Závodili jsme s unikátní škodovkou, s níž se může svézt vlastně každý. Byl to průšvih

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přiznám se, že Gran Turismo mě prozatím míjelo. Jako kluk jsem vyrostl na Colinovi, tedy legendární sérii Colin McRae Rally, hlavně s dvojkou jsem strávil nejeden večer. Tehdy pochopitelně na klávesnici, volant byl nepředstavitelný luxus.

Nedávno jsem se pak zúčastnil několika škodováckých eRally podniků na platformě Dirt, což je ideový nástupce právě Colina. A takÉ díky profisimulátorům, na kterých jsme s kolegy závodili, jsem esportu regulérně propadl. Párkrát jsem se svezl také v okruhové sérii Assetto Corsa, kde jsem si zase vyzkoušel, o jak neuvěřitelně reálný simulátor jde. To, co jsem natrénoval virtuálně se speciálem TCR, jsem pak o pár dní později mohl prakticky jedna k jedné převést do reality v Mostě. Ale Gran Turismo pro mě byla zatím velká neznámá.

Gran Turismo jsem si tedy zatím nikdy nezajezdil, ale hru jako takovou jsem samozřejmě znal. I díky nedávno uvedenému stejnojmennému filmu, který popisuje cestu virtuálního závodníka Janna Mardenborougha z dětského pokoje do skutečné závodní sedačky. Jann však nebyl prvním vítězem GT Academy, tím se v roce 2008 stal Lucas Ordóñez. A právě ten byl jedním z mých soupeřů v rámci závodní premiéry Visionu GT.

Kromě Lucase se do simulátoru posadil ještě Petr Semerád, kterého znáte z českých rallye, ale i okruhů. Je to taková motorsportová Ester Ledecká – jeden víkend ve Fabii v českém rallyovém mistráku a pak šup do okruhového speciálu TCR. Mimořádně šikovný kluk, ke všemu ještě zkušený simracer, takže i toho jsem ze svého „listu soupeřů k poražení“ dopředu škrtl. I jakéhosi italského vlasáče, kterého jsem tedy neznal, měl to však být specialista na Gran Turismo. Což – když předběhnu - beze zbytku potvrdil. Vyhrál kvalifikaci i samotný závod.

Zbýval mi tedy už jen kamarád Robin Běhal a ještě jeden slovenský kolega, kterého jsem nakonec při vší úctě za soupeře jako jediného považovat nemusel, jeho časy byly od těch našich od začátku velmi vzdáleny.

U Robina prosím přetrpte malou osobní odbočku, znám ho totiž od dítěte, jeho táta byl můj první šéf. Robin se ukazuje jako velmi talentovaný řidič, má za sebou zajímavou motokárovou minulost, začíná závodit i s auty, s Gran Turismem strávil hodiny. Pochopili jste správně, dělám si alibi pro to, že rychlejší než já byl i tenhle zelenáč, kterému jsem jako předškolákovi půjčoval dětskou čtyřkolku. To mám za to.

Kvalifikaci jsem pokazil, měli jsme jediné měřené kolo, které jsem nakonec v samotném závěru okruhu zakončil bouračkou ve vysoké rychlosti. Vidíte, ještě jsem vám neřekl, že jsme jezdili na nádherném okruhu ve Spa-Francorchamps, moje bouračka přišla v předposlední rychlé před šikanou bus stop. Slušně rozjeté kolo jsem tak mohl zahodit, naštěstí jsme měli vypnuté poškození, takže jsem do cíle dojel, za mnou však zůstal už jen nešťastný slovenský kolega. Ale popravdě, i kdyby bouračky nebylo, páté místo na roštu by mi nejspíš zůstalo. V tréninku jsem totiž jezdil nejlépe za 2:08, rychlá jižanská dvojka se pak v kvalifikaci dostala pod 2:05, kolem dvou minut a pěti sekund se zase pohybovala rychlá česká dvojka Semerád/Běhal.

Do jedenáctikolového závodu jsem tedy vyrážel z pátého, přesněji řečeno předposledního místa. Držel jsem se však statečně, ještě ve třetím kole jsem byl na čtvrtém místě s minimálním odstupem od top trojky. Jenže pak se Robin rozhodl, že heslo „mládí vpřed“ vezme doslova, a před superslavnou zatáčkou Eau Rouge mě vystřelil z trati. Prý mě neviděl… To víš, že jo, mladej! No nic, zkrátka generační obměna v přímém přenosu.

Alespoň jsem si tak v klidu mohl vyzkoušet nový škodovácký speciál s výkonem rovných 800 kW a hmotností pouhých 1 300 kg. Stroj je to pochopitelně neskutečně rychlý (odečteno z bleskově ubíhajícího rychloměru), efektní je také aktivní aerodynamika, kdy se při brzdění zvedají v zadní části poměrně rozměrné elementy karoserie. Jako kdyby Vision GT rozevíral krovky.

Chování auta bylo přece jen arkádovější, úplně v pohodě jsem tak třeba mohl brzdit ještě v zatáčce s už natočeným volantem a Vision GT to pobral. To bych ale škodovácké raketě nevyčítal, Gran Turismo je pořád hlavně hra, profesionální simulátory jsou v tomto ohledu preciznější.

Jak jste tedy jistě odvodili, můj výkon žádná sláva nebyla, jak jsem odstartoval, tak jsem dokončil. Jižanští střelci v nedohlednu, české dravé mladí mě také odkázalo do patřičných mezí… Zbylo na mě tedy páté místo.

A dobrý pocit maximálně tak z toho, že se české auto probojovalo do jedné z nejslavnějších herních sérií. To myslím vážně, navíc by se k Visionu GT mohly v budoucnu přidat ještě další škodovky. V tuhle chvíli však nesmíme ani naznačovat! A vám, kteří si Gran Turismo sedmičku pořídí, přeju s jednomístným elektrickým sporťákem ve Spa lepší čas než mých mrzkých 2:08. Pokud už máte odjeto, pochlubte se s časem v komentářích!