Vlci v rouše beránčím: Deset „obyčejných“ vozů, které pohánějí neobyčejné motory

Říká se, že motor je srdcem každého auta. Někdo dokonce tvrdí, že motor vlastně určuje jeho charakter, případně „duši“, chcete-li. Nemusí to nutně platit vždy, ale minimálně těchto deset aut tuto hypotézu může podpořit – neboť právě díky jejich motorům se z původně obyčejných vozů stali vlci v rouše beránčím.

Audi A6 generace C6 bylo prostorné, pohodlné, poměrně spolehlivé auto, které s poctivým třílitrovým dieselem vzhledem ke své hmotnosti a rozměrům navíc docela slušně jelo. Překonávat s ním desítky a stovky dálničních kilometrů tedy byla hračka. Jenže věřte nebo ne, ale i v Audi se umí občas zbláznit.

V letech 2006–2011 totiž v Ingolstadtu namontovali do pohodlného kočáru A6 5,2litrový desetiválec z Lamborghini Gallardo. Velký motor na přední nápravě znamenal, že auto bylo trochu těžkopádné v zatáčkách, ale v přímce se před ním musel mít na pozoru kdejaký sporťák – z klidu na stovku S6 zrychlila za 5 sekund.

Velká část automobilové veřejnosti považuje McLaren F1 za nejvýznamnější supersport všech dob. Jeho impozantní dvanáctiválec jej dostal až na maximální rychlost 386 km/h. Jen blázen by tedy dával takový motor do limuzíny…

Ale přesně to v devadesátých letech v BMW udělali. Jasně, jejich motory se trochu lišily (litr objemu, čtyř ventily na válec oproti dvěma atd.), základ ale byl stejný. Výsledkem bylo, že tato luxusní limuzína disponovala na svoji dobu fantastickým výkonem 300 koní, díky čemuž dala stovku za 7 sekund.

Ruku na srdce, Chevrolet SSR měl… řekněme kontroverzní vzhled a dle dobových testů ani bůhvíjak dobře nejezdil. Jeho podivná kapotáž však skrývala komponent, který to uměl vykompenzovat – hádáte správně, šlo samozřejmě o motor.

Tím byl 6,0l atmosférický osmiválec o výkonu 400 koní, který poháněl zadní kola, takže sprint na čtvrt míle, oblíbenou disciplínu doma v USA, dělal za slušných 14 vteřin. Ale to bylo tak všechno.

Možná víte, že první generace Mondea vytáhla automobilku Ford z bryndy. A pamětníci si možná vybaví, že velmi obstojně soutěžila v seriálu Cestovních vozů – pro druhou generaci tedy bylo na čem stavět.

Ve Fordu to vzali, jak se říká „z gruntu“, a tak se fanoušci značky dočkali plnotučné verze Mondea se symbolickým označením ST. Vůz měl pod kapotou poctivý 3,0l V6 o výkonu 226 koní, takže Mondeo ST dělalo stovku za rovných 7 sekund. Jo, a dělalo se i v kombíku!

Dalším lákavým kombíkem v našem výběru je řidičsky vděčná, ale zároveň trochu nenápadná Honda Civic. O pohon se tu staral řízný 1,8l atmosférický čtyřválec o výkonu 190 koní, který točil až 8 tisíc otáček za minutu.

Bystrý čtenář si jistě domyslí, že tento motor poháněl i fantastický sporťák Honda Integra Type R. Civic 1.8 VTi se dělal jak v hatchbacku, tak jako kombi. Jedinou nevýhodou je, že se v Evropě oficiálně dostal jen do Británie.

Věřte nebo ne, ale tento elegantní italský sedan opravdu poháněl motor… od Ferrari! O pohon Lancie Thema 8.32 se staral motor Tipo F106, 3,0l atmosférický osmiválec z Ferrari 308 GTB, byť měl místo ploché klikové hřídele klasickou křížovou a výkon nepatrně snížený z 250 koní na 215 koní. Navíc měla Thema pohon jen předních kol, ale i přesto – sedan s motorem z Ferrari, to už zní hodně lákavě!

Pagani Zonda je už dnes ikonický supersport, přestože je na světě jen něco málo přes dvacet let. Když Horacio Pagani vyvíjel první Zondu, musel zvolit správného dodavatele motorů, neboť na vývoj nového nebyly kapacity – volba tehdy padla na Mercedes.

Šlo o jednotku M137, impozantní 6,0l atmosférický dvanáctiválec, který v Zondě ze začátku dával výkon 400 koní a 580 Nm. A představte si, že tento fantastický motor, který si sám Maestro Pagani zvolil pro svoji Zondu, poháněl luxusní a pohodlnou limuzínu, Mercedes třídy S. To je doslova definice „sleeperu“.

Pamatujete ještě na Mercedes třídy R? Patrně ano, protože u nás v Česku se třídě R kupodivu velmi dobře dařilo. Málokdo už však ví, že i tohle rodinné MPV ze Stuttgartu se dočkalo zvláštní „kúry“ od dvorního úpravce AMG.

Možná se vám nemusí líbit vozy kategorie MPV, ale tohle si rozhodně zaslouží vaši pozornost – pod kapotou Mercedesu R63 AMG (nebo dle dnešního označování Mercedesu-AMG R63) burácel plnotučný 6,2l osmiválec o výkonu 510 koní, díky čemuž bylo zrychlení na stovku otázkou pouhých 5 sekund.

Volvo S80 – komfortní, pohledné, ladné a i ve standardních verzích překvapivě svižné. Ovšem žádná motorizace se nevyrovnala 4,4litrové V8 naladěné od Yamahy, díky které tento pohodlný kočár jezdil jako z praku.

Motor o výkonu 315 koní se mimochodem montoval také do SUV XC90 a o jeho kvalitách vypovídá také fakt, že si jej zvolila automobilka Noble jako základ pro dvakrát přeplňovaný jaderný reaktor, který poháněl puristický supersport M600, ve kterém motor dával plných 650 koní.

V době představení měl Phaeton W12 snad jen jednu chybu – byl to Volkswagen. A teď nemáme v úmyslu hanit značku jako takovou, ale faktem je, že před 15 lety VW nemělo takové renomé jako dnes, a tak se jen málokomu chtělo dát circa 2 miliony korun za, ehm, Volkswagen. Nehledě na pokles hodnoty.

Nevýhodou Phaetonu vlastně do určité míry byl i fakt, že byl tak dobrý. Opravdu. Byl tak napěchovaný technologiemi (např. první 3G internet mezi auty, GPS s Google Earth), že byl o čtvrt tuny (!) těžší než srovnatelné Audi A8 a tedy pomalejší a žíznivější. Takže většina zákazníků nakonec nakoupila právě u Audi, nebo si naopak připlatili za Bentley Continental. Ale i přesto Volkswagenu patří obdiv – už jen za to, že postavil luxusní limuzínu s dvanáctiválcem o výkonu 420 koní.