Článek
Tatra T700, řekněme si upřímně, byla obchodním provarem. Ono aby ne, když superluxusní auto oproti západním strojům v lecčem silně zaostávalo a detaily typu budíky z lidové Felicie mu na atraktivitě nepřidaly. A co teprve cena…
T700 byla labutí písní osobních Tatrovek
Spolu s talentovaným designérem Rostislavem Prokopem jsme se rozhodli naši legendu virtuálně vzkřísit, notně ji zatraktivnit, vybavit užitečnou moderní technikou, avšak nepohřbít odkaz na původní T700.
Hned při pohledu na úvodní i čelní fotografii je podobnost s originálním modelem zřejmá, především kvůli chromem lemované plné masce. V ní se kromě loga Tatrovky nachází čtveřice adaptivních laserových světlometů, zajišťujících excelentní hlavní osvětlení.
Příď naší Tatry T800 velmi věrně odkazuje na původní T700
Spodní část poté patří diodovým pruhům denního svícení, spojeným s animovanými směrovými světly. Povšimněte si též elegantních zpětných zrcátek vybavených průběžnými blikači a jejich umístění na bočních dveřích. Díky tomu má řidič daleko lepší výhled do blízkých stran.
Čelní sklo je pochopitelně vyhřívané, akusticky odizolované. Přední hliníková kapota se dá zvednout a slouží jako úložný prostor, jelikož vzadu je nastěhovaný motor.
Hlavní lampy má vůz laserové, kufr vpředu, motor vzadu
Boční linie navazující na původní tradici kypí chromem, oba páry dveří jsou široce otevíratelné, kovaná kola poté vyrobena s důrazem na originalitu. Nemají sice aerodynamické kryty jako škodovky či tesly, nicméně to nikoho patrně netrápí, viďte?
Limuzína je vysoce elegantní rovněž při pohledu zboku
A konečně zadní část vybavená masivním spojlerem spojeným s prodlouženými koncovými sloupky. Toto unikátní řešení totiž aerodynamicky funguje daleko efektivněji než nějaké kryty kol a navíc dotváří tolik ikonický styl Tatry.
Líbivé křídlo doplněné třetím diodovým brzdovým světlem a logem automobilky koresponduje se zadní chromovou maskou, v níž pracují vzhledově prostá LED diodová koncová světla. Znovu jde o elegantní odkaz na T700, tentokrát však interpretovaný virtuálně stvořeným modelem T800.
Koncová diodová světla jsou designově prostá, avšak k celku více než ladí
Pokud jde o motory, tak jsme se rozhodli dozadu zastavět rovnou dva možné typy zážehového vidlicového osmiválce Tatra. Buď základní o objemu 3,5 litru, anebo druhý, silnější, o objemu 4,4 litru.
Obě jednotky disponují přímým a nepřímým vstřikováním paliva a jsou vždy spojené s desetirychlostním automatem – přepracovanou převodovkou původem z Fordu Mustang.
Vrcholovým agregátem je vzduchem chlazený zážehový osmiválec 4,4 litru spárovaný s automatem
Co se týče výkonu, tak jsme u slabšího 3,5litru na 390 koních a standardním vodním chlazení, zatímco jeho 4,4litrový kolega nabídne 565 koňských sil a unikátní systém vzduchového chlazení.
Ten funguje velice sofistikovaně a vznikl vlastně jen kvůli zachování tradic. V útrobách auta totiž pracují dva elektrické kompresory ženoucí vzduch skrze dva mezichladiče právě k motoru. Tím dochází k vysoce efektivnímu a přesně řízenému chlazení, díky čemuž lze vozidlo provozovat i v extrémně horkých podmínkách.
Odpadní teplo představuje pochopitelně určitou zátěž na použité materiály, proto je například zadní víko motoru vyrobené z karbon-kevlaru.
Virtuální podoba Tatry T800 je však pouhým modelářským dílem našeho dvorního návrháře a nemá s kopřivnickou automobilkou nic společného. Můžeme jej tedy zařadit do už početné Garážnické rodiny aut snů. Aut, která bychom chtěli, ale neexistují a nejspíše ani nebudou.