Článek
Když se podíváte na mapu závodu Africa Eco Race, zjistíte, že první tři dny se trasa táhla pohořím Atlas, aby se ve čtvrté etapě konečně přiblížila k moři. Pro závodníky to znamenalo jediné – dramatické kamenité sjezdy, rychlé úseky v horských údolích, a pak dlouhé vypalovačky po kamenitých pistách, kde se každá navigační chyba trestá. „Mně tohle vyhovuje,“ říká černý kůň závodu a zatím ve všech etapách nejrychlejší jezdec Dominique Laure. „Mám skvělého navigátora a můžu se na něj absolutně spolehnout, zatím jsme nekufrovali. A protože vím, že mi včas řekne, nebojím se podržet plyn.“ Když vidíte to tempo, co drží na rychlých pistách, nebo s jakou jistotou zdolává duny, skoro to bere dech. „Dneska ale byla první tři auta v cíli po pěti hodinách s rozdílem pouhých dvou minut a všichni víme, že až Mauretánie bude rozhodující. Mám náskok dvacet minut na druhého a pak hodinu a půl na třetího, ale stačí jedno zaváhání a všechno je pryč.“ Ostatně jeden Optimus dnes po navigační chybě skončil v kotrmelcích a posádku transportoval vrtulník do nemocnice. Naštěstí jsou řidič i navigátor v pořádku.
Tomeček si hlídal tempo. Z toho, že je mezi kamiony nejrychlejší, si zatím hlavu nedělá, a netrpělivě vyhlíží etapy v Mauretánii
„Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli se mi ty rychlé etapy líbí, nebo ne,“ krčí rameny Lukáš Kvapil, jediný český motocyklový závodník, který se vrátil do sedla motocyklu po dvou letech. „Mám tovární Husqvarnu a teprve včera jsme začali laborovat s nastavením podvozku, byl jsem u konkurence pro pár rad. Tohle mě vlastně vůbec docela překvapilo – konkurenti mi radí, jak se obléknout, jaká bude etapa... A jejich mechanici nám pak klidně řeknou, jaké nastavení tlumičů jedou oni. V tom cítím ten největší bonus Africa Eco Race. Takže dneska se mi první půlka etapy jela naprosto skvěle, jenže pak jsem napřed zakufroval a potom jsem měl pocit, že mi snad vytekly přední tlumiče, abych po další hodině zjistil, že jsem zapomněl přepnout nádrže a bral jsem tedy benzín z té zadní, čímž jsem si rozhodil vyvážení celého stroje… Prostě se to učím, nemá smysl si nic nalhávat. Den od dne se cítím lépe, ale pak prostě udělám takovou základní chybu… Jsem na sebe naštvaný.“ Každopádně se Kvapil učí rychle a nabírá tempo. „Cílem je dál Růžové jezero v Dakaru. Vše ostatní bude jen jako bonus,“ říká skromně. „Dnes ještě jedna dlouhá etapa a po ní už volný den, těším se na něj. Odpočineme, pokecáme, vykoupeme se v moři, uděláme velký servis na motorce... A pak hurá do Mauretánie!“
Stačí zapomenout přepnout benzínové nádrže a motorka změní těžiště. Po dnešní etapě o tom ví Lukáš Kvapil svoje
Tomáš Tomeček dnes dojel osmý celkově, a když jsem viděl jeho roztrhanou pneumatiku na zadní nápravě, bylo mi jasné, že už se těší, až bude mít tyhle rychlé zkoušky za sebou. Ostatně včera o tom přece mluvil. „Ještě pár kilometrů a tu gumu bych udělal,“ suše konstatoval v cíli. „Ani nevím, kolikátý jsem skončil, ale čím blíž jsme dunám, tím víc se těším.“
Jestli někdo z Čechoslováků překvapuje, pak je to Martin Benko na KTM. Dojel čtvrtý a stejné místo mu patří i celkově. „Cítím se dobře, jde mi to navigačně i jezdecky. Kdyby to takhle bylo i v cíli, nezlobil bych se,“ směje se v cíli čtvrté etapy. První dva motorkáři, Alessandro Botturi a Pal Anders Ullevalseter, si jedou v každé etapě svůj soukromý závod, celkově je od sebe dělí pět minut a třetí na ně ztrácí hodinu a půl. „Jsou to mazáci, mají najezděno z Ameriky i Afriky,“ komentuje Lukáš Kvapil. A dodává, že zítřejší etapa bude ještě o kus rychlejší… Podle itineráře mají závodníci zítra před sebou 419 ostrých kilometrů, a pak bonus v podobě 214 kilometrů dlouhého přesunu.
Martin Benko říkal na startu v Monaku, že nejdůležitější je dojet do cíle a zbytek že přijde. Průběžně jede na čtvrtém místě!
P.S.: Od rána si lámu hlavu, co na mě dnes nejvíc dýchlo. Jsou to žebrající děti uprostřed ničeho? To štěně, které si s námi hrálo na pobřeží? Nebo ta rychlost, s jakou první závodníci dorazili do cíle? Ne, kdepak. Dnes to bude o ranním pokecu s řidičem zametací Tatry. O tom, jak s tím šest a půl metru dlouhým monstrem jedou trasu závodu, jak občas zapomene spát i několik dní a taky o tom, že za ty roky už vlastně umí docela dobře odhadnout, kdo do cíle dojede a kdo nikoliv… Ještě si o nich přečtete, těšte se!