Na míru pro zpěváka či pocta Japonsku: Zakázkové vozy Ferrari jsou pojízdné investiční artikly

I exkluzivita však může mít mnoho podob. Některé z těchto speciálů vznikly v sérii o pár stovkách kusů, některé jen v řádu desítek a některé z nich jsou naprosto a doslova jedinečné záležitosti. Které z nich je vaším favoritem?

O původu typu SP12 EC mnohé vypovídá už samotný název – EC jsou iniciály patřící slavnému hudebníkovi, britskému rockovému kytaristovi Ericu Claptonovi. A ano, hádáte dobře – druhé takové auto byste na celém světě hledali marně.

Jelikož je Clapton mazák ze staré školy, rád vzpomíná na 80. léta – což je také důvod, proč si přál, aby jedineční Ferrari nesoucí jeho iniciály bylo inspirováno typem 512 BB z tohoto období. SP12 EC vycházelo, jak napovídá i silueta a design kol, z typu 458 Italia, což rozhodně není špatný základ.

Typ SP48 Unica vznikl na přání jednoho zaníceného zákazníka Ferrari, který si chtěl pořídit poslední osmiválcové Ferrari, typ F8 Tributo, ale nebyl příliš spokojený s jeho vzhledem. Nechal si tedy na zakázku vyrobit speciál SP48 Unica, který má být moderní poctou mytické F40. Oproti výchozí F8 Tributo stála Unica minimálně dvojnásobek, tedy 14 až 15 milionů korun

Velmi sympatickým kouskem je i typ J50 – tato edice původně vznikla na popud váženého japonského klienta, který je vášnivým autíčkářem – proto to J v názvu. Ferrari J50 však nakonec mělo vzniknout až v deseti exemplářích.

Byť to tak na první pohled možná nepůsobí, J50 vychází z  modelu 488 Spider, bystré oko však pozná, že inspirací tu bylo hned několik významných maranellských vozů z různých epoch, ať už šlo o 80. či 90. léta – při nejmenším tu jsou vidět prvky typu GTO z poloviny osmdesátých let, F40 z přelomu osmdesátých a devadesátých, rozhodně je tu však patrná i inspirace typem F50 z devadesátých let.

Jelikož moderní typ 275 Competizione vychází z modelu F12tdf, dvanáctiválcového kupé s motorem vpředu, není překvapením, že jde o poctu slavnému Ferrari 275 GTB ze šedesátých let, což je… dvanáctiválcové kupé s motorem vpředu, překvapivě.

Motor V12 6,3 litru s atmosférickým plněním zůstal beze změn, dává tedy výkon 780 koní, beze změn zůstala i převodovka. Z karoserie zbylo jen velmi málo, přibyly průduchy za předními a zadními koly po vzoru původní 275, nový design kol a kupodivu došlo i na rozšíření zadní nápravy.

Důvodem relativně nízké ceny – na poměry vzácných Ferrari – je fakt, že typ Monza je z našeho výběru patrně nejméně exkluzivní – dohromady vzniklo až 500 kusů. Černou Monzu SP2 s rudým pruhem na přední části vozu si pořídil například známý britský kuchař Gordon Ramsay.

Kupodivu však typ Monza patří k těm nejvýkonnějším – atmosférický V12 má objem 6,5 litru a dává výkon plných 800 koní, což znamená sprint na stovku za 2,9 sekundy, dvě stě zvládne za 7,9 sekundy a maximálka je omezena na 300 km/h. Bez střechy…