Článek
Odemknete klíčkem. Nasednete a před vámi je vlastně relativně velký volant s dřevěným věncem. V interiéru nejsou žádné měkké plasty, obrazovka infotainmentu nebo vyhřívaná sedadla. Vložíte klíček do zapalování, otočíte do první polohy – palivové pumpy začnou kvílet. Pak vyšlápnete spojku, otočíte do další polohy a rozpoutáte hromobití.
Moderní podvozek, brzdy s posilovačem a široké pneumatiky Toyo se starají o to, aby tento černý zázrak neztrácel pevnou půdu „pod nohama“ ani v zatáčkách
Když pak „zatúrujete“, celé auto se začne otřásat – jako kdyby všechna ta síla chtěla zpod kapoty ven. Je to něco, co umí jen silné vidlicové osmiválce, protože jsou – třeba na rozdíl od sametově hladkých řadových šestiválců – již ze své podstaty „nevyvážené“. Ale tohle všechno autu dává nepopiratelný charakter.
Možná proto se tolik lidí se ve světě snaží omlazovat (nejen) americké bouráky ze šedesátých let pomocí tzv. restomodů – Dodge Charger nevyjímaje. Tento konkrétní by mohl být jedním z dost možná nejžádanějších kousků – pod tou dokonale zrenovovanou karoserií se totiž ukrývá moderní technika, v čemž vlastně spočívá krása a smysl restomodů.
Tento konkrétní vůz je v klasické černé barvě Jet Black s decentními, ale pro Charger poměrně charakteristickými pruhy na zádi v šedé barvě. Bližší pohled ovšem odhaluje nějaký ten vliv moderní doby – jsou zde velká (a na rozdíl od těch původních i lehká) kovaná kola od firmy Savini o průměru dvacet palců, zpoza kterých prosvítají moderní (a na rozdíl od těch originálních funkční) kotoučové brzdy Wilwood s posilovačem na všech čtyřech kolech. Tohle začíná vypadat zajímavě!
6,4l osmiválec Hemi z Dodge Chargeru modelového roku 2014 nabízí výkon necelých 500 koní. Řadí se šestistupňovým manuálem Tremec
Nebudeme to protahovat – pod přední kapotou se ukrývá poctivý 6,4litrový osmiválec Hemi o výkonu bezmála 500 koní. Síla putuje jak jinak než na zadní kola přes (jak jinak) šestistupňový manuál Tremec. Motor pochází z moderního Dodge Challengeru, modelový rok 2014.
Posadit auto na nová kola je sice hezká myšlenka, stejně jako použít účinné moderní brzdy. Bez pořádných pneumatik by to však bylo k ničemu – v tomto případě se jedná o „profláknuté“ obutí Toyo Proxes R888. Nízkoprofilové dvacetipalcové pneumatiky pak mají rozměr 235/45 vpředu, respektive široké „papuče“ 285/40 vzadu.
Řada změn se odehrála také v interiéru, působí však spíš klasickým dojmem. Ovšem pozor, i přesto má okna i sedadla v elektrice!
Zajímavé je, že ten, kdo tuto stavbu dělal, si dal vážně záležet. Kromě všemožné moderní techniky tu je navíc kompletně nový podvozek, ba dokonce i část konstrukce. V prvé řadě je tu nově navařený přední pomocný rám pro zvýšení torzní tuhosti, dále nesmíme opomenout nové zavěšení Magnum Force se čtyřprvkovou zadní nápravou, která nahradila původní torzní příčku z „prehistorických“ let.
Pro příjemnější každodenní soužití je tu také nově nainstalovaná moderní klimatizace, kvalitní stereo se subwooferem a posilovač řízení. Jinými slovy – tohle klasické auto bylo zrenovováno za účelem stát se naprosto úžasným „daily“ autem pro nadšeného autíčkáře. Zejména v USA, kde se tolik neřeší ceny benzinu.
Dvacetipalcová kola Savini s útlými paprsky nemusí být vkusem každého, tady však překvapivě fungují. Za lehkými ráfky se ukrývá moderní brzdový systém od renomované firmy Wilwood
Několika málo úpravami prošel také interiér. Vidíme tu moderní kožená sedadla, která rovněž daroval moderní Challenger, stejně jako středový tunel společně s řadicí pákou ve tvaru rukojeti pistole. Dominantou kabiny je pak – kromě ohromného randálu zpod kapoty – tříramenný volant Mopar s dřevěným věncem. A nenechte se zmást zdánlivě klasickým nebo chcete-li zastaralým interiérem – okna i sedadla jsou v elektrice!
Zpoza staromódního volantu prosvítá otáčkoměr cejchovaný do 8 tisíc otáček s dalšími ukazateli, jako je teplota vody nebo oleje a tak dále. Vůz do přestavby najezdil 2 400 kilometrů, kolik měl „na hrbu“ před modernizací známo není.
Bystrý čtenář už se jistě ptá: „Za kolik je teda na prodej?“. Jenže to je právě to – už není, po tomto krasavci se jen zaprášilo. Ale jen pro zajímavost, dosavadní a nový majitel si „podali ruce“ za 163 tisíc dolarů, tedy 3,7 milionu korun, což je mnohem víc, než kolik dáte za nový Challenger, případně Charger.