Článek
I přesto že nejde o ryzí „muscle car“, je Chevrolet Bel Air nepochybně americkou klasikou. Tento typ se vyráběl v celkem osmi generacích, přičemž největšímu uznání se patrně těší první (vyráběná v letech 1949–1954) a druhá (1954–1957).
Chevrolet Bel Air Station Wagon už ve své době nabízel praktické dvoudílné otevírání víka zavazadlového prostoru
Málokdo však ví, že právě tyto dvě generace se prodávaly také ve verzi Station Wagon neboli kombi, jak bychom řekli u nás v Evropě. Přirozeně se dělaly i verze sedan a kupé, kabriolet se kupodivu vyráběl jak s plátěnou skládací, tak pevnou odnímatelnou střechou, takzvaným „hard topem“.
Čas ukázal, že právě varianta Station Wagon by mohla dnes být z hlediska investice tou nejlákavější, paradoxně proto, že patří k těm nejvzácnějším. Tento konkrétní vůz je obzvlášť zajímavý ze dvou důvodů. Tím prvním je fakt, že jej pohání osmiválec o objemu 327 kubických palců (na litry circa 5,4 litru) z novějších generací, tím druhým je jeden z jeho předešlých majitelů, jakýsi Bruce Willis.
Ano, opravdu jde o toho Bruce Willise, kterého všichni známe z filmového plátna – konkrétně z filmů jako Smrtonosná past, Poslední skaut, Armageddon, Pulp Fiction, Pátý Element nebo Šestý smysl a mihnul se i v trilogii Expendables: Postradatelní.
Vůz není speciální jen jedním z předešlých majitelů – původní motor byl nahrazen 5,4l osmiválcem s čtyřkomorovým karburátorem Holley
Vůz je v kombinaci modré barvy Cashmere Blue a bílé India Ivory, k zajímavostem tohoto modelu patří třeba zaoblené čelní okno (svého času dost nákladná vychytávka) nebo třeba na padesátá léta minulého století pokrokové dvoudílné otevírání víka zavazadlového prostoru. Jelikož se původní disky bohužel nedochovaly, jezdí vůz na 15palcových kolech Cragar obutých do pneumatik Goodyear Eagle GT.
O skvělé přenesení v čase se postará i interiér – pro Spojené státy padesátých let jsou místo konvenčních jednotlivých sedadel poměrně typické lavice potažené vinylem v kombinaci bledě modré a béžové barvy. K dalším vylepšením patří například moderní zakázková audiosoustava a klimatizace.
Před sedadlem řidiče vidíme tříramenný volant s chromovanými prvky, za kterým se v charakteristicky tvarované kapličce přístrojů nachází zakřivený horizontální rychloměr cejchovaný do 110 mil za hodinu (cca 180 km/h), ukazatel teploty chladicí kapaliny a přirozeně i paliva. Z čistě praktických důvodů pak byly tyto přístroje doplněny ještě o ukazatel tlaku oleje a elektrického proudu od firmy Stewart-Warner.
V úvodu jsme si zmínili, že jednou ze zajímavostí vozu je mimo jiné motor. Druhá generace typu Bel Air se totiž dodávala buďto s řadovými šestiválci Thriftmaster a Blue Flame o objemu 3,5, respektive 3,9 litru, osmiválec pak zastupovaly jednotky „small-block“ o objemu 265 a 283 kubických palců (4,3 a 4,6 litru).
V tomto případě však došlo na úpravu na větší agregát o objemu 327 kubických palců (5,4 litru) s čtyřkomorovým karburátorem od renomované firmy Holley. Kromě toho motor dostal ještě hliníkové sací potrubí a elektronické zapalování MSD.
Vůz se nakonec začátkem prosince vydražil za částku 64 555 dolarů (1,6 milionu Kč). Pravda, za bezmála 70 let starý kombík se to může zdát hodně, ale za starou dobrou klasiku, navíc po slavném herci, jde vlastně o poměrně adekvátní sumu. Co myslíte?