Článek
Dodge Charger, to je prostě kult na kolech. Jde o auto, u kterého je jedno, jaký má čas zrychlení z nuly na stovku, jaký čas zajede na tom nebo onom okruhu nebo jakou má maximální rychlost. Částečně proto, že jízda po okruhu s 50 let starým „muscle carem“ je nesmysl, a částečně proto, že ani ta maximální rychlost není vzhledem k aerodynamickým vlastnostem cihly úplně silná stránka.
Všechny panely karoserie, u kterých to bylo možné, byly nahrazeny karbonovými. Auto je dokonce nalakováno nikoliv černým, nýbrž čirým lakem, takže při pohledu zblízka je vidět struktura karbonového vlákna
Hlavně je to ale proto, že u takového auta je vám to prostě jedno. I přesto je fajn, když se nemusíte bát svému klasickému autu takříkajíc „vyhnat pavouky z motoru“ – a přesně od toho tu jsou firmy jako SpeedKore Performance. Je jen málo společností, které umí vdechnout starým americkým klasikám druhý dech, jako to umí oni.
Slovo, které tu hledáte, je restomod. Spřežka ze slov „restore“ a „modify“ – tedy jakýsi mix mezi renovací a úpravou daného vozu. Takže ze všeho nejprve tito šílenci z Graftonu v americkém státě Wisconsin našli starý Charger, který potřeboval trochu péče. Celý vůz pak prošel renovací a karosářské díly, u kterých to bylo možné, byly nahrazeny karbonovými.
Tak například ta parádní kapota s velkým sacím otvorem je udělaná kompletně na zakázku pro Charger, ve SpeedKore se však nedrželi jen té povrchové stránky věci – z karbonu je dokonce i podlaha vozu a podběhy, takže se zároveň zlepšila i torzní tuhost celé konstrukce.
Impozantní motor „Hellephant“ 7,0 litru dodává na objednávku firma Mopar, jeho kompresor má sám o sobě objem 3,0 litru, a tak dává kulatých 1 000 koní
Teď patrně přijde část, na kterou většina našich čtenářů čeká – technika pod kapotou. Původní 7,0l osmiválec o výkonu 425 koní je fantastický, lidé ze SpeedKore se však rozhodli pro „krabicový“ motor, který na objednávku dodává firma Mopar, dvorní úpravce (především) vozů Dodge.
Volba nepadla na nic menšího než zlověstný motor Hellephant, který je založen na třetí generaci slavného motoru HEMI. V této konfiguraci má objem 426 kubických palců, tedy rovných 7 litrů, stejně jako originál. Jako by to ale nestačilo, montují na něj lidé od Moparu ještě kompresor, který sám o sobě má objem 3 litry (!).
Kola se velmi podobají těm původním – ve skutečnosti však jde o kované kousky vyrobené na zakázku u špičkové firmy HRE. Zpoza nich prosvítají moderní brzdy Brembo, které doopravdy (!) brzdí. Docela výhoda u auta s výkonem 1 000 koní…
Ten pak „pumpuje“ do motoru vzduch pod tlakem něco přes 1 bar, což pomáhá vyšroubovat výkon až na rovných 1 000 koní. Výkon motoru putuje přirozeně na zadní kola za pomoci 8stupňové automatické převodovky ZF – občas prostě není na škodu, když za vás řadí elektronika.
Ve SpeedKore ještě zavolali do vyhlášené firmy HRE a nechali tomuto krasavci udělat zakázková kovaná kola přesně na míru, přední jsou 19palcová a zadní mají průměr 20 palců. Ta obouvají pneumatiky Michelin Pilot Sport 4S – přičemž zadní „salámy“ mají šířku 345 mm (!). Zpoza krásných kovaných kol potom prosvítají výkonné brzdy Brembo s šestipístovými třmeny, které oproti těm původním opravdu brzdí. Což je podle nás rozumné u auta s výkonem 1 000 koní.
Z původního Chargeru toho vlastně zůstalo jen velmi málo – přesto však i zrenovovaný interiér ctí jednoduchost a styl originálu. Na fotografii to sice není vidět, ale v interiéru je schovaná dokonce i ochranná klec pro větší bezpečnost
Pocit z jízdy navíc vylepšují klíčové komponenty jako kompletně nový rám vlastní výroby a sloupek řízení od firmy Woodward, takže z původního Chargeru tu toho zůstalo jen velmi málo. Patřičnou zvukovou kulisu potom tvrdí nerezový výfuk (opět) vlastní výroby, chromované koncovky už však dodali specialisté od Magnaflow.
Poté došlo na renovaci interiéru, přičemž původní jednoduchý styl zůstal zachován, byly však použity moderní materiály – vinyl ustoupil kvalitní kůži, plasty a kov zase uvolnily místo hliníku. Analogové budíky a tříramenný volant bez multifunkce s poměrně velkým průměrem potom nesmí v Chargeru chybět.
Nový majitel vozu je opravdu šťastlivec, a dokonce se ví, kdo to je – kupodivu pro vozy Dodge poměrně blízký člověk, a sice vedoucí designového oddělení koncernu Stellantis, Ralph Gilles. Ten v minulosti navrhnul vozy jako Chrysler 300C, Dodge Magnum nebo moderní verzi kultovního Dodge Viperu.
Přesná cena vozu oznámena nebyla, ví se však, že zakázkové karbonové „transformace“ od SpeedKore začínají někde na částce 400 tisíc dolarů (tedy něco přes 9 milionů korun).