Článek
S touto značkou už navždy bude spojováno jméno konstruktéra Hanse Ledwinky, který je považován za jednoho z nejvynalézavějších inženýrů své doby. Sluší se však říct, že ruku k dílu přiložil i jeho kolega Erich Überlacker a návrhář zepelínů Paul Jaray – společně pak tito pánové stvořili něco, nač můžeme být dodnes právem hrdí.
Vše začalo v roce 1934 modelem T 77. Právě Tatra 77, předchůdce vozu, který vidíme na fotografiích, byla historicky prvním automobilem zkonstruovaným s ohledem na aerodynamickou účinnost – dobová reklama tehdy dokonce mluvila o „automobilu budoucnosti“. Pokroková však nebyla pouze navenek, nýbrž i pod kapotáží.
Jako základ posloužilo páteřové šasi doplněné o podvozek s tehdy novátorským nezávislým odpružením. Třílitrový vzduchem chlazený osmiválec byl navíc nezvykle uložen vzadu a jako by to nestačilo, bylo při konstrukci celé řady komponentů – motoru, převodovky, podvozku a částečně i karoserie – využito tehdy revolučních hořčíkových slitin.
Úchvatně aerodynamický tvar vozu Tatra 87 nepřestává udivovat ani téměř 90 let od jeho představení, cestičku mu však vyšlapal jeho předchůdce, model T 77.
Výsledkem byla na tehdejší poměry skvělá hmotnost 1 700 kilogramů. Výkon motoru 60 koní byl relativně skromný, klíčovou však byl právě tvar vozu inspirovaný leteckým průmyslem – součinitel aerodynamického odporu 0,21 je na tehdejší dobu naprosto fantastická hodnota, kterou se dodnes podařilo jen málokomu překonat.
Tatra T 77 tak v porovnání se svými současníky potřebovala k dosažení určité rychlosti jen zhruba poloviční výkon, takže oněch 60 koňských sil jí v roce 1934 bohatě stačilo na pozoruhodnou rychlost 145 km/h (!). Ovšem její nástupce, kratší, lehčí a uhlazenější model T 87, uměl uhánět dokonce 160 km/h!
Třílitrový vzduchem chlazený V8 dokázal Tatru 87 rozpohybovat až na 160 km/h, němečtí důstojníci je tak rádi využívali k jízdě po Autobahnu. Právě ve vyšších rychlostech však tatry uměly být záludné, čímž vznikla přezdívka „tajná zbraň na Němce“.
Automobily značky Tatra tedy byly na svou dobu poměrně rychlé a překvapivě úsporné (spotřeba se pohybovala okolo 15 litrů na 100 km, u konkurence to byl minimálně dvojnásobek) a kromě toho byly zásluhou nezávislého zavěšení i nebývale pohodlné. Přesto umělo být jejich řízení poměrně záludné – zasvěcení si jistě vzpomenou na přezdívku „tajná zbraň na Němce“.
Zdroje tento přívlastek připisují jak staršímu modelu 77, tak i pozdější 87. Server Wikipedia však uvádí, že sám Fritz Todt, nacistický ministr zbrojního průmyslu a vysoce postavený důstojník neblaze proslulé Luftwaffe, v 30. letech minulého století prohlásil, že Tatra 87 je určena k jízdě po Autobahnu. A bylo to právě na německých dálnicích, kde vozy Tatra nacistům při cestování ve vysokých rychlostech nejednou ukázaly zuby.
Vůz se momentálně nachází ve stavu před renovací, poslední byla dokončena prakticky přesně před 20 lety. Tachometr ukazuje nájezd 88 865 km, který podle všeho odpovídá skutečnosti – což je vzhledem ke stáří vozu naprostá fantazie.
Kratší, lehčí a ne tak úplně bezpečnější T 87, jakou vidíme na fotografiích, převzala štafetu „tajné zbraně“ v roce 1936. Třílitrový osmiválec ji dokázal rozhýbat až na 160 km/h a vůz se prodával poměrně dobře do chvíle, než výrobu zastavila druhá světová válka. Po jejím skončení se výroba opět rozjela a má se za to, že do roku 1950 se stihlo vyrobit okolo tří tisíc vozů Tatra 87.
Jak už tomu tak u meziválečných automobilů bývá, velká část historie je opředena tajemstvím. Tento konkrétní vůz z roku 1946 s číslem šasi 69216 není výjimkou – první doložená dokumentace pochází až z roku 1983, kdy je evidován transport vozu z tehdejšího Československa do německého Mnichova, kde byl jeho majitelem jistý Hans Herr.
Dle doložené dokumentace se vůz v Německu zdržel do roku 1990, kdy ho koupil britský majitel, jistý Russell McLeave, od něhož automobil koupil v roce 1995 současný a rovněž britský majitel z Chichesteru. Ten potom podnikl rozsáhlou renovaci, načež byl vůz nakonec přihlášen k silničnímu provozu 10. dubna 2003.
Majitel přiznává, že původní kola se nepodařilo dochovat, to je však vzhledem k věku vozu nepřekvapivé. Bylo rovněž provedeno několik úprav, jako například osazení všech čtyř kol kotoučovými brzdami, vůz dostal nový alternátor a karburátor pochází z 3,0l motoru z dílen Ford. Všechny vyměněné komponenty si však majitel uschoval.
A na kolik že se cena tohoto krasavce vyšplhala? To prozatím není známo, aukce se bude konat 9. září 2023 v Goodwoodu a odborníci aukční síně uvádějí odhad ceny v rozmezí 65 až 85 tisíc liber (zhruba 1,8 až 2,4 milionu našich peněz). Vzhledem k rostoucí oblibě meziválečných vozů Tatra je však možné, že výsledná cena odhady znalců dokonce předčí.