Taub, Černá Hora nebo Babeta. Škoda připomíná zvláštní auta, o jejichž existenci jste možná neměli ani ponětí

Několik takových strojů nyní připomíná samotná mladoboleslavská firma. Ta zapátrala ve svých dějinách a našla pět zajímavých vozidel, o nichž jste sice možná dosud neslyšeli, ale která současně měla v příběhu značky Škoda poměrně důležitou roli. Zafungovala totiž jako průkopníci technologií později uplatněných v různých sériových škodovkách.

Nejstarší stroj přehledu pochází ještě z doby, kdy firma, známá dnes jako Škoda Auto, vystupovala pod svým původním jménem Laurin & Klement. A věnovala se hlavně motocyklům.

Jde o pozoruhodnou tříkolku Laurin & Klement LW, kterou mladoboleslavská společnost vyráběla v letech 1905 (v tomto roce mimochodem debutoval první automobil značky) až 1911. Určena byla především rozvážkovým a poštovním službám. Ale vozila i lidské cestující.

Výrobce samozřejmě využíval díly ze svých motocyklů. Konstrukčně byla tříkolka LW velice zajímavá - vzadu sedící řidič měl totiž výhled přes hlavy dvou pasažérů, případně krytý prostor pro až 200 kg nákladu.

Motorky se sajdkárou a tříkolky L & K začali poštovní zaměstnanci používat k dopravě zásilek nejdříve ve Vídni, poté i v Budapešti a Praze. Jak dokládají vzácné dobové fotografie, v roce 1908 zamířila menší série až do Mexika. U tamní „Servicio postal“ však sloužily také klasické motocykly z Mladé Boleslavi.

V roce 1907 vypsalo knížectví Černá Hora výběrové řízení na zajištění dopravy poštovních zásilek a cestujících na několika autobusových linkách. Uspěla v něm právě česká společnost, která už v červenci 1908 také podepsala smlouvu. Jenže generální ředitel Václav Klement při návštěvě Černé Hory zjistil, že tamní úzké silnice s bezpočtem utažených zatáček a celkově hornatý charakter terénu vyžadují vozidla speciální konstrukce — musela být třeba kratší a mít užší rozchod kol.

Proto do listopadu 1908 vzniklo šest zvláštních pětimístných autobusů, dále dva skříňové dodávkové automobily a jeden valník. Vozidla, odvozená od typu E, dostala podle místa dodání přezdívku „Černá Hora“. Škoda zmiňuje také takzvanou letní variantu autobusu, která dostala dvě podélné lavice pro 5+5 sedících pasažérů. Sotva čtyři metry dlouhý dopravní prostředek tak i s řidičem a spolucestujícím vpředu uvezl celkem až 12 osob.

A teď už se můžeme přesunout do období, kdy společnost vystupovala pod svým současným jménem. Připomeneme si jedno z nejpohlednějších aut, které mladoboleslavská společnost postavila.

Jde o prototyp sedanu Škoda 935 Dynamic z roku 1935, který zaujme zejména aerodynamickou proudnicovou karoserií, již doplňuje nezvykle dlouhý, 3 200milimetrový rozvor. Interesantní je ale třeba i motor - jde totiž o kapalinou chlazený čtyřválcový dvoulitrový „boxer“, tedy motor s protiběžnými písty. Dával výkon 55 koní (40 kW) a aerodynamický vůz dokázal dostat až na 130 km/h.

Škoda 935 Dynamic sice vznikla jen ve dvou prototypech, poznatky a zkušenosti při vývoji však automobilka využila u jiných modelů. V letech 1939-1941 například vznikla více než stovka vozů Rapid 1500 OHV „Dálnicový“, u nichž byl kladen velký důraz právě na aerodynamiku.

Zatímco Škoda 935 Dynamic je poměrně známá, o Škodě 950 se zas tak moc neví. Přitom jde o poměrně důležitý projekt se zajímavých pozadím.

Po druhé světové válce byl do Mladé Boleslavi pozván americký odborník na moderní organizaci automobilového průmyslu Alex Taub. Na základě jeho podnětů vznikla 30. září 1947 obsáhlá zpráva s řadou konkrétních nápadů a doporučení.

Taub například navrhoval vyrábět místo modelu Škoda 1101 „Tudor“ zcela nový typ se čtyřválcem o objemu 1,2 litru, který měl být umístěn před přední poháněnou nápravou. Doporučoval také použití páteřového nosníku rámu a nezávislé zavěšení všech kol. Taub dále navrhl mimo jiné hmotnostní limit prostorného čtyřmístného vozu, a to pouhých 760 kg.

V Mladé Boleslavi vznikly v letech 1947-1948 v tomto duchu dva prototypy Škoda 950 s celokovovou karoserií. Na snímcích si můžete prohlédnout původní představu tvůrců v podobě modelu.

První moderní škodovkou s pohonem všech kol je Octavia Combi 4 × 4, která se začala vyrábět v roce 1999. Mladoboleslavská firma však s pohonem kol více než jedné nápravy experimentovala už koncem 30. let minulého století.

Tehdy automobilka přišla s prototypem vojenského speciálu 903, který konstrukčně vycházel z luxusního osobního modelu Škoda Superb. Speciál měl konfiguraci 6 × 4, poháněné byly dvě zadní z celkem tří náprav.

V roce 1952 v Mladé Boleslavi pracovali na klasické „čtyřkolce“, modelu 973. Tento vojenský speciál měl nabídnout skvělé vlastnosti v náročném terénu, proto se kromě pohonu 4 × 4 chlubil i nájezdovým úhlem 55° vpředu i vzadu nebo stoupavostí až 85 %.

Vůz údajně zůstal stabilní i při bočním náklonu 47-58 %, podle polohy různě zatíženého vozidla vůči svahu. A zmínit můžeme také 600milimetrovou brodivost a schopnost překonávat čtvrt metru vysoké překážky.

Ani to ale nestačilo a typu 973 nakonec vzniklo jen asi 30 kusů. Hlavním vojenským automobilem vojsk Varšavské smlouvy, tedy i československé armády, se totiž stal GAZ-69.

A přezdívka Babeta? Ta vznikla díky tomu, že se auto objevilo v československém filmovém muzikálu „Kdyby tisíc klarinetů“ (1964), v němž zazněl hit „Babeta šla do světa“.