Zemřel Břetislav Enge, legenda české rallye i otec pilota F1

Když se řekne jméno Enge, většina lidí si vybaví jeho syna Tomáše. Pilota, který se zapsal do podvědomí fanoušků jako absolutní talent a který dokáže jet rychle i na vratech od stodoly. Jenže když jste si povídali s Tomášem, nepochybně jste si všimli, jak často používá slovo „táta“. A všichni fanoušci motorsportu ví, že Tomáš má talent právě po něm.

Píše se rok 1982 a Velkou cenu ČSSR na přírodním okruhu v Brně sledující desetitisíce diváků. A že mají komu fandit! Na druhém místě absolutního pořadí jede tandem Zdeněk Vojtěch a Břetislav Enge. Jejich závodní BMW 528i je po provizorní opravě hrdla palivové nádrže, ale Sláva drží plyn na podlaze. Stíhá vedoucí Jaguar a ví, že tenhle úspěch by jim mohl hodně pomoci v další kariéře. Jenže pak, v zatáčce u Myslivny, se jejich BMW promění v ohnivou pochodeň. Těžké popáleniny na rukou i na nohou, dlouhé léčení…

„Trpěl jsem. Ale ne kvůli popáleninám, ale touhou být zpátky za volantem,“ říkal v jednom z mnoha rozhovorů Břetislav Enge. Jeho parťák Zdeněk Vojtěch totiž utvořil provizorní dvojici s rakouským jezdcem Jo Gartnerem a na okruhu v Zeltwegu při dalším závodě tihle dva dokázali vyhrát. „Jasně, že jsem to Zděnkovi a celému týmu přál, ale zároveň mě mrzelo, že tam nejsme spolu.“

Tohle vítězství Engemu v jeho bohaté závodní kariéře chybělo, ale týmový titul na mistrovství Evropy se Škodou 130 z roku 1981 mu nikdo neodpáře. „Tehdy nám to docela šlo. S Honzou Šenkýřem a Zdeňkem Vojtěchem jsme asi spoustu lidí překvapili, škoda, že stotřicítce končila homologace.“

Tohle závodní trio dokázalo být zatraceně rychlé, Vojtěch, kamarád z Liberce, pak s Engem tvořil dvojici i v dalších letech. Po úspěchu se škodovkou dostalo tohle liberecké duo do ruky západní techniku v podobě závodního BMW „Vašek Bervid nám sehnal 528i, pak 635 CSI, 325 a nakonec i M3. To byl masakr. Byli jsme za exoty zpoza železné opony.“

„Sláva byl trochu v pozadí, Zdeněk totiž působil jako ten rychlejší, co rozjížděl závody a většinou zajel i kvalifikaci, ale Sláva uměl zajet to samé, ale jen když bylo třeba. Nejezdil totiž tak tvrdě, jen když bylo třeba,“ vzpomíná na něj Petr Dufek, dlouholetý šéfredaktor Světa motorů a člověk, který stál společně s ním u Tomášovy kariéry ve Formuli 1, v Indy i ve vytrvalostních závodech.

O několik let později, v roce 1986, se stal Břetislav Enge taky prvním Čechem, který se stal továrním pilotem zahraničního týmu. Sáhli po něm profíci z BMW. Zdeněk Vojtěch tehdy jezdil s chlapíkem, který si svoje závodění platil, a Enge byl jen náhradníkem. U BMW si toho všimli a nabídli mi angažmá na šest závodů u týmu BMW Lindner.

„Když se na to podívám optikou dnešních dní, tak tohle období bylo asi nejvíc,“ vzpomínal Břetislav Enge, při jednom z mnoha setkání na okruhu v Mostě. „Nestaral jsem se vůbec o nic, na závody jsem jezdil jen s kombinézou a helmou. Všichni dnes sní o kariéře továrního pilota a já jím alespoň na pár závodů byl. Jedničkou týmu byl samozřejmě závodník Formule 1 Christian Danner, dvojku dělal nadějný Markus Oestreich a já byl ten třetí do party, ale nijak jsem tím netrpěl a myslím, že jsem do týmu dobře zapadnul.“

Z okruhů pak Enge zamířil na závody do vrchu. Stály totiž výrazně méně peněz i času – obojí Břetislav investoval spíš do svého podnikání, v Liberci si otevřel autosalon. I tak se ale stihl stát vicemistrem Evropy, a když v roce 1995 naposledy vystoupil na pódium, bylo to už potom, co spolu se synem Tomášem soupeřili v tehdy tak populárním Fiesta Cupu.

„Rozhodl jsem se skončit, protože mi přišlo mnohem důležitější a zajímavější být u závodění Tomáše, navíc já si svoje za těch víc než dvacet let užil. Chtěl jsem mu být nablízku, chtěl jsem to žít společně s ním, ale to asi nemusím žádnému tátovi zbytečně vysvětlovat…“

A že se měl na co koukat a být na co pyšný. Tomáš to v roce 1999 dotáhl až do Formule 1, v roce 2001 pak povýšil z role testovacího jezdce a závodil v týmu Alaina Prosta, pak exceloval ve vytrvalostních závodech i v sérii Indy. Věděli jste, že dodnes drží kvalifikační rekord v počtu pole position v řadě na legendárním závodě 24h Le Mans?

Jestli jste si ale mysleli, že byl Břetislav Enge vždy takovým klidným a vzorným řidičem, jak působil poslední roky, pak jste se pletli. Na rozdíl od jiných se sice k ničemu nikdy oficiálně nepřiznal, ale vždy říkal, že v sedmdesátých letech bylo všechno jinak, že silnice byly prázdnější a policisté tak často neměřili. „Nezpomalilo mě stáří, ale bodový systém,“ vzpomínal při jednom našem setkání.

Snad i proto se vrátil za volant závodního auta už jako důchodce. A že ze svého grifu věru mnoho neztratil. V posledních letech býval Břetislav Enge často k vidění za volantem rallyeové Škody při závodech mistrovství republiky. „Zpočátku jsem měl trochu problém poslouchat svou dceru Lucii, která mi dělala spolujezdce. A časem jsem zjistil, že největší radost mám stejně z toho, když Lucie naviguje Tomáše a já těm dvěma chystám auto a můžu jim do toho trousit svoje moudra,“ dělal si ještě nedávno Břetislav Enge legraci sám ze sebe, tak jako mockrát předtím.

Slavná závodní trojice je tedy zase spolu. Zdeněk Vojtěch zahynul za volantem v roce 1998 při střetu s tramvají. Jan Šenkýř zemřel ještě o rok předtím, život mu vzala zákeřná nemoc. A Břetislav Enge sice 3. března oslavil sedmdesáté narozeniny, ale i on zemřel zbytečně brzy… Čest jeho památce. A upřímnou soustrast rodině.