Článek
Třída SL je jedním z nejikoničtějších modelů automobilky Mercedes-Benz a po třídě S je také jedním z těch nejdéle vyráběných. Vůz, který designově ve velkém vycházel z tehdejších sportovních prototypů, které brázdily světové závodní okruhy, začal být po letech jedním z nejdůležitějších silničních sportovních vozů. Částečně si to vysloužil ikonickými „racčími dveřmi“ a částečně to bylo dáno i tím, že svého času šlo o nejrychlejší silniční vůz.
Mercedes-Benz 300 SL vycházel z typu W194, což bylo de facto závodní auto
Málo se ví, že typ 300 SL byl významný i z finančního hlediska, neboť zachránil svoji automobilku před krachem. Po skončení druhé světové války totiž začal zájem o luxusní vozy upadat, a tak automobilka potřebovala něco nového a svěžího, co by zpestřilo stuttgartský vozový park a opět v lidech probudilo zájem o vozy prestižních značek.
Typ 300 SL tedy v podstatě „musel“ být výjimečný. Po válce lidé měli jiné priority a drahá auta nepotřebovali – v Mercedesu tedy museli vymyslet, jak to udělat, aby lidé takové vozy naopak chtěli. Maximální rychlost 250 km/h byla v padesátých letech velmi pádným argumentem. Připočtěme si k tomu závodní rodokmen a zkušenosti z těch nejnáročnějších tratích světa, jako byly Nordschleife, Le Mans nebo náročný distanční závod Carrera Panamericana, a je zřejmé, že koupě vozu Mercedes-Benz 300 SL nebyly vyhozené peníze.
Tento konkrétní vůz s číslem šasi 5500332 je ve skutečnosti poměrně výjimečný i na poměry legendární 300 SL. Standardně se typ 300 SL dělal s klasickou ocelovou karoserií – bylo však možné si připlatit za hliníkovou slitinu. Vzhledem k tučné přirážce za lehčí karoserii však vzniklo okolo 1 400 „ocelových“ kusů a pouhých 24 odlehčených kusů, přičemž tohle je v pořadí třináctý z nich.
Vůz se dochoval v naprosto úžasném stavu, a to jako zvenku, tak i uvnitř
Další výjimečností je motor. Pod jeho kapotou sice přede fantastický 3,0l řadový šestiválec jako u ostatních exemplářů, jde však o jeden z mála, kterému se dodnes dochoval jeho původní motor – výrobní čísla sedí.
Vůz je v klasické šedé metalíze, která k autu neodmyslitelně patří, byť vypadá úchvatně i v černé. Uvnitř se skrývá krásně zachovalé čalounění kombinující modrý vinyl a látkové kárované sedačky, no prostě radost pohledět. Jsou tu však přídavná (tovární) vylepšení, která vůz dělají ještě více žádoucím – jmenovitě například vylepšená zadní náprava z verze Roadster, rychloměr cejchovaný až do 270 km/h a rádio Becker.
Je jen málo exemplářů 300 SL, u kterých se dochoval jejich původní motor – v tomto případě výrobní čísla sedí!
Vzhledem k věku vozu je zřejmé, že prošel renovací. První větší přišla v roce 1975 – tehdy vůz koupil jistý Jack F. Biran Jr. z amerického Texasu a téměř ihned po koupi nechal vůz opravit specialisty z firmy Paul Russell and Company z Massachusetts.
Odborníci věc nebrali na lehkou váhu, a tak si dali opravdu na čas – renovace zabrala celé čtyři roky. Když byl vůz v roce 1979 opět provozuschopný, byl tehdejší majitel lehčí o těžko uvěřitelných 45 tisíc dolarů, což by dnes odpovídalo přibližně částce 172 tisíc dolarů, tedy téměř 3,7 milionu korun.
Mezi zasvěcenými je známá věc, že „slitinové“ exempláře prodělaly v průběhu let rozsáhlé opravy karoserie (či její úplnou výměnu) – hliník zkrátka hůře odolával zubu času než ocel, s většinou vozů s lehčí karoserií se navíc v 50. a 60. letech závodilo. Je tedy jen těžko uvěřitelné, že tento konkrétní kus prodělal jen relativně nepatrné opravy v motorovém prostoru, zejména tam, kde hliník navazuje na ocelový rám.
Od majitele z Texasu nakonec auto koupil Hyatt Cheek, vášnivý sběratel a prezident asociace Gullwing Group, neziskové organizace sjednocující majitele vozů 300 SL po celém světě – v jeho vlastnictví vůz vydržel celých 32 let.
Aktuálně je na prodej s (odhadovanou) cenou 7 až 9 milionů dolarů, tedy zhruba 150 až 192 milionů Kč. Pro sběratele je to výjimečná příležitost, neboť takto krásně zachovalých kusů, natož v žádané verzi kupé a s hliníkovou karoserií, se do dnešních dnů dochovalo žalostně málo.