Článek
Určitě je vám jasné, že mě neposadili do formule 1 ani do dvojky, popravdě řečeno bych si netroufl ani do formule 3. Tohle už jsou zbraně, které fungují na přítlaku, jsou hodně, hodně silné a chce to už opravdu zkušenosti.
Ty mi pochopitelně chybí, ze svého „závodění“ můžu nabídnout dvě účasti v Octavia Cupu, nějaká ta šestihodinovka za volantem Radicalu a pak už jenom svezení s Vaškem a jeho auty. To slůvko jenom dávám také do uvozovek, protože na loňskou půlhodinu s Hyundaiem Elantra N TCR myslím doteď a z jiné zkušenosti – to už bude pěkných pár let - se vzpamatovávám doteď.
To mi tehdy Vašek půjčil placku Norma, už extrémní závoďák s točivým atmosférickým dvoulitrem o výkonu 265 koní, hmotností kolem půl tuny a funkční aerodynamikou. To znamená, že aby auto fungovalo, aby zatočilo, musíte dosáhnout určité rychlosti – letadlo také potřebuje nabrat rychlost, aby vzlétlo. A tady jsou „křídla“ nastavená opačně – auto naopak tlačí k zemi. A když jej k zemi netlačí, závoďák jednoduše nezatočí.
Z monopostu jsem lehce přečuhoval, přece jenom je formule 4 stavěná pro menší závodníky.
Dochází tedy pro začátečníka k paradoxní situaci. Jakmile jedete pomalu, auto vás vytrestá. Od začátku se tak musíte pohybovat v rychlostech, které vám přijdou naprosto nemyslitelné. Vašek mi tehdy poskytl radu, která mi doteď rezonuje v uších. „Najeď do zatáčky asi tak třikrát rychleji, než ti přijde normální, zavři oči a zatoč.“ Hezké… Jenže přesně takto to pak funguje! Prostě to napálíte do oblouku takovým způsobem, že se loučíte se životem a ono to… zatočí! Ale jak! V tu chvíli máte pocit, že ve vesmíru není síly, která by závoďák utrhla. No, ona se ta síla nakonec vždycky zjeví, samozřejmě… A pak to jde sakra rychle, když limit najednou přešvihnete.
Zkušenost s plackou byla na hranici zážitku a strachu, času profíků jsem se nedokázal ani přiblížit i kvůli hrozivému počasí jen lehce nad nulou. Sotva jsem stačil pneumatiky alespoň částečně zahřát, stačily dvě tři pomaleji projeté zatáčky, abych se znovu klouzal.
S Elantrou TCR jsem byl úspěšnější, tady se na přítlak nehraje, navíc loni vyšlo i podzimní počasí a já mohl slavit svůj nejlepší čas zhruba tři sekundy od profíků. Byl jsem až trošku pyšný.
A teď formule!
Takový úspěch jsem u formule nepředpokládal. Tady jsem si stavil jednoduchý a jediný cíl – dovézt auto v jednom kuse zpátky do boxů.
Už bych se mohl pomalu dostat k tomu, o jakou formuli vlastně šlo… Takže, Vašek mi do rukou svěřil formuli 4. Jde o takový první formulový stupeň, vlastně začátečnický stroj pro všechny, kteří chtějí postoupit z motokár výš. Disponuje přeplňovaným čtyřválcem o objemu 1,4 litru s výkonem 176 koní při 6 200 otáčkách a točivým momentem 245 Nm při 3 500 otáčkách. Převodovka je sekvenční šestistupňová, hmotnost monopostu činí pouhých 570 kg, a to včetně jezdce.
Přeplňovaná čtrnáctistovka dává výkon 176 koní.
Asi tou nejlepší zprávou pro mě bylo to, že formule 4 ještě nemá funkční aerodynamiku, na přítlaku tedy nejede, stačí „jenom“ zahřát pneumatiky bez vzorku. I tak jsem se ale do kokpitu soukal poněkud nervózní. Vašek nezapomněl připomenout, že jde o úplně nové auto, které na závodním okruhu neujelo ještě ani metr. Prvních pár koleček bylo ještě na Vaškovi, pak už jsem ale byl na řadě já… A ještě cenu jsem se dozvěděl, tahle formulka přijde na 140 tisíc eur (nějakých 3,5 milionu korun).
Za rozjezd pochvala!
