Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jestli se ve Škodovce zeptáte, které místo v automobilce je jedno z nejpřísněji střežených, patrně vám odpoví, že modelárna na oddělení technického vývoje. Právě tam totiž budoucí vozy dostávají svoji fyzickou podobu dlouho před tím, než je uvidí všichni ostatní.
Všichni asi znáte klasické hliněné modely, které sice spadají pod designéry, ale technici připravují pro následné sochání základní skelet určující proporce, složený z ocelových trubek, profilů, překližky a polyuretanových desek.
Překvapeni? Tohle je základní struktura pro hliněný model.
Materiály potřebné ke stavbě skeletu jsou uloženy v úzkém, ale asi 16 metrů vysokém skladu. To se rovná výšce čtyřpatrového domu, proto obsluha na speciálním manipulátoru rozhodně nesmí trpět závratěmi.
Hliněné modely nicméně nejsou jediné. K méně známým patří takzvané tvrdé modely, tedy modely vyrobené z pevného materiálu, kde se už nepočítá s většími změnami tvarů během vývoje. Většinou jako první vznikne ergonomický model interiéru vozu, kde vývojáři zkoumají dostupnost ovládacích prvků a celkový vnitřní prostor automobilu.
V modelárně se také zkouší různé pohledové díly.
Další kapitolou jsou proporční modely nafrézované z polyuretanové pěny. Jejich cílem je posuzovat tvary vyvíjeného vozu a velkou předností je navíc to, že jsou velmi rychle hotové. Jakmile dostanou obráběči finální data, mají za pár dní hotovo. Jak kusy v měřítku 1 : 1, tak zmenšeniny sloužící k výrobě jednotlivých komponent.
Sluší se zmínit rovněž tolik klíčovou aerodynamiku, na níž mají technici svůj nemalý podíl. Modelárna technického vývoje má za úkol zhotovovat i několik variant dílů podle zadání vývoje, plus navíc zajistit jejich snadnou vyměnitelnost. Práce v aerodynamickém tunelu totiž musí být časově efektivní.
K čemu používají modeláři papírovou pásku? Pomáhá například zvýraznit hrany.
A to je vše? Kdepak! Mezi další modelářskou disciplínu patří interiéry se zaměřením na barvy i užité materiály. Zde použité díly jsou také lakovány nebo potahovány dekoračními fóliemi.
Naprostým vrcholem jsou poté speciály pro finální posouzení designu. Jde častokrát už o pojízdné, kompletně lakované a světlomety osazené „sochy“. S tím souvisí i výroba dílů nutných k ručnímu poskládání takového speciálu.
Je jasné, že externí dodavatel Škodovce jen tak nevyrobí jeden pár unikátních světel na zkoušku, proto si vývojáři musí poradit sami. Například s využitím 3D tisku a vlastní lakovny.
Světla si vyrobí sami, stejně jako lakování dílů.
Řadu kompletních modelů doplňují ještě FKM, což jsou modely sloužící pro posouzení ploch, a také DKM. To už jsou finální modely splňující přísná konstrukční kritéria s tolerancemi v řádech desetin milimetrů. Jsou tedy vyrobeny přesněji než sériové kusy.
Na DKM spolupracuje mnoho dalších oddělení a jejich finálním přínosem jsou konečná data, na jejichž základě se vyrábí jednotlivé komponenty, raznice, vstřikovací formy, což nakonec vyústí v kompletní automobil.
Vše musí na milimetry sedět. Malá chyba na začátku může znamenat viditelný malér.
Modelárna dále disponuje kovoobráběcím provozem, takže zvládne vyrobit klidně blok motoru, kovové díly pro celé modely, prototypové kovové díly, ale i komponenty objednané sportovním oddělením Škoda Motorsport.
Modelárna ve Škodovce tak kombinuje sochařinu, skládání plastikových modelů a naprostou preciznost. Malá odchylka na začátku může znamenat výrazný odklon, na tajných modelech pracuje napříč profesemi asi 80 lidí. Na snímcích jste sice viděli už představený modernizovaný Enyaq, nicméně je jisté, že už nyní se v tamních dílnách rodí další budoucnost.