Žebříček deseti nejdražších aut všech dob: Od Ferrari za 500 milionů po Mercedes za miliardy

Vzácnost. Exkluzivita. Rodokmen. Bezchybný stav. To je jen několik z mnoha aspektů, které ztělesňuje desítka nejdra… pardon, nejhodnotnějších veteránů na světě. Připomínají začátky dnes slavných automobilek, technologie své doby a krásu tehdejšího designu. A také fakt, že i přesto, že jsou si všechna zvířata rovna, některá jsou si rovnější…

Významný závodní vůz Ferrari z padesátých let – to je přímo ztělesnění dobré investice. Světový šampionát sportovních vozů tehdy byl na vzestupu a šlo o ohromně prestižní soutěž. A právě proto vznikl typ 290MM. Zkratka „MM“ odkazuje na slavný závod Mille Miglia a do těchto vozů 290 MM usedali borci jako Juan Manuel Fangio, Phil Hill nebo Stirling Moss.

V celkovém žebříčku je sice „až“ na devátém místě, mezi britskými vozy však dražší auto nenajdete. Typ DBR1, podobně jako výše zmíněné „Efko“, soutěžil v seriálu sportovních vozů, avšak o pár let později – s tímto konkrétním vozem v roce 1959 vyhrál Stirling Moss vytrvalostní klání 1000 km Nürburgringu.

Je zajímavé, že typ 275 GTB/C je ve skutečnosti ještě vzácnější než legendární 250 GTO, kterého vznikly totiž pouhé tři kusy, avšak nemá pochopitelně takové renomé. Částečně je to proto, že nešlo o závodní auto, nýbrž pouze o speciál, který sloužil čistě k homologaci závodní 275 GTB, označení Speciale je tedy poměrně výstižné. Soutěžní 275 GTB potom v roce 1965 soupeřila s vozy Ford GT40 a Shelby Daytona v Le Mans.

Typ 275 GTB/4 běžně mění majitele za (přinejlepším) poloviční cenu – čím je tedy tento Spider tak výjimečný? Částečně už jen tím, že jde o Spider – ve verzi s otevřenou střechou vzniklo pouze deset kusů.

275 GTB/4 „NART“ navíc byla speciální zakázková edice na požadavek významného kalifornského importéra Luigiho Chinettiho, který se dobře znal se samotným Enzem Ferrarim.. Zkratka NART potom odkazuje na svého času významný „North American Racing Team“, jehož byl Chinetti zakladatelem…

Nebylo tady už jednou tohle auto? No, ano i ne – jde sice o ten stejný typ, tento exemplář má však bohatší historii. V roce 1956 s tímto konkrétním vozem Juan Manuel Fangio dojel v tisícimílovém závodě Mille Miglia na čtvrtém místě – což byl naprosto fantastický výsledek vzhledem silnému dešti, který doprovázel prakticky celý závod, a k faktu, že celý circa 12hodinový závod Fangio jako jeden z mála odřídil sám.

Jelikož se bavíme o monopostu z roku 1954, tak už de facto jde o „Formuli 1“, neboť seriál vystupuje pod tímto názvem od roku 1950. Tento konkrétní kus, šasi 00006/54, je kupodivu jeden jediný exemplář ve vlastnictví soukromé osoby, všechny ostatní vozy jsou majetkem automobilky.

Kupodivu jde o nejúspěšnější kus a kupodivu je tu opět zainteresován legendární Fangio – vyhrál s ním Velkou cenu Německa, Evropy a Švýcarska. V kombinaci s úspěchy na voze Maserati 250F to znamenalo jeho druhý titul Mistra světa z celkových pěti. Vůz nebyl od té doby zrenovován, takže má velmi výraznou „patinu“.

O Typu 335 Sport jste možná nikdy neslyšeli, ale věřte, že v historii značky Ferrari je tento krasavec velmi významný – pamatuje ty nejnáročnější závody své doby, jakými bylo Le Mans, Mille Miglia nebo 12 hodin Sebringu.

Typ 250 GTO byl stvořen za jediným účelem – vtrhnout do tehdejšího šampionátu FIA GT a udělat tam pořádné „tóčo“. Což se podařilo, neboť v sezoně 1963 šampionát vyhrálo. Vzniklo všeho všudy 39 kusů 250 GTO a tento konkrétní kus byl svého času nejdražším autem světa – než přišla jiná 250 GTO…

Tento konkrétní kus byl po celé dvě dekády ve vlastnictví významného sběratele a velkého fanouška vozů Ferrari, Gregoryho Whittena. Na aukci v roce 2018 vůz osobně dovezl pětinásobný vítěz Le Mans, Derek Bell. Minimální suma byla stanovena na 35 milionů dolarů, ovšem „souboj“ tří zájemců na aukci cenu vozu vyšrouboval až na 48 405 000 dolarů, což byl tehdy absolutní rekord.

Král je mrtev, ať žije král. Po téměř deseti letech se do čela nejdražších vozů na světě opět vrátil Mercedes. Nesmírně vzácný Mercedes-Benz 300 SLR „Uhlenhaut“ je prakticky silniční verzí závodního speciálu 300 SLR a byl postaven na popud tehdejšího šéfa testovacího oddělení, Rudolfa Uhlenhauta. Vznikly jen dva kusy. Vůz byl vydražen za zavřenými dveřmi v muzeu automobilky Mercedes, která dražbu organizovala.