Článek
Vůz vznikl v roce 1966 jako čistě pojízdné šasi bez karoserie. Za stavbu byl zodpovědný Paul Jameson, britský konstruktér, nadšenec a také trochu snílek. Šlo tehdy o zajímavou skládanku – přední nápravu poskytla dnes už zaniklá automobilka Wolseley, zadní pocházela od Jaguaru.
V odhaleném motorovém prostoru za přední nápravou burácel 27litrový motor Meteor, který za druhé světové války poháněl britské tanky. Jameson později prodal šasi i s motorem svému kolegovi a odborníkovi na automatické převodovky Johnu Doddovi. Dodd však měl s vozem další plány, a dokonce jej postupně vylepšil.
Nejprve zavolal do firmy Fiber Glass Repair a nechal tam vyrobit karoserii na zakázku s použitím náhradních dílů z mnoha různých vozů, z čehož později vzešly problémy. Například přední mřížka chladiče byla použita z vozu značky Rolls-Royce, což se právníkům automobilky ani trochu nelíbilo.
Na atmosférický dvanáctiválcový motor Merlin z dílen Rolls-Royce je vskutku impozantní pohled. Údajně dával výkon 750 koní, podle bývalého majitele to však mohlo být až o dvě stovky více.
Už se však neví, co si mysleli o motoru, který se za ní ukrýval. Tím byl totiž letecký a pro Brity legendární motor Merlin, vodou chlazený dvanáctiválec o objemu 27,0 litru, který nahradil původní motor z tanku. Paradoxní je, že vůz je dodnes registrován jako Rolls-Royce.
Po soudních tahanicích s automobilkou Rolls-Royce se Dodd přestěhoval do Španělska, kam nedlouho poté nechal přepravit i svůj milovaný „Beast“. Vzhled vozu je přinejmenším pozoruhodný. Vpředu je 8 světlometů, vzadu vidíme svítilny z Fordu Capri a dlouhatánská kapota v kombinaci se zádí ve stylu shooting brake dává vozu zdánlivě povědomou, leč nezaměnitelnou siluetu.
Překvapivě jezdí na poměrně skromných 15palcových kolech Centerline obutých do pneumatik s vysokým profilem, za kterými se ukrývají kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech. Vůz je ve vynikajícím stavu a ani po letech nevykazuje známky koroze.
Interiér působí překvapivě civilizovaným dojmem. Najdou se tu dvě pohodlná sedadla, mohutný středový tunel s voličem automatické převodovky a překvapivě precizně vyvedené čalounění. Jelikož je vpředu ohromný motor a uprostřed vozu pouze dvě sedadla, zbylo dost místa pro prostorný zavazadelník, který je rovněž pokryt čalouněním.
Interiér působí překvapivě civilizovaně a vzadu najdeme štědrý zavazadlový prostor. Všimněte si nespočtu spínačů na středovém tunelu nutných k probuzení této bestie.
Tříramenný volant s dřevěným věncem nese iniciály svého tvůrce, za ním vidíme analogový rychloměr a otáčkoměr, mimo dohled je u sloupku řízení ukryt ukazatel tlaku paliva. Na středovém tunelu se nachází nespočet spínačů nutných pro startovací proceduru vedoucí k probuzení monstra dřímajícího pod kapotou.
Přestože letecký motor Merlin pochází ze 40. let minulého století a jeho kořeny dokonce sahají o dekádu dále do minulosti, má dnes už zcela běžné chlazení pomocí kapaliny. Má se za to, že impozantní agregát dává při atmosférickém plnění výkon přes 750 koní, avšak sám Dodd kdysi v rozhovoru pro časopis EVO uváděl dokonce 950 koní a přes 1 000 Nm.
Tato v každém případě ohromná síla putuje na zadní kola přes 3stupňovou měničovou převodovku z dílen General Motors, díky čemuž se při letištních testech v roce 1973 vůz rozjel až na 183 mil za hodinu (cca 293 km/h).
Původní konstrukce vozu nevydržela námahu sebe sama, a tak John Dodd nechal před lety postavit nový podvozek na zakázku s vysoce odolnými tlumiči a zadní nápravou s vinutými pružinami od firmy Currie, která dodává odolné díly pro nákladní a užitková vozidla.
John Dodd zemřel v roce 2022 v úctyhodném věku 90 let. Vůz poté šel do dražby. Jde o opravdu impozantní kus techniky, a byť je vůz nesmírně hlučný a vlastně i trochu ošklivý, s leteckým motorem z válečné éry je také nesmírně charismatický. Je to ultimativní oslava výkonu a rychlosti a toho, že všechno je možné. Vůz nakonec změnil majitele za 72 500 liber (cca 1 960 000 Kč).