Článek
Ferrari Enzo Ferrari je potomkem slavného rodu. Po typech GTO, F40 a F50 je obtížné odolat tíze očekávání odborné i laické veřejnosti, ale „Enzo“ odolalo se ctí. A to i navzdory tomu, že k jeho tehdejším konkurentům patřilo třeba Porsche Carrera GT nebo Pagani Zonda.
Pojízdný pomník zakladatele Enza Ferrariho nemohl být jen dobrý. Musel být „eccellente“, jak by řekli Italové. Naštěstí vývoj probíhal v době, kdy Scuderia Ferrari prožívala zlaté období – období dominance, kdy Michael Schumacher sbíral jedno vítězství za druhým.
Pohled na „nerozbalený“ interiér Ferrari Enzo už je v dnešní době vzácný úkaz. Tento kus je ze všech exemplářů na světě dost možná nejblíže novému autu.
Vůz se poprvé představil na pařížském autosalonu v roce 2002, pod karoserií z pera japonského návrháře Kena Okuyamy se ukrýval fantastický dvanáctiválec F140B o objemu 6 litrů. Jeho 660 koní patřilo ve své době k naprosté špičce, navíc s atmosférickým plněním. Síla putovala na zadní kola přes 6stupňový robotizovaný manuál.
Dle zavedených zvyklostí v Maranellu bylo vyrobeno jen 399 vozů, nakonec jich ale vzniklo 400 – onen poslední kus byl darován papeži Janu Pavlu II. Exkluzivní byly i použité technologie – šasi bylo z karbonu vyztuženého „včelími plástvemi“ z nomexu a vážilo jen 91 kg. Motor používal titanové ojnice a teleskopické sací potrubí pro zlepšení točivého momentu v nízkých otáčkách.
Šestilitrový vidlicový dvanáctiválec ve své době patřil ke špičce. Bez pomoci přeplňování nebo hybridu ze sebe vydal až 660 koní výkonu.
Nejčastější barvou byl pochopitelně lak Rosso Corsa (ten neslo cca 70 % vozů). Ojedinělou barvu Argento Nürburgring, kterou má i náš konkrétní exemplář, dostalo pouhých 9 vozů.
Šasi 132662 drtivou většinu svého života strávilo v klimatizované a odvlhčené garáži, a dokonce nebylo ani nikdy přihlášeno k silničnímu provozu. Je tedy prakticky ve stavu nového vozu a za více než 20 let své existence má „nalítáno“ pouhých 227 kilometrů.
Kromě vskutku směšného nájezdu je drtivá většina ochranných obalů netknutá, a to včetně plastů na prazích dveří, ochranné pásky okolo zapalovací skříňky, z továrny tu zůstaly dokonce i plasty zakrývající brzdový a plynový pedál. Součástí vybavení vozu jsou původní manuály k obsluze a brožury, plachta a kufříky, které jsou dokonce ještě v původním obalu.
Ferrari Enzo je zaklínadlo, na které každý sběratel velmi dobře slyší, navíc exemplář s takto nicotným nájezdem je dnes opravdovou raritou. A není to jen nájezdem – kromě vzácné specifikace ve stříbrné Nürburgring se má za to, že jde o poslední „nerozbalený“ exemplář Ferrari Enzo na světě! Odhad ceny aukční síň sděluje jen na vyžádání.