Závodníci obecně nebývají zrovna čahouni, do formule 4 navíc často usedají děti, takže jsem se svými 181 cm lehce přečuhoval. Jinak jsem se však vešel překvapivě v pohodě, prostor jsem samozřejmě vyplňoval prakticky beze zbytku, volantem jsem však dokázal točit v pohodě, nohy na pedály také nějak vecpal… Tohle si musíte pořádně vyzkoušet ještě v boxech, pedály jsou maličké a hrozně blízko u sebe a splést si v první zatáčce brzdu se spojkou…
„Posez“ je nezvyk, ve formuli totiž spíš ležíte, hlavu máte kousek nad zemí, takže toho opravdu moc nevidíte. Ochranný oblouk systému halo naproti tomu skoro nevadí, přesvědčil jsem se už v boxech a potvrdil následně na trati. Teď už jenom pořádně přitáhnout pásy, poprosit mechanika, aby mi nastavil zrcátka a jde se na věc!
Ve formuli spíš ležíte, než sedíte. Ovládání je koncentrováno na volant.
Formuli i se mnou za volantem chlapci mechanici vytlačili před boxy tak, aby ani náhodou nehrozilo, že při rozjezdu skočím až do boxové zídky. Stál jsem tedy zarovnaný s čumákem ve směru cílové rovinky a mohl se v klidu rozjet. A tohle je velká disciplína, velká! Ono totiž rozjet se s tím neskutečně ostrým plynem, který reaguje na sebemenší dotek nohy, a spojkou, co spíná asi tak na dvou milimetrech, opravdu není nic snadného. S osobákem se to nedá naprosto srovnat, tady na pedály musíte mimořádně citlivě. A mně se rozjezd povedl na první dobrou! A krásně plynule! Žádné hopsání, protočená kola, ale pěkně jako po másle. Dokonce jsem si vysloužil uznání od mechaniků, jak jsem se později dozvěděl od manželky. Prý jsem se s tím rozjel jako s osobákem! Tím ovšem moje formulové úspěchy skončily…
První metry
Ještě jsem vám nenapsal, kde jsem to s formulí 4 jezdil. A to byl další kámen úrazu – moje formulová půlhodinka se totiž odehrála na Slovakia Ringu. Tedy na velmi složitém okruhu, který moc nemusím. Asi hlavně kvůli tomu, že Slovakia Ring neumím, ale nějak mi prostě nesedl. Třeba ten umělý horizont v brzdné zóně do nejpomalejší zatáčky, před nímž musí být při některých závodních sériích umělý retardér… nevím, třeba mu někdy přijdu na chuť, ale v kombinaci s pro mě neznámým strojem nešlo o zrovna ideální výchozí podmínky.
Jednu dobrou zprávu jsem ale před startem dostal – zbrusu nový stroj neměl zprovozněnou časomíru, mohl jsem tedy zůstat klidný, že mé pokusy o rychlou jízdu nebudou kvantifikovány. A opravdu nekecám, to já bych se zase přiznal, že jsem zaostal o tolik a tolik. A byla by to evidentně velká porce sekund, na trati jsem totiž potkal i jednoho kluka s formulí téže kategorie…
Detail na odpružení předního zavěšení.
To ale až později, nejdřív jsem se musel na prvních stovkách metrů seznámit se strojem. Přeplňovaný čtyřválec do otáček vyloženě letěl, až jsem na začátku lehce poškádlil omezovač. Pak podřadit, pádlem pod volantem a bez spojky, ta se používá skutečně jenom při rozjezdu. Pár obloučků, abych dostal teplotu do pneumatik a před první ostřejší zatáčkou, s pořádnou rezervou, osahat brzdy. Ty jsou pochopitelně bez posilovače i ABS, brzdí se levou nohou a na pedál se spíš dupe. Zde se ještě přidává specifikum v podobě miniaturního chodu pedálu, pocitově to snad není ani centimetr a brzdiče už spínají naplno. Až se mi to nezdálo, ale před nejpomalejší zatáčkou se mi dokonce povedlo zablokovat kola, takže na plné brzdy skutečně stačí tak málo.
