Článek
Asi jen málokdo by se zlobil za Audi R8 V10. Typ R8 je už od první generace skvělé auto a jedno z mála „superaut“, se kterými se dal snést každodenní život. Verze s 4,2l atmosférickým osmiválcem původem z Audi RS4 se objevila v roce 2007 a byla vynikající. Jenže rošťáky z Ingolstadtu napadlo do R8 nacpat ještě desetiválec z Lamborghini Gallardo!
Replika z některých úhlů vlastně vypadá relativně slušně, jako celek však tento výtvor působí trochu nesourodě. Na hodnotě původního Audi R8 to rozhodně nepřidalo…
R8 s 5,2l desetiválcem s atmosférickým plněním přišla dva roky poté a tehdy už se směle mohla měřit nejen se nevlastním svým bratrem, ale také s elitou tehdejších supersportů z celého světa. Vyjící V10 dávala 525 koní a stovku těsně pod 4 sekundy. Maximálka potom byla 315 km/h. Může to někomu být málo?
Evidentně ano. Protože to, na co se díváte, není ošklivě vytuněné LaFerrari, jak se může na první pohled zdát – bližší pohled totiž odhalí, že jde právě o Audi R8 V10 první generace. Jak možná víte, většinou bývají základem replik vozy jako Toyota MR2, Ford Cougar, Mitsubishi Eclipse, velmi oblíbený je potom rovněž Pontiac Fiero, občas „dobře“ poslouží i Peugeot 406.
Nabízí se však otázka, proč k podobnému zákroku přivést „na oltář“ Audi R8, které je už samo o sobě sporťák – čímž automaticky roste riziko, že se stavba nepodaří a hodnota vozu rázem klesne. Abychom byli k tvůrci tohoto „Audi LaFerrari“ féroví, velká část dílů vlastně vypadá poměrně dobře, pokud se na ně díváme jednotlivě – ale když člověk ustoupí pár kroků vzad, nemůže se ubránit dojmu, že tady lidově řečeno „něco nesedí“.
Je nabíledni, že přestavba byla pracná a dost možná i poměrně nákladná, čemuž ostatně nasvědčují i vzhůru otevírané dveře, jako je má i Ferrari. Investované peníze už se však úpravci nikdy nevrátí
Výsledku kupodivu nepomáhá ani fakt, že Audi R8 V10 a LaFerrari mají na chlup stejný rozvor náprav, tedy 2,65 metru, oba vozy přirozeně mají motor uložený uprostřed – ale tady veškerá podobnost končí. Tuner, či umělec, chcete-li, si dokonce dal i tu práci a namontoval na svoji „er-osmičku“ dveře otevírané směrem vzhůru – tedy úplně jako u LaFerrari. Zda to na slečny na baru zabírá, či ne, to nedokážeme posoudit.
Zajímavé ale je, že přední nárazník i přední kapotáž působí překvapivě věrohodně – tady dojem kazí jen světla inspirovaná okruhovým Ferrari FXXK. Vzápětí už ale narážíme na první zádrhel, a sice diametrálně odlišný design litých kol od neznámé firmy a ani linie střechy nepůsobí přesvědčivě. Vnější zpětná zrcátka jsou však správně umístěna na sloupku, jen jejich uchycení je horizontální oproti diagonálnímu u LaFerrari.
Interiér (naštěstí) zůstal v původním stavu. Ale aby se tu trochu pomohlo exotické atmosféře hybridního italského supersportu, nesměl chybět alespoň znak se vzpínajícím se hřebcem na volantu – ne, že by to zrovna dvakrát pomáhalo…
Střed auta potom celkově působí trochu… disharmonicky. Díly na sebe evidentně příliš dobře nepasují a při pohledu z boku je patrné, že oproti LaFerrari je střed auta bachratý.
Směrem dozadu se už situace zase o trochu lepší – za zmínku stojí poměrně povedený zadní nárazník, přičemž původní dvě oválné koncovky výfuku nahradily kulaté, zdvojené koncovky. Tvůrce si dal dokonce tu práci a pokusil se okopírovat zadní difuzor.
Zajímá vás pohled do interiéru? Ale jistě, jen račte nahlédnout – ale tady velmi rychle odhalujeme, že se tu příliš mnoho úprav neodehrálo, což je možná vlastně ku prospěchu věci. Je tu tedy prakticky původní interiér Audi R8 V10 včetně volantu, voliče převodovky a budíků, ovšem nesmí chybět jedna veledůležitá věc – a sice emblém se vzpínajícím se hřebcem na volantu!
Těžko říct, jak objektivně tuto kreaci ohodnotit. My bychom asi nabídku slušně odmítli – což nás přivádí k ceně, na kterou úpravce svůj vůz ohodnotil. 650 tisíc jihoafrických randů momentálně vychází na přibližně na jeden milion korun. Což je poměrně hluboko pod cenou neupravené, zachovalé R8 V10. Inu, někdy je zkrátka lepší na auto příliš nesahat, co myslíte?