Vše bylo tak nějak přirozené. V Rallye 1000 jezer v roce 1985 byla jedna etapa, kdy jsem si myslel a dodnes myslím, že jsem opravdu nemohl řídit lépe. Bylo to jedinkrát v mé řidičské kariéře, kdy jsem cítil, že jsem neseděl v autě, ale byl jsem nad ním a díval se dolů. Díval jsem se na své vlastní řízení. Ten pocit přišel za třicet let mého závodění jen jednou a ještě dnes z toho mám husí kůži,“ vzpomínal Mikkola v Goodwoodu na Festivalu rychlosti v roce 2014.
Poslední závod mistrovství světa jel Mikkola v roce 1993, to mu bylo již 51 let. Jel – jaké překvapení – Rallye 1000 jezer a s Toyotou Celica Turbo byl v cíli na solidním sedmém místě. „Skončil jsem spíš proto, abych se mohl věnovat ženě, svým synům, golfu a lodi, než že bych se cítil starý,“ vzpomínal se smíchem. A na otázku, jestli má nějaké nesplněné řidičské ambice, odpověděl bez váhání: „Ne. V životě jsem zažil už spoustu vzrušení. Řídil jsem rallyová auta s pohonem zadních kol i přemotorovaná monstra s pohonem všech kol. Užil jsem si to naplno.“
I když Mikkola patřil svým jezdeckým projevem spíš k těm klidnějším řidičům, byl také jedním z těch, co vítal spoustu koní a pohon všech kol. „Bylo to paradoxně bezpečnější. Auto s velkým výkonem se lépe řídí, nemusíte se spoléhat jen na brzdy. Je snazší s ním jet bokem, některá místa přeskočíte,“ vysvětloval sám Mikkola.
Po ukončení kariéry začal Mikkola trávit jeden půlrok ve Finsku, na zimu se pak stěhoval na Floridu. „Mám dva domy, jeden ve Finsku a jeden v Palm Beach na Floridě. V obou stojí v garáži Audi Q5. A ve Finsku mám Mercedes-Benz 280SE 3,5 l z roku 1972, což je moje první auto, které jsem si koupil za peníze, co jsem vydělal jako závodní jezdec. Jezdím s ním, pořád mi dělá radost, ale stejné pocity štěstí mám, i i když řídím svou loď. Chtěl bych mít otcův Plymouth Fury z roku 1958, ve kterém jsem se učil řídit. Našel jsem pak i jeho nového majitele, ale odmítl mi ho prodat… A taky bych si přál vlastnit své závodní Audi S1 Quattro. Samozřejmě.“
V Audi o něm říkali, že je nezničitelný
Byla to tehdy v Goodwoodu 2014 velká tisková konference a Hannu Mikkola byl milý a trpělivý. A když pak přišel poslední dotaz, protože Mikkola už musel sednout právě do Quattra S1 při exhibiční jízdě, někdo se velmi trefně zeptal, v jakém autě by projel posledních pár litrů benzínu na světě. To poprvé váhal. „Jedním z nejhezčích a nejpovedenějších aut, jaké jsem kdy v životě řídil, byl BDA Escort. Miloval jsem ho. Ale kdyby to byla opravdu poslední nádrž benzínu, tak bych ji prohnal motorem Audi S1 Quattro. Escort byl zábavný, ale Quattro je mnohem rychlejší a víc zabijácké.“
Mikkola trávil poslední roky cestováním po světě a prací pro Audi. Navzdory věku neměl problém být tři dny ve Frankfurtu na autosalonu, nebo pět dní jezdit po Nordschleife. A když v roce 2017 strávil tři týdny v Japonsku, svezl v autě přesně 560 lidí. V Audi o něm říkali, že je nezničitelný,
Nezničitelný možná, ale každý člověk je smrtelný. I nezdolný finský šampion. Když v pátek 26. ledna zemřel Hannu Mikkola na rakovinu, bylo mu 78 let. Odpočívejte v pokoji, mistře.