Kombík na zakázku: Maserati Bellagio je praktická verze Quattroporte, která vznikla jen ve 4 kusech

Může být vůz s karoserií kombi klasikou? Pokud jde o Maserati s neodolatelným atmosférickým osmiválcem, tak rozhodně. No jo, jenže Maserati se přece v kombíku nedělají! Nebo…?

Ano, dělají, má-li co k tomu říct prominentní italská karosárna Touring. Tato společnost se sídlem v Miláně má tradici už od roku 1926 a v relativně nedávné minulosti, někdy v roce 2009, vypustila do světa velmi půvabný „kombík“ jménem Bellagio. Potíž je v tom, že tato specialita kombinující v sobě eleganci typu Quattroporte, italský šarm, praktičnost a charakterní projev atmosférického osmiválce vznikla v počtu pouhopouhých čtyř exemplářů.

Zajímavé je, že i tato mladá klasika se může pochlubit malým příběhem. Tento konkrétní vůz, který dnes patří k jedněm z nejexkluzivnějších moderních Maserati, si nechal na zakázku vyrobit Dr. Carlo Bonomi, svého času šéf značky Ducati. Vůz používal převážně k rodinným cestám, například při vyjížďkách s vnoučaty a podobně.

Bonomi byl ale fajnšmekr, a tak využil svého vlivu a nechal si své „Quattroporte kombi“ mírně upravit, takže má některé estetické a dokonce i některé mechanické prvky z pozdějších verzí modelu, prvky, které se do sériových vozů dostaly až v roce 2010 – o těch si ale povíme na konci článku. Carlo Bonomi shodou okolností zemřel letos v srpnu.

Karosárně Touring se nelze divit, že jako základ zvolila vůz Maserati Quattroporte. V historii už pátá generace tohoto modelu – tentokrát s označením M139 – se představila světu v roce 2004 a tehdy měla být jednou z mnoha luxusních sportovních limuzín. Což se Maserati jako jednomu z mála výrobců opravdu povedlo.

„Limuzína s duší sportovního auta“, jak vozu tehdy říkalo Maserati, těžila zejména ze svého srdce. Tím byl 4,2l (později dokonce 4,7l) vidlicový osmiválec s naprosto fenomenálním zvukem, který byl doplněn o sekvenční automatickou převodovku inspirovanou světem Formule 1.

Motor na svou dobu disponoval vynikajícím specifickým výkonem bezmála 100 koní na litr a jeho 400 koní přicházelo v 7 200 otáčkách za minutu – to byly tehdy hodnoty opravdu vyhrazené sportovním autům. Díky silnému motoru odpovídala sportovním autům i dynamika, sprint z klidu na stovku trval 5,2 sekundy, maximálka byla 275 km/h – což jsou hodnoty srovnatelné s takovým BMW M3 E46.

Zajímavé je, že auto se jako sporťák nechovalo jen v přímce, ale i v zatáčkách a svoji hmotnost přes 1 900 kg tedy maskovalo naprosto brilantně. Motor měl dokonce mazání se suchou vanou, což ušetřilo drahocenné kilogramy na přední nápravě, a vůz tak měl téměř perfektní rozložení hmoty mezi nápravami – ve skutečnosti však měla nepatrně navrch ta zadní.

Byť jde o kus vyrobený v roce 2009, tak esteticky vychází z Quattroporte modelového roku 2010 (což lze poznat třeba dle zadních svítilen), kupodivu se mu ale vyhnula nepovedená převodovka DuoSelect a řadí tu vynikající skříň z dílen ZF, kterou používaly pozdější sériové verze modelu.

Vůz je v působivé zelené metalíze Forest Green a jezdí na 19palcových kolech Borani Bimetal. Lak karoserie je doplněn kontrastními ručně malovanými pruhy, což podtrhuje celkový pocit exkluzivity. Uvnitř vidíme světlou kůži doplněnou o ručně vykládané dřevěné obložení.

Vůz má pečlivě zdokumentovanou servisní historii a je ve skvělém stavu – dosavadní majitel jej koupil v roce 2013 a od té doby se s ním jezdilo jen velmi zřídka. Z tohoto období tu máme servisní záznamy ve švýcarském dealerství italských vozů Rosso Corsa.

Odborníky z Rosso Corsa vůz navštívil při nájezdu 28 850 km ještě s předešlým majitelem, poté 34 271 a potom při stavu 38 565 km. Nyní má 42 026 kilometrů a majitele změnil za 161 tisíc eur (4 miliony korun).