Článek
Nissan GT-R je asi jedna z nejsnazších cest, jak se dostat do ligy výjimečných. Když byla v roce 2007 představena produkční verze, nabízelo GT-R výkony srovnatelné se soudobým Porsche 911 Turbo generace 997 (a v řadě ohledů i lepší).
Už při představení GT-R těžko hledalo konkurenci. Díky postupnému vylepšování pak šly jeho výkony ještě více nahoru
Přitom tento „lidový supersport“ tehdy nestál ani tolik, co základní model Porsche 911 Carrera. Zrychlení z klidu na stovku za 3,5 sekundy a maximální rychlosti 310 km/h tedy vzhledem k ceně zněly hodně lákavě.
Tento Nissan GT-R, jehož majitelem byl jakýsi Sebastian Vettel, je verze z roku 2012, tedy po prvním faceliftu. Výkon se tehdy zvýšil na 530 koní a zrychlení na stovku se zkrátilo na pouhých 2,8 sekundy.
Zda si Vettel vůz koupil, nebo jej, tehdy coby jezdec stáje Red Bull, obdržel darem od tehdejšího sponzora Infiniti, prodejce neuvádí. Ani zdaleka však nejde o jediný super sporťák, který v uplynulých letech zdobil jeho garáž – Vettel v ní parkoval třeba Ferrari Enzo nebo Mercedes SL65 AMG Black Series.
Vzpomínáte? GT-R šlo doma v Japonsku do prodeje už v roce 2007, krátce nato následovaly Spojené státy. Do Evropy se tento šinkanzen dostal až v březnu 2009
Vettel patrně neměl příliš čas na to, aby objevoval bezbřehé limity tohoto kladiva na supersporty. Což není překvapením vzhledem k tomu, že v práci řídil auto, které na okruhu zvládá dvojnásobné přetížení, jakkoli jsou výkony GT-R působivé a na běžné silnici prakticky nevyužitelné.
Vést debaty o stavu auta jako třeba zda byl někdy měněn olej v převodovce, v jakém stavu jsou brzdy nebo zda dvě turbodmychadla dávají plný tlak, jsou zbytečné – jednak proto, že bylo v prvotřídní péči profesionálního závodníka, a také proto, že díky nesmyslnému nájezdu je jako nové.
Motor označovaný jako VR38 DETT sice nevynikal charakterem, nelze mu však upřít, že šlo o terminátor mezi motory. Nedostatek charakteru pak řada majitelů řešila laděným výfukem
Tento konkrétní kus je v metalické černé, která tehdy v katalogu nesla jméno „Super Black“, a je pravda, že na ostře řezaných tvarech Nissanu GT-R vždy fungovala dobře.
Vůz jezdí na 20palcových kovaných kolech od firmy Rays s šesti paprsky, která se původně objevila na verzi Spec-V v roce 2009. Po výše zmíněném faceliftu však byla tatáž kola poznávacím znakem nejvytříbenější verze klasického GT-R, takzvané Black Edition.
GT-R nabízelo vynikající, leč nepatrně vyšší pozici za volantem, sedadlům Recaro se však nedalo nic vytknout. Snad jen dvouspojková převodovka při jízdě po městě trochu cukala, což později vyřešila aktualizace softwaru
Za černě lakovanými a nesmírně lehkými disky se stříbrným límcem se pak ukrývají masivní 390mm brzdové kotouče vpředu a 381mm vzadu s oranžově lakovanými brzdiči. Zajímavostí je, že GT-R navzdory své hmotnosti přes 1 700 kg nemělo karbon-keramické brzdy – těch se z výroby později dočkaly až vrcholné verze Track Pack a Nismo.
Výbava interiéru je poměrně klasické GT-R – vidíme tu tříramenný volant s pádly pod volantem potaženými kůží, středový panel s přepínáním jízdních režimů, vynikající anatomická sedadla Recaro a přirozeně i centrální displej se zobrazováním jízdních dat navržený tvůrci hry Gran Turismo.
Vůz je aktuálně k vidění v německém městě Pleidelsheim v autosalonu firmy Mechatronik, prodejce si za něj žádá 250 tisíc eur (6,25 milionu Kč) bez daně, a dle dostupných informací je vůz stále na prodej, byť se tu objevil ještě před koncem roku 2022.
Čtvrt milionu eur je sice spousta peněz i na GT-R. Pravdou však je, že vzhledem k nadčasovosti vozu a slavnému původnímu majiteli už tento exemplář na ceně ztrácet nebude.