Zvykám si na podřazování, kvalty jsou totiž na závoďák dost daleko od sebe, takže je nemůžu bez rozmyslu sázet jeden za druhým, jinak bych mohl také přetočit motor. Chce to zkrátka víc trpělivosti a soustředění, což je pro mě na brzdách úkon navíc. To abych toho neměl za volantem málo…
Snažím se zrychlovat, ale…
Stačí dvě tři kolečka, abych se dostatečně oťukal a utvrdil se v tom, že auta se bát nemusím. Plný plyn mě do „sedačky“ vyloženě nezatlačil, dynamika strach nenahání, formule 4 zrychluje intenzivně, ale drtivě ne. Navíc je od začátku klidná, ani na studených gumách nečekaně neklouže, stabilní je i na brzdách. Zatáčí v jakékoliv rychlosti, přítlak si vytvářet nemusím. Na výjezdu z jedné z nejpomalejších zatáček zkouším nešetrněji přidat plyn, co na to zadek – sklouzne, to ano, ale hezky postupně, rozhodně nemáte pocit, že by se vám formule pod zadkem utrhla a vy byste museli smyk bleskově korigovat. Všechno se děje plynule, na reakci máte dost času.
Pokouším se přidávat, ale přiznám se, že limity se mi hlavně v nájezdech do zatáček hledají velmi těžko. Nedaří se mi posouvat brzdné body, auto mám v drtivé většině zatáček zabrzděné zbytečně brzo. Je to pro mě nezvyk, lehounká formule zastavuje na metru, přidejte k tomu okruh, který nemám najetý, a za volantem se upřímně poněkud trápím.
A pak se za mnou objeví chlapec rovněž ve formuli 4. To je vždy pro začátečníka ta největší pomoc, snažit se držet někoho šikovnějšího, kdo vám ukáže brzdné body, stopu, rychlost v zatáčkách… Jenže na závodníka narazím v místě před zmíněným horizontem, chlapec brzdí pochopitelně až za ním, mně to strach nedovolí. Tohle je skutečně nepříjemné místo, chvilku zkrátka nevidíte, kam jedete a přitom víte, že hned za horizontem musíte okamžitě brzdit. Levá noha se mi na brzdě aktivovala tak nějak automaticky sama… Zatímco já tedy brzdím, klučina je dávno pryč ze zatáčky a s učením mám utrum. Ale popravdě, horko těžko bych se ho držel i v dalších částech okruhu, a navíc, jak nemají formule brzdová světla, špatně se odhaduje, kdy kolega před vámi brzdí.
Formule 4 brzdí jako čert, také díky velmi nízké hmotnosti kolem půl tuny.
Na postupné zrychlování jsem tedy sám, osmělím se hlavně v pomalejších zatáčkách, kde občas narazím na nedotáčivost. Což je jednoznačný důkaz, jak blbě s autem jedu. Chce to víc plynu, aby zadek přetlačil ujíždějící předek a v nájezdu do zatáčky víc agresivity. Jak mi vysvětlil Vašek, s formulí 4 se jezdí víc jak s motokárou, když to umíte, posíláte stroj do kontrolovaného smyku, a takto hezky prokloužete celým obloukem. Silnější formule jsou už spíš o čisté stopě, čtyřka vyžaduje drsnější zacházení. Potřeboval bych ideálně trénink na simulátoru, pak někoho svižnějšího, kdo by jel přede mnou, a možná by to moje snažení k něčemu bylo. Takto jsem si stačil vyzkoušet, že formule 4 nekouše, pomalou jízdu netrestá, a že jde tedy o skvělý stroj pro všechny, kteří chtějí postoupit do monopostů.
Ještě bych tedy potřeboval být o něco menší, na rovinkách mi turbulence vytahovaly přilbu. Případně by tento problém vyřešil ještě o kousek vyšší větrný štítek.
Janíkovci mají velké plány!
Za mě splněno! Zbrusu novou formuli 4 jsem Vaškovi vrátil, docela mi spadl kámen ze srdce. I když jde o vstup do formulového světa, v němž jezdí i děti, pomalé auto to není ani náhodou. A navíc vyžaduje dost agresivní jízdní styl. Zážitek to pochopitelně byl, za volantem jsem se vyloženě nebál (na rozdíl od zmíněné placky), ale abych možnosti formule 4 plně docenil, musel bych hodně trénovat.
A měl bych! I kvůli tomu, že Vašek a jeho tým připravuje na příští rok velmi zajímavé novinky. Zatím nesmím ani naznačovat, ale bude to pecka. A Garáž bude u toho!