Hlavní obsah

Na srazu v České Třebové se sešly desítky velorexů. Dorazily i původní tříkolky OS-KAR, které slavný hadrák předznamenávaly

Foto: Profimedia.cz

Výročí od narození konstruktérů vozítek OS-KAR a Velorex, bratří Mojmíra a Františka Stránských, si o víkendu v České Třebové připomněly stovky lidí. Akce se zúčastnily také desítky těchto motorem poháněných tříkolek, řekla ředitelka místního muzea a organizátorka Jana Voleská.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od začátku prázdnin je také v místním kulturním centru přístupná výstava nazvaná Když je hadrák modelem… Velorex ve výtvarném umění.

„Připomínáme si 110. výročí narození Františka Stránského, 100. výročí narození Mojmíra Stránského a 70. výročí tragické smrti Františka Stránského. Na oslavy se sjela stovka vozítek OS-KAR a Velorex a akce, které sraz provázely, navštívily stovky lidí, což nás velice těší,“ řekla ČTK Voleská.

Velorex, což znamená latinsky „král kol“, se původně jmenoval OS-KAR čili kára na ose. Žertovně se motorizované tříkolce také říkalo hadrák, hadraplán, prchající stan, hadrolet či splašené trubky.

V sobotu byl sraz vozítek Velorex a OS-KAR na Starém náměstí, program byl připraven také na letišti. Uskutečnil se i pietní akt u hrobu Mojmíra Stránského a pomníčku, kde havaroval ve svém vozítku František Stránský, který na následky nehody zemřel. Účastníci srazu zavítali také do Vysokého Mýta a tamního Muzea českého karosářství. Mojmír Stránský totiž kdysi spolupracoval se známou vysokomýtskou firmou Josefa Sodomky. Dnes byl na programu závěrečný průjezd strojů městem a přehlídka dochovaných modelů „hadráků“ na Starém náměstí.

Mojmír a František Stránští se k vývoji svého dopravního prostředku dostali díky motocyklu, respektive kvůli nepohodlí, které přinášela jízda v sedle za špatného počasí. První „káru na ose“ - odtud původní název tříkolek OS-KAR a později Oskar - dali dohromady v roce 1943, až do konce války se ale jednalo spíše o experimenty. První malou sérii tříkolek Oskar vyrobili bratři Stránští v roce 1945 a při její stavbě použili různé motory. Na potah pak namísto původního montérkového plátna začali používat koženku, která se během dalšího čtvrtstoletí stala poznávacím znamením tříkolek. Své vozítko začali nabízet jako dopravní prostředek pro invalidy.

Tříkolové motorizované vozítko podle ředitelky muzea Jany Voleské ukončilo výrobu 1971, ochranná známka na „Velorex“ byla zaregistrovaná roku 1954.

Související témata:
Načítám