Článek
Jako poslední z více než 3,3 milionu miniautomobilů opustila výrobní pás zvláštní série 500 červených a 500 žlutých fiátků nazvaná Happy End.
Vozu patří mimo jiné zásluha za motorizaci Polska, podobně jako se to povedlo o dvě dekády dříve Fiatu 500 Nuova v Itálii. Na italské autíčko, které se v půlce 50. let zrodilo jako alternativa skútru Vespa na čtyřech kolech, ostatně Fiat 126 přímo navázal, a to nejen rozměry, ale také technickým pojetím. Podobně jako „pětistovka“ dostal o osm centimetrů delší a podstatně hranatější vůz vzduchem chlazený dvouválec umístěný vzadu a pohánějící zadní kola.
Na auto, jež navzdory miniaturním rozměrům často suplovalo funkci rodinného vozu, dodnes vzpomíná řada Poláků s jistou nostalgií. Kolují třeba více či méně uvěřitelné historky o tom, kolik cestujících a jaké množství nákladu dokázal fiátek přepravit. Dnes si už zřejmě jen málokdo dokáže představit, že Maluch zvládl odvézt na dovolenou pětičlennou rodinu. Autíčko ale sloužilo i jako stěhovací vůz, na jeho střeše se převážely ledničky, televizory nebo jízdní kola.
Původní Fiat 126 (malé p v názvu nesla jen varianta vyráběná v Polsku) se poprvé představil veřejnosti na autosalónu v Turíně v listopadu 1972. Už o rok a měsíc dříve přitom zástupci polské komunistické vlády podepsali licenční dohodu, která rozhodně nebyla krokem do prázdna. Fiaty se v Polsku (podobně jako v řadě jiných zemí včetně Československa) vyráběly už mezi světovými válkami a od 60. let minulého století pak v zemi vznikal větší Fiat 125p.
Fiat 126p Maluch.
Varšava o licenci na vůz projevila zájem s cílem pozvednout průmyslovou produkci země a zvýšit životní standart obyvatel. O tom, že komunisté vedení Edwardem Gierkem měli s malým autem velké plány, svědčí skutečnost, že rozšíření výrobní linky v Bielsku-Bialé a výstavba továrny ve městě Tychy byly v 70. letech jednou z největších investic v Polsku. První Fiat 126p ovšem sestavili v Bielsku-Bialé ještě z italských dílů.
Fabryka Samochodów Malolitražowych (neboli česky Továrna maloobjemových automobilů) dlouho vyráběla pouze základní variantu, byť postupně vylepšovanou třeba o trochu silnější motor. Teprve ve druhé půli 80. let přišla s verzí Bis, která měla výklopné třetí dveře a kapalinou chlazený motor, vzácný byl kabriolet, vyrobený v pěti stovkách exemplářů. Další modifikace, jako dodávka či kombi, zůstaly jen v prototypové fázi, stejně dopadl i pokus opatřit Malucha pohonem předních kol.
Fiat 126p Maluch.
Podobně jako v ostatních zemích východního bloku také v Polsku poptávka převyšovala nabídku, a tak se na automobily někdy i dost dlouho čekalo. „Bylo to něco neuvěřitelného. Vyplňovaly se pořadníky. Systém fungoval tak, že člověk musel nejprve vůz zaplatit a pak řadu měsíců a někdy i let čekat na tajemnou obálku s pozváním k jeho odběru,“ vzpomínal před pár lety na svého prvního Malucha redaktor polského automobilového magazínu Stanislaw Uklanski.
Fiat 126p navíc nebyl právě laciný, v roce 1973 jeho cena v Polsku odpovídala dvěma průměrným ročním platům - a pokud ho chtěl člověk hned, musel na burze sáhnout do kapsy ještě o půlku hlouběji. Auto se přitom poměrně úspěšně vyváželo, a to nejen do socialistických zemí, ale také do západní Evropy. Kromě Itálie (kde poslední vyrobili v roce 1980) se Fiat 126 krátce vyráběl i v rakouském Steyru, výraznější byla produkce v Jugoslávii, kam se rozložené vozy vyvážely výměnou za Zastavu 1100.
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 sice Poláci dostali příležitost pořídit si modernější vozy, v zemi také vyrostly továrny západních automobilek, Maluch ale své komunistické otce přežil o více než deset let. Poslední roky vznikal už v režii Fiatu, který koupil továrny v Bielsku-Bialé i Tychach, kde začal vyrábět moderní Cinquecento a po něm i další modely. Ty se ovšem do srdcí Poláků nikdy nezapsaly tak jako Maluch, ze kterého se nejen v Polsku postupně stává oblíbený dostupný veterán.