Článek
Automobilka Bugatti měla v historii mnoho podob. Kromě té úplně původní, ryze francouzské varianty, u jejíhož zrodu stál Ettore Bugatti osobně, je tu pak ta nová pod křídly koncernu Volkswagen. Ovšem v devadesátých letech tu bylo ještě jedno „italské“ Bugatti.
Původní továrna „italského“ Bugatti poblíž města Campogalliano dnes zeje prázdnotou a chátrá. Alespoň posloužila jako dobré kulisy pro focení vozu
Autorská práva tehdy koupil italský podnikatel Romano Artioli. Začala se stavět honosná nová továrna, zaměstnávali se ti nejlepší technici a inženýři z Itálie (mezi nimiž byli i bývalí zaměstnanci Ferrari nebo Lamborghini) a většina technologií byla vlastní výroby. Jednoho krásného dne však zaměstnanci přišli do práce, ale vstupní kartičky už jim nefungovaly. Studna vyschla. Nová a krátká, byť o to pozoruhodnější epocha Bugatti byla v troskách.
Do té doby však ještě automobilka stihla vyprodukovat úchvatný supersport EB 110, který byl v posílené verzi SS svého času nejrychlejším autem světa. Kromě technokratického supersportu však Bugatti plánovalo také luxusní supersedan, se kterým by se dalo jezdit denně. A tak se zrodil typ EB 112.
Vůz se poprvé představil světu na autosalonu v Ženevě v roce 1993 a design pocházel z pera slavného návrháře Giorgetta Giugiara – kterého o návrh vozu osobně požádal sám Artioli. Design měl odrážet slavné vozy historie značky jako typ 57 Atlantic, typ 55 nebo typ 32. Pravdou však je, že EB 112 se vlastně ani nestihla oficiálně prodávat, a právě proto vznikly všeho všudy jen tři předprodukční prototypy, naštěstí však plně funkční.
Luxusní materiály a prémiová kůže. Za éry Romana Artioliho se opravdu nešetřilo. Ba naopak
O pohon Bugatti EB 112 se staral 6,0l dvanáctiválcový motor s 60 ventily o výkonu 456 koní. Díky této strojovně se luxusní sedan dokázal rozjet na stovku za 4,3 sekundy a uháněl dál až na 300 km/h. Řadilo se pětistupňovou manuální převodovkou. Dobové prameny uvádějí, že sám tehdejší majitel firmy si jízdní vlastnosti vozu velmi pochvaloval – EB 112 prý navzdory svým rozměrům jezdila jako motokára.
Svět už se o tom bohužel nestačil přesvědčit, protože výroba skončila ještě dřív, než začala. První kus EB 112 s číslem šasi 39001 vznikl v italské karosárně Italdesign. Další dva existující kusy, šasi 39002 a 39003, měly vzniknout přímo v honosné továrně Bugatti v italském Campogallianu – přičemž první jmenovaný vůz nebyl dokončen a výroba druhého ani nezačala.
Po úpadku firmy Bugatti byly díly nedokončených vozů převezeny do Monaka, kde byla jejich výroba dokončena a vozy byly následně prodány soukromým sběratelům. Tento konkrétní kus, šasi 39002, si našel svůj nový domov ve Švýcarsku, najeto má pouze 3 900 kilometrů a je ve skvělém stavu. Z investičního hlediska tak jde o neuvěřitelnou příležitost vlastnit jedno z nejvýjimečnějších moderních Bugatti, navíc se zajímavým příběhem. Prodejce neuvádí cenu, ale odborné prameny dnes odhadují hodnotu Bugatti EB 112 na zhruba 2 miliony dolarů, tedy asi 45 milionů českých peněz.
Jednoho napadne: „Není to škoda, že se moderní luxusní sedan Bugatti nikdy nevyráběl?“. Je docela dobře možné, že lidé od Bugatti to vidí podobně, protože automobilka nedávno přislíbila návrat opulentního modelu Royale, který by měl být podle všeho poháněn elektřinou – čemuž nepochybně hraje do karet nedávné spojení sil s chorvatskou automobilkou Rimac. Nechme se překvapit, třeba ponese designové prvky i jedinečného vozu EB 112.