Článek
Staré Mercedesy zkrátka mají něco do sebe. Velký podíl na tom má jejich jednoduchá, a přesto nesmírně robustní a bytelná konstrukce v kombinaci s neprůstřelnou technikou – a platí to i v případě jejich autobusů.
Mercedes autobusy stále vyrábí a patrně už jsou pohodlnější i sofistikovanější, leč trochu postrádají charisma těch klasických modelů.
Tento Mercedes 0321 H z roku 1961 kdysi vozil švýcarské hokejisty, potom byl přepraven do zámoří a přestaven na rekreační a obytný vůz
Skvělým příkladem je třeba typ 0321 H z roku 1961. Ten byl poprvé uveden na trh v roce 1954 a v mannheimské továrně se vyráběl až do roku 1964. Tahle poctivá strojovna se kromě stále plně funkčních předních i zadních vstupních dveří může pochlubit celkem dvanácti střešními okny, doplněnými o střešní ventilaci vpředu a vzadu, která v tomto případě suplovala klimatizaci – ačkoliv moderní „klima“ byla dodatečně namontována.
O pohon se tu stará nesmrtelný 5,7l naftový řadový šestiválec s atmosférickým plněním uložený vzadu, který roztáčí zadní kola přes pětistupňovou manuální převodovku.
Ukazatel kilometrů ukazuje nějakých 288 tisíc kilometrů, takže je vlastně tak akorát zajetý – je však dost dobře možné, že má „v nohách“ i o něco více, prodejce totiž uvádí, že skutečný nájezd je neznámý.
Kompletní historie vozu zdokumentována bohužel není, je však doložitelné, že svého času vozil na zápasy blíže nespecifikovaný hokejový tým ze Švýcarska. K vozu jsou navíc dodnes originální příručky od výrobce.
Po ukončení své aktivní služby byl autobus převezen za Velkou louži do státu Massachusetts, kde si jej dřívější majitel a nadšenec do obytných vozů upravil k obrazu svému.
Po vizuální stránce byl vůz přelakován v retro barevné kombinaci červené a béžové barvy a dostal novou sadu 20palcových ocelových kol. Uvnitř vidíme převážně vinylové čalounění sladěné s barvou exteriéru a z dnešního pohledu až obdivuhodně zachovalý interiér včetně kabiny řidiče s tříramenným volantem, analogovými přístroji a klasickým rádiem Blaupunkt.
Interiér na cestách poskytne pohodlné (a nostalgické) posezení až pro sedm osob včetně řidiče, vzadu pak vidíme dvě rozkládací pohovky a jednu samostatnou postel, takže když na to přijde, tak přibližně 4 až 5 osob se tu i vyspí. V zadní části nechybí spousta chytře řešených skříněk a úložných prostorů, třeba pro ložní prádlo a podobně.
Úplně vzadu je vidět umyvadlo s tekoucí vodou , vedle kterého je pak dveřmi oddělená malá místnost ukrývající chemickou toaletu.
A cena takového vozu není nejnižší. Tato pojízdná nostalgie v internetové aukci dlouho držela nejvyšší nabídku okolo 50 tisíc dolarů, tedy něco přes jeden milion korun. Což by ještě člověk vzhledem k historické hodnotě pochopil.
Ovšem jak se aukce blížila ke konci, překročily nejvyšší nabídky nejprve šedesát, a poté sedmdesát tisíc dolarů – konečná nejvyšší nabídka se pak zastavila až na částce 75 321 dolarů (bezmála 1,9 milionu korun).
Pravda, za „starý autobus“ se to zdá být hodně, ale za stroj času je to skoro adekvátní cena. Na druhou stranu už se to nebezpečně blíží ceně zbrusu nového Mercedesu, jako je například SUV EQC.