Praktická auta od Ferrari: Deset kombíků z Maranella, které jste možná neznali

Ferrari a kombi. Pravda, moc to k sobě nejde, ale výmysl to není – vzniklo jich hned několik. Jasně, nejde o „kombíky“ v tom klasickém slova smyslu, nýbrž vozy karoserie „shooting brake“ – nejvýstižnější přirovnání je asi kříženec mezi kupé a kombi. Podívejme se na několik „praktických Ferrari“, která se v průběhu let objevila.

Typ 212 Export Shooting Brake byl podle dostupných pramenů úplně prvním „kombi“ z Maranella. Zajímavé je, že nevzniklo z rozmaru, bylo opravdu postaveno účelově – sloužilo totiž jako doprovodný vůz automobilky při slavném distančním závodu Carrera Panamericana v roce 1952.

Základem tehdy, jak napovídá název, byl typ 212 Spyder, přestavbu na praktičtější variantu Shooting Brake prováděl svého času vyhlášený karosář Paolo Fontana. Bohužel tento úchvatný jednorožec už neexistuje – tedy, on dost možná stále jezdí, krátce po skončení závodu však byl vůz navrácen do své původní podoby.

Slavný „Breadvan“ se dočkal větší publicity, proto už je tento kombík od Ferrari většině z nás poměrně povědomý. Vznikl v roce 1962 na základech typu 250 GT s krátkým rozvorem, konkrétně šasi 2819GT.

Vůz vznikl za účelem soutěžit ve slavném závodě Le Mans v roce 1962, takže se postavil svému o něco známějšímu bratrovi, slavnému 250 GTO. Vůz tehdy způsobil pozdvižení pro svůj neobvyklý vzhled, načež mu britští novináři nakonec dali právě přezdívku Breadvan neboli „Chlebník“.

Shooting Brake na bázi typu 330 GT 2+2 byl ve své době naprostým zjevením. Slavná karosárna Vignale pomohla lidem z Maranella stvořit auto, které nabízelo „pohodlné cestování pro čtyři cestující v rychlosti až 240 km/h“.

Svého času vlivný developer z amerického města Miami na Floridě si pořídil nový vůz Ferrari 365 GTB, později přezdívaný Daytona. Chtěl však, aby jeho vůz byl naprosto nezaměnitelný s čímkoliv jiným, a tak se obrátil na Luigiho Chinettiho ml., což byl úspěšný italský návrhář žijící v USA.

Chinetti si tedy nabrousil tužku a dal se do práce. Řemeslná práce potom byla zadána karosářské firmě Panther Westwinds z Velké Británie. Před nedávnou dobou se tento úchvatný kousek prodal v aukci za přibližně 10 milionů dolarů.

Za tímto urozeným kombíkem stojí švýcarský podnikatel a tehdejší majitel jednoho z tamních dealerství Ferrari, Willi Felber. Jako základ posloužil typ 365 GT4 a podobně jako ostatní shooting braky od Ferrari i tento zůstal jediným na světě. Neví se však, zdali stále existuje.

Ferrari si od variant shooting brake založených na typu 365 dala na chvíli pauzu, maranellské kombíky se však vrátily v devadesátých letech. Shooting Brake postavený na základech čtyřsedadlového grand toureru 456 GT vyrobila samotná karosárna Pininfarina, údajně mělo vzniknout až 6 kusů. S atmosférickým 5,5l V12 mohlo jít o velmi rychlý rodinný dostavník.

Typ FF pravděpodobně známe všichni – jedná se prakticky o první sériově vyráběné Ferrari s pohonem všech kol. Byť hraje na trochu praktičtější notu, nezapomnělo na své kořeny – o pohon se staral 6,3l dvanáctiválec o výkonu 660 koní, odvozený od jednotky v typu Enzo.

Málokdo v roce 2011 věřil, že se typ FF „chytne“, ale světe, div se, ono ano. A to do takové míry, že se dokonce dočkalo nástupce pod oficiálním jménem „GTC4Lusso“ – ano, v originále se to opravdu psalo takto dohromady. V tomto případě se už začaly hlásit o slovo emise, a tak bylo na výběr ze dvou pohonných jednotek – starý dobrý V12, nebo moderní 3,9l přeplňovaný V8 z typu California T.

Typ 612 se sice vyráběl mezi lety 2004 až 2011, vize udělat z 612 shooting brake se dokonce dle dobových pramenů zrodila už v roce 2008, do finále však byla dotažena po více než 10 letech. Pod dlouhatánskou kapotou se ukrývá dvanáctiválec o objemu 5,7 litru, zatímco vzadu je kufr dost velký pro kočárek nebo psa, možná i obojí. Za tímto doslova jedinečným výtvorem stojí nizozemská karosárna Vandenbrink.

Novodobý Breadvan vznikl na základě typu 550 Maranello, ze kterého v tomto případě zůstalo… vlastně jen čelní okno – zbytek je vyroben na zakázku. Je to jeden z těch krásných moderních projektů, které mají duši a vzdávají poctu tradičnímu karosářskému umění, kterému se nejvíce dařilo v 50. a 60. letech minulého století.

Za tímto úchvatným vzkříšením původního Breadvanu stojí shodou okolností opět nizozemská karosárna, tentokrát jde však o společnosti Niels van Roij Design.