Závod na spotřebu na vlastní kůži: Pomalu, velmi pomalu! Ale stejně s mizerným výsledkem

Řekl bych, že jsem spíš svižnější řidič, pohybující se občas lehce nad povolenými rychlostními limity, ale vždy se snažící o plynulou jízdu. A předvídání. Nějaké alespoň minimální předpoklady bych tedy pro závod ve spotřebě mít mohl. A s Enyaqem 80 (verze před modernizací s výkonem 150 kW a kapacitou baterky 82 kWh) jsem měl navíc několikatýdenní zkušenost.

O to víc jsem byl zvědavý, kam se mi v závodě povede spotřebu snížit. V jarních týdnech jsem jezdil nejčastěji lehce pod 20 kWh na 100 km (moje tradiční převaha dálnice a města).

Velké naděje jsem si však nedělal. Párkrát jsem už podobnou soutěž absolvoval a na ostřílenou špičku nikdy nestačil. Asi rovnou prozradím, že ani tentokrát jsem o vítězství ani zdaleka nebojoval.

Vyráželi jsme ze servisního střediska Škodovky v Kosmonosech, kde náš Enyaq prošel nejprve technickou přejímkou. Stejně jako všichni ostatní účastníci – sledoval se třeba tlak pneumatik, zapečetila se nádrž a kapota. Bylo zkrátka nutné zajistit, aby do závodu vyrazila auto bez jakýchkoliv dodatečných úprav, které by nejen nepovoleným způsobem snížily spotřebu paliva, ale klidně mohly i ohrozit bezpečnost. Mimochodem, vyfasovali jsme i nálepku na zadek, která hlásila, že se účastníme závodu na spotřebu, tudíž se necouráme jenom tak z plezíru.

Přiznám se, že tohle mi nebylo úplně příjemné, jet na devadesátce šedesátkou přilepený ke krajnici… Však jsem také okamžitě předjel několik takto spořících účastníků, kteří závod vzali… Asi tak, jak se má, ale já to prostě nedokázal. Hluboko pod zákonnými limity jsem se pohyboval jen tehdy, když jsem nikoho neomezoval, jakmile jsem ale za sebou zmerčil někoho svižnějšího, zrychlil jsem alespoň na osmdesátku. Tímto si zároveň dělám alibi pro svůj mizerný výsledek. Selhal jsem, protože jsem byl ohleduplný!

To bychom měli výmluvy, nyní k samotné trati. Měli jsme před sebou dvě etapy, start byl v Kosmonosech, jak jsem už napsal, cíl pak ve vrchlabském závodě Škodovky. A zpět. Nejeli jsme nejkratší trasou, celkově nás tedy čekalo necelých 320 km, ty jsme museli zvládnout s minimálním průměrem 54,48 km/h. Různě po trase navíc pořadatelé rozmístili radary, které nás sledovali hlavně v obcích. Nesmysl? Když jsme se většinu času ploužili pod rychlostními limity? Jak se to vezme – občas jsme do obce sjížděli z příhodného kopce a ekonomičtější bylo nebrzdit (hlavně pro spalovací posádky, my elektrikáři jsme mohli rekuperovat) a minimálně začátkem obce prosvištět rychlostí nastřádanou v kopci. Úsporná taktika, nicméně penalizovaná. Pokud to kdokoliv z účastníků přepískl výrazněji (já se vždy vešel do tolerance, nejhůř jsem padesátku překonal o nějakých 5 km/h), organizátoři mu dle závažnosti přestupku povýšili dosaženou průměrnou spotřebu.

Takže, vyráželi jsme po deváté, zpátky v Kosmonosech jsme byli něco před pátou odpolední, ve Vrchlabí jsme měli hodinku pauzu a oběd v závodní jídelně. Náš celkový výsledek? Vůbec ne špatný! V tabulce posádky The MM Team se objevilo 13,79 kWh na 100 km! Což stačilo na… osmé místo! Z deseti. Vítězná posádka zapisovala 12,26 kW/h. Možná jsem čekal větší rozdíl, i s přihlédnutím k průměrné rychlosti, kterou jsme měli skutečně nejvyšší (58,49 km/h, vítěz byl o více než 2 km/h pomalejší).

Byla to zajímavá zkušenost, bylo hezké vidět, za kolik umí Enyaq jezdit, nicméně cesta k takto nízkým průměrům je z pohledu běžného provozu těžko akceptovatelná. Byla neskutečná úleva sundat nálepku „jedu soutěž spotřeby“ a znovu se pohybovat normálnějšími rychlostmi. Však jsem se také hned dostal na nějakých 18 kWh, což je v letním období a stále spíš klidnějším tempu pro Enyaq daleko reprezentativnější hodnota.

A spalovací posádky? Vidíte, ještě vám dlužím celkový počet účastníků, na trase se nás loudala necelá padesátka. A z benzinových s objemem do 1,0 litru byla nejlepší posádka Pilný/Záhorský na Škodě Citigo s průměrem 2,88 litru (rychlost 56,08 km/h), v kategorii nad zážehový litr objemu zvítězilo duo Velechovský/Kudláčková s Fabií HTP a výsledkem 3,09 litru (rychlost 56,92 km/h). Třídu nafťáků pak ovládla jedničková Fabia Combi s legendárním motorem 1.9 TDI PD/74 kW dvojice Dobrovolný/Dobrovolná, která trasu zvládla za 2,49 litru (rychlost 56,75 km/h).

A teď je řada na vás, pochlubte se v diskuzi s vaší nejnižší dosaženou spotřebou. Překonáte někdo borce ze Škoda Economy Run 2023?