Taky nesnášíte odrbané liťáky? Nové nutně kupovat nemusíte, renovace umí zázraky

Ano, přiznávám, i já jsem takto nedávno pochybil. Neznám moc horších zvuků na světě a ten pocit, když pak už víte a jdete se přesvědčit o nezměrných důsledcích své nešikovnosti…

Nepřeháním ani trochu, auta zbožňuju a chci je mít co nejdokonalejší, vždycky. A zrovna ťuknutý/podřený liťák je pro mě stigma, které bolí snad víc, než kdybych si o ten obrubník zlomil vlastní nohu. Zvlášť u krásných, lakovaných liťáků, jejichž cena často dosahuje nižších desetitisíců. Za kus.

Naštěstí existuje výrazně levnější cesta. Přesněji řečeno, úplně levná není (dostaneme se k tomu), ovšem v porovnání s výše zmíněnými částkami za zbrusu nové kolo je to neporovnatelně nižší investice.

Byl to spíš povrchový zásek, nicméně tečka to také úplně nebyla, škrábanec se táhl nějakých deset patnáct centimetrů po původně nádherném, lakovaném devatenáctipalcovém disku. A potom, po zásahu odborníků, nejenže jsem nebyl schopen dotčené místo identifikovat, ale kolo vypadalo absolutně jako nové, od ostatních se nijak nelišilo. Zkrátka jako by se vrátil čas a já ten ohavný obrubník netrefil. Nebo koupil úplně nové kolo.

„U laků máme k dispozici zhruba čtyři stovky odstínů továrních barev, jsme tedy schopní skutečně dosáhnout toho, že opravu nemá šanci nikdo poznat,“ ujišťuje Marek Banas z firmy Nalakuj to.

To jsme však v celém procesu renovace přeskočili až na samotný konec, kdy se finalizuje vzhled disku. „Začíná se chemickým odlakováním všech vrstev barvy až na čistý hliník. Poté zkontrolujeme, jestli nebude nutné kolo ještě rovnat. Následuje jemné pískování a broušení. Pískováním – opravdu jen jemnými kuličkami - odstraníme případnou oxidaci a broušením opravíme jemné oděrky,“ vysvětluje Marek.

Takto „odstrojené“ kolo pak už čeká zmíněné lakování. Po první (a každé další) vrstvě se kolo musí zahřát a vypálit, poté přichází na řadu vlastní lakování odstínem, který si zákazník vybral. Na samotný závěr se aplikuje čirý lak, a to buď lesklý, nebo v matu, záleží na volbě zákazníka. „Klíčové je důkladné vypálení po každé vrstvě, tím pádem dosahujeme stejné pevnosti a vzhledu laku jako u originálního kola z výroby,“ upřesňuje Tomáš Gwizdž, hlavní lakýrník z Nalakuj to.

Na vlastní kolo vím, že specializovaní renovátoři umí skutečně až zázraky. Nepřeháním, že opravené kolo od originálu nepoznáte. Úplně se vším si však neporadí. „Rovnání kola není problém, stejně tak si poradíme i tehdy, když je odštípnutý kousek materiálu, to pak dojde na svařování. Pokud ovšem na disku chybí už opravdu významný kus materiálu nebo je prasklina v okolí paprsku, takové kolo už neopravujeme,“ upozorňuje Tomáš.

To jsou už ale extrémní případy, jinak renovátoři zvládnou vrátit do života i hodně zbídačené kolo. Jak jsem však naznačil v úvodu článku, za hubičku to nebude, zejména u dražších kol ale renovace za zvážení určitě stojí. „Samozřejmě záleží na rozměru disku, třeba u osmnáctipalcových kol vyjde lakování na deset tisíc za sadu,“ počítá Tomáš. „Jestliže se čelní plocha ošetřuje ještě pomocí CNC, což je proces po lakování a na přání zákazníka ovlivňující konečný vzhled kola, musíte připočíst ještě deset tisíc.“

Hubička to není, ale pokud jenom jedno kolo stojí třicet tisíc, což je u prémiových značek spíš takový vážený průměr za větší, příplatkové ráfky, vypadá najednou těch dvaadvacet tisíc za renovaci celé sady jako dobře utracený peníz… A vás – stejně jako mě - přestane konečně to příšerné stigma pálit.