Článek
Jaguar XJ-S, později XJS, byl ve své době oblíbený a vznešený grand tourer. Že si našel spoustu příznivců, dokazuje produkce trvající přes dvacet let (1975–1996). Britský konstruktér Paul Bailey v něm však viděl víc než jen grand tourer – věřil, že vůz má potenciál stát se plnohodnotným sporťákem.
Bailey měl dobrý základ díky své praxi v leteckém průmyslu, s auty se blíže seznámil během svého působení u Glenfrome engineering. Firma prováděla zakázkové přestavby – šlo o čtyřdveřové či dokonce kabrio verze první generace Range Roveru, případně prodloužení rozvoru pro samotné XJ-S.
Zakázková přestavba na typ Monaco od PBB Design vznikla jako způsob, jak odhalit skrytý potenciál nonšalantního grand toureru jménem XJ-S
Začátkem 90. let Bailey v Bristolu zakládá firmu PBB Design, která vozům XJ-S propůjčovala nejen nový vzhled, ale především charakter. Jeho XJ-S „Monaco“ mělo mnohem zaoblenější čumák, oválnou masku chladiče a výrazně širší blatníky, do kterých se musela vtěsnat větší kola obutá do širších pneumatik.
Sklolaminátové panely byly natolik chytře navrženy, že nebylo potřeba zasahovat do původní konstrukce XJ-S. Bylo jen zapotřebí nové uchycení kapoty, neboť ta byla od té původní diametrálně odlišná.
Tento konkrétní kus je kromě karoserie výjimečný zejména motorem. Pod kapotou bije 6,0l V12 z vrcholného modelu XJR-S, díky čemuž jde o jedinečný exemplář
Bailey si za svou práci nechal velmi dobře zaplatit, jen samotný bodykit bez započítání úprav podvozku či motoru vyšel tehdy na 24 500 liber – nezapomínejme, že libra tehdy byla lehce přes 50 Kč, takže v dnešních penězích by jen bodykit vyšel na více než 1 200 000 Kč.
Není tedy divu, že šlo o exkluzivní záležitost – má se za to, že vzniklo cca 12 vozů, přesně se to však neví. Údajně vzniklo kromě kupé i pár exemplářů ve verzi kabrio a kromě vrcholných dvanáctiválcových XJ-S se konverze dočkalo i pár šestiválců. Jedním ze zákazníků byl i brunejský sultán, který si koupil hned první dva kusy.
Firma PBB Design bohužel zavřela krám v roce 2001, kdy Paul Bailey prodělal infarkt, načež odešel do zasloužené penze a většinu majetku firmy včetně forem na výrobu sklolaminátových dílů prodal jedné strojírenské firmě z Texasu
Tento konkrétní exemplář začal svůj život v roce 1991 jako úplně první Monaco – šlo totiž o prototyp, který sloužil hlavně k propagačním a předváděcím účelům a objevil se i v několika významných časopisech té doby, jako je například EVO nebo Performance Car.
První majitel byl údajně Skot pracující v petrochemickém průmyslu, druhý majitel pochází z anglického Buckinghamshiru a vůz od roku 2001 vlastní – tedy prozatím. Krátce po koupi se obrátil na firmu Hyper Engineering, která se specializuje na úpravy britských sportovních vozů, zejména těch pocházejících z Coventry.
Zadání znělo jasně – zachovat charakter auta tak, jak je, ale zvýšit výkon, aby vůz udržel tempo se soudobými sportovními vozy. Lidé z Hyper Engineering překvapivě dospěli k závěru, že nejjednodušší bude jednoduše demontovat díly z Jaguaru XJ-S Monaco a aplikovat je na již existující nejsilnější verzi Jaguaru XJ-S, označovanou jako XJR-S.
Ta totiž měla oproti 5,3l V12 ve standardním XJ-S výkonnější 6,0l motor, který dával na svou dobu slušných 320 koní a točivý moment 490 Nm. Podvozek se dočkal naladění od profiků z Tom Walkinshaw Racing, došlo i na nové tlumiče Bilstein vpředu i vzadu. V kombinaci s agresivnějším bodykitem tak jde dost možná o ultimativní iteraci typu XJ-S.
Vrcholný Jaguar XJR-S je dnes už sám o sobě rarita, ovšem v této konverzi na model Monaco jde podle všeho o jediný vůz svého druhu. V kombinaci s pozoruhodným příběhem a nájezdem pouhých 59 295 mil (cca 94 000 km) jde ze sběratelského hlediska o nesmírně lákavou příležitost. Odhadovaná cena je 18 až 24 tisíc liber (486 000 až 648 000 Kč).