Hlavní obsah

Československá pýcha. V Británii je na prodej plně funkční Tatra 87, odhaduje se cena přes 2 miliony

Foto: Bonhams

Ani bezmála 90 let po uvedení vozu nepřestává krásná Tatra 87 udivovat, ba naopak – čím dál více zahraničních sběratelů a znalců odmítá uvěřit, že Čechoslováci s něčím podobným přišli už ve 30. letech minulého století!

Osobní automobily Tatra byly u nás vždy spojovány s obdivem, nostalgickou hrdostí a vzpomínkami na slavnou minulost československého meziválečného inženýrství. V posledních ani ne dvou dekádách se však tatrovky dočkaly obdivu i ve světě a výjimkou není ani tento exemplář se slušně zdokumentovanou historií, který prodává jeden britský majitel.

Článek

S touto značkou už navždy bude spojováno jméno konstruktéra Hanse Ledwinky, který je považován za jednoho z nejvynalézavějších inženýrů své doby. Sluší se však říct, že ruku k dílu přiložil i jeho kolega Erich Überlacker a návrhář zepelínů Paul Jaray – společně pak tito pánové stvořili něco, nač můžeme být dodnes právem hrdí.

Vše začalo v roce 1934 modelem T 77. Právě Tatra 77, předchůdce vozu, který vidíme na fotografiích, byla historicky prvním automobilem zkonstruovaným s ohledem na aerodynamickou účinnost – dobová reklama tehdy dokonce mluvila o „automobilu budoucnosti“. Pokroková však nebyla pouze navenek, nýbrž i pod kapotáží.

Jako základ posloužilo páteřové šasi doplněné o podvozek s tehdy novátorským nezávislým odpružením. Třílitrový vzduchem chlazený osmiválec byl navíc nezvykle uložen vzadu a jako by to nestačilo, bylo při konstrukci celé řady komponentů – motoru, převodovky, podvozku a částečně i karoserie – využito tehdy revolučních hořčíkových slitin.

Foto: Bonhams

Úchvatně aerodynamický tvar vozu Tatra 87 nepřestává udivovat ani téměř 90 let od jeho představení, cestičku mu však vyšlapal jeho předchůdce, model T 77.

Výsledkem byla na tehdejší poměry skvělá hmotnost 1 700 kilogramů. Výkon motoru 60 koní byl relativně skromný, klíčovou však byl právě tvar vozu inspirovaný leteckým průmyslem – součinitel aerodynamického odporu 0,21 je na tehdejší dobu naprosto fantastická hodnota, kterou se dodnes podařilo jen málokomu překonat.

Tatra T 77 tak v porovnání se svými současníky potřebovala k dosažení určité rychlosti jen zhruba poloviční výkon, takže oněch 60 koňských sil jí v roce 1934 bohatě stačilo na pozoruhodnou rychlost 145 km/h (!). Ovšem její nástupce, kratší, lehčí a uhlazenější model T 87, uměl uhánět dokonce 160 km/h!

Foto: Bonhams

Třílitrový vzduchem chlazený V8 dokázal Tatru 87 rozpohybovat až na 160 km/h, němečtí důstojníci je tak rádi využívali k jízdě po Autobahnu. Právě ve vyšších rychlostech však tatry uměly být záludné, čímž vznikla přezdívka „tajná zbraň na Němce“.

Automobily značky Tatra tedy byly na svou dobu poměrně rychlé a překvapivě úsporné (spotřeba se pohybovala okolo 15 litrů na 100 km, u konkurence to byl minimálně dvojnásobek) a kromě toho byly zásluhou nezávislého zavěšení i nebývale pohodlné. Přesto umělo být jejich řízení poměrně záludné – zasvěcení si jistě vzpomenou na přezdívku „tajná zbraň na Němce“.

Zdroje tento přívlastek připisují jak staršímu modelu 77, tak i pozdější 87. Server Wikipedia však uvádí, že sám Fritz Todt, nacistický ministr zbrojního průmyslu a vysoce postavený důstojník neblaze proslulé Luftwaffe, v 30. letech minulého století prohlásil, že Tatra 87 je určena k jízdě po Autobahnu. A bylo to právě na německých dálnicích, kde vozy Tatra nacistům při cestování ve vysokých rychlostech nejednou ukázaly zuby.

Foto: Bonhams

Vůz se momentálně nachází ve stavu před renovací, poslední byla dokončena prakticky přesně před 20 lety. Tachometr ukazuje nájezd 88 865 km, který podle všeho odpovídá skutečnosti – což je vzhledem ke stáří vozu naprostá fantazie.

Kratší, lehčí a ne tak úplně bezpečnější T 87, jakou vidíme na fotografiích, převzala štafetu „tajné zbraně“ v roce 1936. Třílitrový osmiválec ji dokázal rozhýbat až na 160 km/h a vůz se prodával poměrně dobře do chvíle, než výrobu zastavila druhá světová válka. Po jejím skončení se výroba opět rozjela a má se za to, že do roku 1950 se stihlo vyrobit okolo tří tisíc vozů Tatra 87.

Jak už tomu tak u meziválečných automobilů bývá, velká část historie je opředena tajemstvím. Tento konkrétní vůz z roku 1946 s číslem šasi 69216 není výjimkou – první doložená dokumentace pochází až z roku 1983, kdy je evidován transport vozu z tehdejšího Československa do německého Mnichova, kde byl jeho majitelem jistý Hans Herr.

Dle doložené dokumentace se vůz v Německu zdržel do roku 1990, kdy ho koupil britský majitel, jistý Russell McLeave, od něhož automobil koupil v roce 1995 současný a rovněž britský majitel z Chichesteru. Ten potom podnikl rozsáhlou renovaci, načež byl vůz nakonec přihlášen k silničnímu provozu 10. dubna 2003.

Majitel přiznává, že původní kola se nepodařilo dochovat, to je však vzhledem k věku vozu nepřekvapivé. Bylo rovněž provedeno několik úprav, jako například osazení všech čtyř kol kotoučovými brzdami, vůz dostal nový alternátor a karburátor pochází z 3,0l motoru z dílen Ford. Všechny vyměněné komponenty si však majitel uschoval.

A na kolik že se cena tohoto krasavce vyšplhala? To prozatím není známo, aukce se bude konat 9. září 2023 v Goodwoodu a odborníci aukční síně uvádějí odhad ceny v rozmezí 65 až 85 tisíc liber (zhruba 1,8 až 2,4 milionu našich peněz). Vzhledem k rostoucí oblibě meziválečných vozů Tatra je však možné, že výsledná cena odhady znalců dokonce předčí.

Načítám