Článek
Cizeta. Pod relativně nicneříkajícím jménem se skrývá supersport z počátku 90. let, který měl opravdu velkou šanci narušit takzvaný „status quo“, tedy úspěšně vyzvat konkurenci pyšnící se zavedenými jmény a vytřít s ní podlahu. Tak proč to nakonec neklaplo?
Cizeta V16T rozhodně měla potenciál na to, aby rozdrtila konkurenci. Na stovku i přes hmotnost 1 700 kg dosprintovala za čtyři sekundy, maximálka byla vynikajících 330 km/h
Jistý Claudio Zampoli, svého času testovací jezdec a inženýr u Lamborghini, se v 80. letech přemístil z Itálie do amerického Los Angeles, kde si otevřel servis pro exotická auta – avšak Zampoli se nikdy nevzdal svého snu, a sice postavit své vlastní superauto. Osud tomu chtěl, aby do této jeho dílny jednou zavítal také hudební producent a automobilový nadšenec Giorgio Moroder.
Zampoli chtěl auto, které nepůjde přehlédnout – vizuálně ani technicky. Správnou cestou podle něj tedy byl motor V16. Ten vznikl spojením dvou V8 z Lamborghini Urraco – ty byly v tomto případě spojeny jednou klikovou hřídelí a tvořily jednotný blok, proto jde o V16 a nikoliv W16, jako tomu je například u Bugatti. Ono T na konci potom odkazuje na příčné uložení motoru (podélně jej vzhledem k rozměrům nebylo možné uložit, omezovalo by to prostor v kabině). Převodovka pro změnu byla uložena podélně, což při pohledu shora dohromady tvořilo jakési T, Zampoli posléze přiznal, že se tu nechal inspirovat slavným Lamborghini Miura.
Technika by tedy byla, ale co design? Vzhledem ke své historii měl Zampoli slušné kontakty, a tak vzal telefon a vytočil jistého Marcela Gandiniho – designéra, který navrhnul vozy jako Lancia Stratos, Lamborghini Countach nebo již zmíněnou Miuru. Gandini kupodivu Zampoliho nabídku nejen přijal – on ji dokonce uvítal, neboť s výsledným vzhledem Lamborghini Diablo nebyl zcela spokojen, protože vedení Lamborghini, kterým byl tehdy Chrysler, mu do návrhů hodně „kecalo“.
Ohromný napříč uložený šestilitrový šestnáctiválec vznikl spojením dvou motorů z Lamborghini Urraco, výkon byl na svou dobu fantastických 540 koní a 540 Nm. Pětistupňový manuál byl uložen podélně
Jakou roli ale v projektu hrál Moroder? Moroder, svého času vynikající hudební producent, skladatel a držitel několika cen Grammy nebo Oscar, měl projekt zafinancovat. Právě proto se Cizeta V16T ve skutečnosti zpočátku jmenovala „Cizeta–Moroder V16T“, neboť Moroder chtěl, aby se do učebnic dějepisu dostalo také jeho jméno. Rodiče projektu Cizeta, Zampoli a Moroder, se však krátce před spuštěním výroby nepohodli, a tak vůz nakonec nesl jen spřežku prvních dvou písmen Zampoliho jména, C a Z, což se v italštině vyslovuje „či–dzéta“.
Všeho všudy vzniklo nakonec pouhých deset kusů – částečně na to měla vliv komplikovaná konstrukce, částečně také poměrně neznámé jméno. Z těch deseti vozů jich bylo devět produkčních, nesoucích jméno Cizeta. Zbývá tedy jeden jediný prototyp, stále nesoucí původní jméno Cizeta–Moroder. A bystrý čtenář už jistě tuší, kam tohle povede…
Jedinečný předprodukční prototyp se kromě vizuálních rozdílů lišil také v interiéru
Ano, exemplář na fotografiích je momentálně na prodej. A právě tento vůz je onen zcela unikátní kus – předprodukční (avšak plně funkční) prototyp Cizeta–Moroder V16T. Šasi 001 se může pochlubit „hlavní rolí“ na ženevském i losangeleském autosalonu v roce 1989, kde byla nově zrozená automobilka představena – pro tyto příležitosti tehdy Moroder dokonce složil skladbu, příznačně pojmenovanou „A Car is Born“.
Tento perlově bílý exemplář se sytě červenou kůží se od produkčních vozů nepatrně lišil, a znalec jej tedy pozná na první pohled. K nejzásadnějším rozdílům Cizety–Moroder patří například: o poznání větší nasávací otvory na bocích, diagonálně dělená lišta bočních prahů, odlišný design blinkrů, mlhovek a vnějších zpětných zrcátek. Další zásadní změnou je interiér – volant, dveřní panely, přístrojová deska, dokonce i sedadla jsou zcela jiná.
Jako každý správný supersport 90. let i Cizeta měla „mrkačky“
Tento jedinečný kus si Giorgio Moroder dodnes ponechal – patrně jako naději pro částečný návrat investice – ve svém vlastnictví. Cizeta–Moroder však před pár lety potřebovala renovaci „jako koza drbání“. Moroder se obrátil s prosbou o radu na přítele a rovněž obrovského automobilového fandu, moderátora Jaye Lena. Leno doporučil specialistu Bruce Canepu z kalifornského Scotts Valley.
Zajímavé je, že kromě vykonání kompletní renovace Canepa zjistil, že je potřeba udělat pár konstrukčních modifikací – zejména zabránit hromadění nadměrného tepla v okolí palivových nádrží, což v krajním případě mohlo skončit i fatálně.
Cizeta–Moroder V16T nemá urozený závodní rodokmen, ani žádnou tradici. Přesto svého času měla obrovský potenciál a v dnešní době jde o jedno z nejunikátnějších superaut, která se nám dochovala – jde koneckonců o jeden z pouhé hrstky šestnáctiválcových poválečných vozů. Navíc jde o úplně první Cizetu, která kdy vznikla, a o jedinou, která se pyšní znakem Cizeta–Moroder.
Vzhledem k pozoruhodnému příběhu a významnému prvnímu majiteli je jen těžké si domýšlet, jakou by takový exemplář mohl mít hodnotu. Již tak velmi vzácné produkční Cizety mění majitele za necelých 20 milionů korun. V tomto případě bychom se nebáli odhadovat klidně i částku začínající trojkou. Pravda se ukáže na dražbě, která se koná 27. ledna ve Phoenixu v americké Arizoně.