Na obřím srazu busíků VW se ukázala i hollywoodská hvězda. Byla to show, která se jen tak nevidí

Moje minulé busíkové srazy byly v zásadě komorní akce v Česku, několik desítek aut, kemp, večerní program… Fajn sraz českého klubu většinou někde u vody, příjemná letní klasika. Ale letošní podnik v Hannoveru, to bylo opravdu něco jiného. Společným jmenovatelem zůstaly vlastně jenom ty legendární busíky, jinak se lišilo v zásadě všechno. Kulisy, počet účastníků i diváků, hvězdné koncerty, zmíněná hollywoodská superstar a celkově mimořádně velkolepá show. Pojďme nasávat atmosféru.

V prvé řadě se velmi, velmi lišilo místo srazu. Idylku v českém kempu u vody vystřídalo nepoměrně industriálnější prostředí hannoverského výstaviště. Možná to nebyla taková romantika, na druhou stranu, těžko hledat kemp, kam by se vešlo šest tisíc registrovaných busíků a celkově nějakých padesát tisíc lidí. Do Hannoveru přijelo celkem dvaapadesát VW klubů, národností napočítali organizátoři přes čtyřicet. Samotná festivalová část s hlavním pódiem a více než stovkou stánků se rozkládala na ploše nějakých 135 000 metrů čtverečních, parkování pro obytňáky zabíralo víc než půl milionu čtverečních metrů… A teď, najděte v tomhle mezinárodním mumraji tu naši českou partičku, kde jsme měli s kolegy sraz. Nakonec mi museli poslat bod v mapě, jinak bych hannoverským výstavištěm bloumal - minimálně do nějakého toho koncertu, který by mě spolehlivě nasměroval alespoň k hlavnímu pódiu.

Takže, kdo se nám to na pódiu promenoval vedle prodloužené verze elektrického busíku, s nímž se Volkswagen na srazu pochlubil? Ano, samotný Ewan McGregor! Hurá! Populární skotský herec se vyznal ze své lásky ke značce (nic jiného asi nikdo nečekal), zavzpomínal na svůj starší volkswagen a prodlouženou verzi ID. Buzze pochválil za víc vnitřního prostoru, který Ewan – jako pětinásobný tatínek - rozhodně využije. Ale jo, bylo fajn skotského sympaťáka vidět, nenapadlo by mě, že bych hrdinu z Trainspottingu někdy takto naživo potkal.

Kulturního vyžití bylo v rámci hannoverského srazu pochopitelně víc, jenom koncertů bylo za tři dny sedm! Zde bych se na moment zastavil, v sobotu totiž na hlavním pódiu vystoupili Die Fantastischen Vier! Prosím vás, napište mi do komentářů, jestli existuje ještě někdo, kdo se mnou sdílí nadšení z této německé hiphopové formace a zná jejich hymnu MfG. Obávám se, že budu jediný.

Po koncertu nás čekalo ještě jedno překvapení – show dronů, které noc prosvítily úžasným představením. Nevím, jestli jste něco podobného viděli, já v tomto měřítku ještě ne. Různobarevně rozsvícené drony se na obloze seskupovaly do obřích obrazců - pochopitelně souvisejících s busíky - prohlédnout jsme si tak mohli hlavně evoluci všech generací. Parádní zážitek to byl!

Ostatně, jako celý festival. Prostředí tedy možná nebylo tak idylické, tenhle jediný nedostatek ale stokrát vyvážil počet busíků, skvělý program a celková atmosféra. Bylo vidět, na každém kroku, že hrdí majitelé tímto automobilovým fenoménem opravdu žijí a se svými busíky mají regulérní vztah. Až jsem si říkal, jestli podobnou náklonnost dokáže vyvolat poslední generace T7. Jakkoliv je to kvalitní a skvělé auto, do Německa jsme sedmou generací přijeli a je to úžasný cesťák. O řád komfortnější než předchozí model, praktický, luxusní jako nikdy… ale něco mi tam chybí. Něco, kvůli čemu bych s T7 vyrazil na sraz. Tuhle roli možná převezme elektrický ID. Buzz, to je stylovka jak vyšitá. Navíc s jednoznačným odkazem na vůbec první téčko, tedy největší legendu. Uvidíme.

Zajímavá byla i cesta domů. Busíky všech generací jsem potkával až do Prahy. Všechny generace jsem si tak mohl připomenout ještě na dálnici.

Byla to skvělá akce, ale lehce smíšené pocity mám. Jak jsem už napsal, nejsem si úplně jistý, jestli moderní auta budou své majitele k podobným srazům motivovat. A nejde jenom o T7, auta jsou čím dál víc prostě jenom… auta. Ale tak, sraz busíků to poslední určitě nebyl, ještě se minimálně pár let máme na co těšit!