Volvo C303 sloužilo v armádě a pokořilo Dakar, teď s ním můžete vyrazit na kempování do hor

Volvo C303 je dříč každým coulem. Vyrábět se začalo v roce 1974, aby převzalo štafetu po svém předchůdci, typu L3314. Je tedy evidentní, že jeho osudem bylo sloužit zejména vojákům a záchranářům, spousta z nich ale skončila také v rukou „civilů“.

Typ C303 byl oproti svému předchůdci jak větší, tak výkonnější – dostal větší a silnější motor, delší rozvor náprav, širší rozchod kol, přirozeně také více místa uvnitř, a co je možná nejdůležitější, běžné nápravy byly nahrazeny portálovými, což díky vyšší světlé výšce znamenalo podstatně lepší průchodnost terénem.

Jako většina účelových vozů orientovaných pro použití pro bezpečnostní složky se ani zde inženýři příliš neobtěžovali se složitým designem, takže karoserii tvoří v podstatě jen rovné plochy, totéž platí i pro okna. Pochopitelně je to zejména z praktických důvodů, a sice pro snadnou opravu, případně výměnu – zejména v končinách, kde je nejbližší autorizovaný servis tisíce kilometrů daleko.

Typ C303 sloužil v armádě států jako Angola, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Malajsie a pochopitelně Švédsko. V roce 1983 závodně upravená C303 vyhrála Rally Paříž–Dakar ve třídě do 10 tun.

Řidič a pasažér sedí v kabině umístěné přímo nad motorem, což dává skvělý výhled z vozu, zároveň tohle řešení ponechává maximální možné množství místo pro nákladový prostor.

Nikoho z nás asi nepřekvapí, že vůz používá starou dobrou rámovou karoserii, takže hlavní nosnou strukturu vozu tvoří podvozek a na něm jsou pak ukotveny ocelové díly. Jako správný terénní vůz ze staré školy má bubnové brzdy vpředu i vzadu, odpružení obstarávají listová pera. Díky výše zmíněným portálovým nápravám zůstává pod diferenciály světlá výška bezmála 40 centimetrů.

Že lidé od Volva vyvíjeli C303 hlavou, dokazuje i fakt, že o pohon se staral vlastně poměrně běžný agregát, který bylo tehdy možné najít i v civilních vozech značky Volvo. Tomu bylo ze zcela pochopitelných důvodů – díky dobré dostupnosti dílů a díky osvědčenosti samotných motorů.

Konkrétně šlo o motor označovaný jako B30, tedy 3,0l (překvapivě benzinový) řadový šestiválec s ventilovým rozvodem OHV. Spalovací komory krmily dva karburátory Stromberg při relativně vysokém kompresním poměru 8,7:1, maximální výkon byl 125 koní ve 4 250 otáčkách, maximální „krouťák“ pak činil 220 Nm v poměrně vysokých 2 800 otáčkách.

Síla motoru putuje na všechna čtyři kola skrze čtyřstupňovou manuální převodovku s redukcí. Maximální udávaná rychlost je překvapivě slušný 125 km/h, optimální cestovní rychlost je však okolo stovky v závislosti na zatížení vozidla.

Drtivá většina vozů vznikla v pohonem 4×4, avšak objevilo se i několik kusů s pohonem 6×6 a výrobce plánoval vyvinout dokonce osmikolovou varinatu. Ta se však nikdy nedostala dál než do fáze prototypu – motor už údajně nestačil na přebytečnou váhu této konfigurace.

Toto konkrétní Volvo C303, které vidíme na fotografiích, sloužilo většinu svého života jako hasičský vůz. Před několika lety jej však jistý nadšenec nechal přepravit do Ameriky za účelem přestavby.

Vůz tam dostal tlumiče od renomované značky Bilstein plus několik dalších užitečných úprav jako skládací stan, výsuvnou markýzu, sklopná sedadla v zadní části, audiosystém Kenwood. Vůz se nakonec vydražil za částku 29 555 dolarů (cca 740 tisíc korun).